Himlštejn

Jen ponuré trosky hradu Himlštejna svědčí o dobách udatných rytířů, kdy na hradě ještě pobývali páni a vedli tu bujarý život. Však navraťme se do časů, kdy lesnatý vrch byl pustý a lidé sem zavítali, jen když šli sbírat chrastí nebo šišky na topení. V těch prastarých dobách projížděl krajem mocný pán a vrch nad vískou jej upoutal.

Pobídl tedy svého vraníka a úzkou cestou vyjel až k vrcholu. Místo se mu tuze líbilo a na mysl mu tenkrát přišlo, že by zde mohl založit své sídlo. Zanedlouho vskutku na vrchu vyrostl bezejmenný hrad.

Pán dlouhou dobu nevěděl, jaké jméno by měl nést jeho nový domov. Jednoho dne jej napadla dobrá myšlenka. Rozhodl se, že hrad nazve Nebeským kamenem. Tak vznešeným jménem si přál své sídlo ochránit před ďábelskými sílami.

Vísce pod hradem se již za těch dávných dob říkalo Peklo.

Kdo ví, proč se tak jmenovala, ale vyprávělo se, že ještě dříve než vesnička vznikla, byla na tom místě pekelná brána.

Čerti tamtudy prý každé noci vycházeli ven a z hluboké díry se poté valil rudý dým a celým okolím se nesl pekelný smích. Plameny šlehaly až k nebi, když se pán pekel rozzlobil na neposlušné čerty, kteří neplnili jeho příkazy, tak jak měli a častokrát se jim přihodilo, že přinesli člověka s dobrým srdcem. Celému peklu pak byli pro ostudu a Luciáš se na ně tuze hněval.

Avšak od časů, kdy pán postavil hrad Nebeský kámen, čerti se strachovali vylézt ze své pekelné říše a nikdy více již nikoho ze vsi do svých spárů nedostali. A tak snad jen duše hříšníků zavítaly po jejich smrti do pekla.