Hermetismus v Čechách za první republiky - I.

PhDr. JAN KEFER (31. 1.1906 - 3. 12. 1941), svérázný, neúnavný a obětavý činitel společnosti českých hermetiků Universalia, která byla organizačním vrcholem vývoje českého hermetismu (r. 1927 se z hrstky zájemců o hermetismus /od r. 1920 existuje Universalia jako soukromý studijní kroužek/ ustavuje volné sdružení Universalia, které se 4. května 1930 stává úředně uznanou společností, která nejprve vydává hektografované učební texty, jenž mají vyplnit citelný nedostatek hermetické literatury na českém knižním trhu. V letech 1932 - 1940 vydává obsáhlou lístkovou Encyklopedii okultismu, do které přispívali především Kefer s Lasenicem). Základní myšlenka universalismu je v encyklopedii charakterizována slovy: „Universalismus jde za jedním hlavním cílem, Prapříčinou nebo Bohem, k němuž cílí všechno bytí po různých individuálně vhodných cestách“. Pro Lasenica byl universalismus syntézou esoterismu veškerých kultur světa.

Kefer se stává vedoucím duchem společnosti, která buduje nejrůznější sekce (např. astrologickou), regionální odbočky a r. 1937 dokonce laboratoř (vynikajícím znalcem alchymie zde byl doc. RNDr. Ferdinand Prantl píšící pod šifrou Lögell). Rozsáhlá je i její přednášková (kromě Prahy, Kladna, Hradce Králové i v Brně /tuto regionální odbočku vede Václav Leitleb/, Plzni, Německém Brodě, Třinci, Bratislavě, Novém Městě nad Váhem a Liptovském Mikuláši) a ediční činnost. Vycházejí zde díla z pera Paracelsa (10. 11. 1493 - 24. 9. 1541), E. Léviho (1810 - 1875), S. de Guaity (1861 - 1897), Kefera, Lasenica, Kabeláka, mystické spisy J. Š. Kmínka (prvního předsedy Universalie), V. Holého a řady dalších domácích i zahraničních autorů, dokonce i Tibetská Kniha mrtvých. Významná je edice „přísně soukromých tisků“ Eulis, ve které vyšly např. i překlady některých magických grimoárů. V r. 1938 se Kefer v Logosu zmiňuje o tom, že v naší vlasti se nalézá na 700 stoupenců hermetismu, „zatímco před pár lety jich tu bylo asi jen deset“. Na těchto číslech je jasně patrný obrovský vliv Universalie - společnosti českých hermetiků, která byla nemilosrdně zrušena v den zatčení dr. Kefera gestapem, 9. června 1941 (tohoto osudného rána byla pozatýkána většina významných českých okultistů). Jan Kefer byl i hlavním redaktorem časopisu společnosti - Logos (publikoval i v italských hermetických časopisech), skautským činovníkem (mezi svými skauty si vybíral budoucí hermetiky), komponistou, knihovníkem Národního muzea, lektorem Svobodné školy věd hermetických (jako pokračování Grieseho školy zahájila svou činnost r. 1936), překladatelem, novodobým představitel astromagie - nauky boje proti osudu a všestranným praktikem hermetických umění - především však theurgie. K indickému esoterismu se stavěl rezervovaně, zato si však velmi cenil katolictví, jako jediného „magického křesťanství“. Na rozdíl od Lasenica, který byl zastáncem lóžového hermetismu, usiloval Kefer o jeho veřejné šíření. Toužil po tom, aby se Praha stala jakýmsi centrem hermetického hnutí a dělal pro to maximum. Věřil ve významnou roli Slovanů - zejména Čechů. Kvůli svému vlastenectví byl později trnem v oku nacistům (prováděl např. i magické operace zaměřené proti Hitlerovi), kteří ho nakonec umučili v koncentračním táboře Flossenbürg. Duchovním mistrem byl Janu Keferovi francouzský hermetik Éliphas Lévi, jehož spisy překládal do češtiny. Jeho literární dílo je složeno ze Syntetické magie (ve 30 sešitech vycházejících v Praze od r. 1935, nedokončeno), Theurgie (soukromý tisk, Praha 1935), Theurgie magické evokace (lóžový tisk, Praha 1937), Praktické astrologie aneb umění předvídání a boje proti osudu (Praha 1939), Encyklopedie zapomenutého vědění (Praha 1940, nedokončeno) a Astrologické diagnostiky (Praha 1940, nedokončeno).

Z dalších významnějších hermetiků této doby jmenujme ještě alespoň JUDr. Oldřicha Eliáše (24. 9. 1895 - 8. 11. 1941), vynikajícího teoretického kabalistu (pokoušel se i o vytvoření jakési národní kabaly), znalce magie, aktivního chiromanta a spiritistu (jeho matka byla údajně spiritistické médium) činného ve Společnosti pro psychická studia (někdy uváděna jako Společnost pro psychická bádání /později Česká metapsychická společnost/, která vznikla r. 1922 a v jejímž představenstvu figuroval mimo jiných ing. Viktor Mikuška a pozdější člen Universalie MUDr. Jan Šimsa), publicistu (psal do Zmatlíkovy pražské Revue šťastných lidí, která vycházela v letech 1929-33), redaktora časopisu Stopy duše (zanikl r. 1925), zakládajícího člena a lektora Svobodné školy věd hermetických při Universalii, zakládajícího člena pražské martinistické lóže Simeon s lóžovým jménem Etana, posléze člena martinistické lóže Gedeon, řádu iluminátů a naposled člena martinistické lóže Paragava a Lasenicova Horev-klubu.

Eliáš se stýkal s tehdejšími zahraničními parapsychology, okultisty - především z německého řádu O.T.O. (Ordo Templi Orientis) a osobně se dokonce v Brémách setkal s Therionem = Aleistrem Crowleyem (12. 10. 1875 – 1. 12. 1947). V časopisech publikoval pod pseudonymy Echad a Etelot. Jeho hermetickým literárním přínosem jsou díla: Magie a démonologie ve staré Babylónii (Praha 1923), Golem - historická studie na podkladě okultním (Praha 1924), Úvod do magie (Praha 1935), Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938). Podobně jako dr. Kefer byl i dr. Eliáš zatčen gestapem a umučen v koncentračním táboře v Osvětimi.

Z dalších pražských znalců kabaly, kteří se zasloužili o překlady některých významných děl židovské mystiky, jmenujme ještě alespoň smíchovského rabína dr. Samuela Arje (Pojednání o židovské mystice – Kabbala J.K. Agrippy z Nettesheimu), pražského Němce a „tichého člena“ Universalie - prof. Julia Nestlera (+ 1933) a dr. J. Eisenberga (Sefer Raziel Hamalach, Kabbala – židovská mystika).

Velkou ztrátou pro českou hermetickou scénu byl předčasný skon Tabrise = Aloise Františka Maye (1882 – 18. 3. 1915), autora výborného díla Okkultismus (1910), který padl v 1. světové válce u Gorlice v Haliči. May vydával v letech 1910 - 1914 časopis Nové rozhledy - revue pro souborné studium věd okultních (navazoval 5. ročníkem na periodikum Proč žijeme), který byl orgánem Neodvislé skupiny přátel filosofie a vědy. Titulní list nesl emblém martinistického řádu a samotné periodikum bylo obsahově zaměřeno především na francouzský hermetismus. Celá rodina Mayů byla silně esotericky orientována. MUDr. Karel May byl kupříkladu předním českým astrologem.

Z dalších prvorepublikových astrologů jen třeba zmínit Vojtěcha Roučku[43] (*19. 4. 1893), který sepsal trojdílný, dodnes vyhledávaný Kurs astrologie a zajímavé dílko Siderické kyvadélko, významného člena Universalie, prof. M. Boleslavského (vlastním jménem Miroslav Krum /*2. 10. 1910/) a jeho ceněné dílo Vědecká astrologie, Jana Poláka z Brna a Václava Sadovského z Moravské Ostravy.

Nepravidelně je v Praze vydávána astrologicko-spiritualistická ročenka Pohledy do budoucna.

Okultní a astrologická společnost pro vědecká bádání a pro studia národohospodářská vznikla ve Stonavě až v r. 1935. Po pěti letech své činnosti byla zrušena nacisty.

Nelze zapomenout ani na velkého znalce gnóze Jaroslava Matouška (1872 – 1946), který byl vůdčí osobností Kroužku přátel filosofie ustanoveného v Praze r. 1923. Toto uskupení nebylo ničím jiným než starognostickou společností. V letech 1924 – 1928 přednášel Matoušek o hermetismu v kavárně Opera na Smíchově. Kromě překladů Jamblicha (250? - 330?) a Porfiria (234? - 305), sepsal Matoušek ještě stěžejní dílo Gnose a zajímavou studii Upíři čili mrtví ssající krev ze živých. Vedle řady dalších martinistů, byl i Matoušek jedním ze zakládajících členů pražské lóže Simeon s lóžovým jménem Kolarbatos.

Dalším, leckdy zavrhovaným okultistou byl Jaroslav Hojka (6. 11. 1896 - 9. 1. 1971), chemicko-technologický odborník a především svérázný badatel na poli magie a okultní chemie (nezaměňovat s alchymií). Ve třicátých a čtyřicátých letech přispíval do časopisu Medium. Jeho úspěšné literární dílo zabývající se hermetickým lékařstvím Herbář Klotyldy Hopeové, následoval spis Přírodní kosmetické prostředky (1924), který byl doplněn poznámkami o tattvických hodinách. Dalším byla studie O původu a pravděpodobnosti pohádek dle okultních nauk. Ze spisků, které zůstaly pouze ve strojopisné formě, uveďme alespoň: Dvanáctková vesmírová jóga (Galaktická jóga. Klíče k vesmírové pravdě) a Tajemství neexistuje.

Bylo by chybou opomenout novodobého pražského Fausta - JUDr. a PhDr. Jiřího Arvéda Smíchovského /později se psal Smichowski/ (1. 5. 1897 /uváděn je ale i rok 1898/ - 22. 1. 1951), který českému hermetismu sice nepřispěl žádným větším literárním dílem (přeložil jen několik textů pro revui Psyche a Logos), ale v jeho formování sehrál zvláštní úlohu.

Smíchovský se vystřídal ve všemožných životních rolích. Byl špiónem, fašistou, zednářem (působil v pražské zednářské lóži Drei Ringen), theurgem, jezuitou, satanistou, kabalistou i magikem, přednášel pro Universalii, publikoval v Logosu a Psyche, ovládal řadu jazyků. Přátelil se s F. Kabelákem (ten ho považoval za nejzkušenějšího mága), astrologem a členem Universalie Pravoslavem Lexou (*1904), který byl krátký čas i tajemníkem Weinfurterova spolku Psyche (v této funkci ho pak nahradil právě Smíchovský), magikem a spisovatelem okultních románů (Černý mág, Ve spárech démonů, Cagliostro, Velmistr svobodných zednářů, Jeho tajemství, Zahrada sfingy, Parfumy zla, atd.) de la Cámarou (3. 11. 1894 /někdy je uváděno 8. 11. 1897/ - 8. 5. 1945), ukrajinským malířem žijícím v Čechách Jiřím Wowkem, který některé Cámarovy romány ilustroval (např. Královské potěšení Isis /1943/) a s bývalým carským námořním kapitánem a znalým magikem v jedné osobě Muchinem.

Přítelem mu po jistou dobu byl i K. Weinfurter, kterého však později zradil.

Josef Louda - Theophanus Urešomo Abba (14. 12. 1901 - 22. 12. 1975), obchodník textilem, soukromý učitel francouzštiny, chemik, úspěšně praktikující alchymista klasického typu (pracoval tzv. suchou cestou), příznivec mystiky, znalec Tarotu, Apokalypsy a stěžejního kabalistického díla Zohar.

Jako člen Universalie publikoval v Logosu, přispíval do lístkové Encyklopedie okultismu a od r. 1930 vydával v Praze u nakladatele a úspěšného léčitele v jedné osobě Bedřicha Kočího (1869 – 1955), který sám r. 1947 sepsal a vydal dílko O duchovní léčbě[46], svou hermetickou trilogii Z odkazu proroků. První díl nesl název Transmutace fysická (tajemství alchymické přeměny prvků ve světle chemie současné, druhý díl Výklad zjevení Jana Theologa. Třetí díl věnovaný Tarotu se mu vzhledem k německé okupaci vydat nepodařilo. Abba spatřoval v Tarotu syntézu hermetického učení a s pomocí svého duchovního učitele Paracelsa, s nímž byl v psychurgickém kontaktu, sepsal v letech 1947 - 1964 vynikající obsáhlou studii Dopisy Paracelsovi - XXII arkán Tarotu (finální strojopisná verze bez obrázků čítá 513 stran). Rukopisná pozůstalost, kterou Abba odkázal M. Nakonečnému, obsahuje tato díla: Praktická mystika, Mystika - Autopsychoterapie (1964-67), Homunculus (1966), Vznik všemu živému jen voda dala - esoterismus v umění (1968), Duše světa (1969), Kabbala (1970), Esoterická /Hermetická/ miscelanea I- II. (1974). Existují však i další jeho spisy: Dynamická botanika rostlin (1974) a Vademecum praktického alchymisty (1975). Podobně jako F. Kabelák, zajížděl i J. Louda v sedmdesátých letech do Prahy, kde se stýkal s kroužkem zájemců o hermetismus.

Zdroj: https://dcch.grimoar.cz