Hermetismus v Čechách v době 2.sv války

Druhá světová válka se nesmazatelně podepsala i v řadách českých okultistů. Esoterické spolky a společnosti byly jako „Říši nebezpečné“ zrušeny hned po okupaci v březnu 1939. I zednářů se Mnichov a jeho důsledky dotkly nesmírně bolestivě („uspání“, tj. dobrovolné ukončení činnosti a formální zánik lóží, proběhlo již na podzim 1938). Téměř všichni významnější aktivisté na poli esoteriky byli za své předválečné aktivity stíháni gestapem. Některým, jako např. dr. Janu Keferovi, byla nabídnuta spolupráce s nacisty ovládanými okultistickými společnostmi. V tomto případě se jednalo o lóži Paracelsia a snad i pověstný řád Thule. Kefer, známý svým vlastenectvím, spolupráci přirozeně odmítl. Později byli Kefer i Eliáš umučeni v koncentračních táborech. Svůj tragický konec oba předpovídali. Český hermetismus byl v troskách, národní esoterická scéna rozptýlena, mnozí z bývalých kolegů o sobě ani nevěděli. Zatýkání okultistů se nevyhnulo ani ženám. V koncentračním táboře tak skončila a posléze i zemřela známá pražská chiromantka Anna Doubková, družka již zmíněného astrologa a vyznavače indických duchovních směrů Pravoslava Lexy. V souvislosti se zatčením dr. Kefera je gestapem zabaven archiv Universalie (ten byl deponován v Keferově bytě), zničena je i hermetická laboratoř společnosti. Stejně tak se děje i s laboratoří a archivem Horev-klubu. Knihovny jsou pak zabaveny téměř všem universalistům. Veškerá esoterická literatura je nacisty cíleně likvidována. Kromě zabavování soukromých knihoven, jsou knihy s touto tématikou vyřazovány i z veřejných knihoven, zbytky nákladů jdou do stoupy. V jedné ze „základen“ Horev-klubu v Káraném u Prahy, je gestapem zatčen Lasenic. Měsíc ho pak vězní na Pankráci, kde za jeho propuštění u gestapáka Kiesewettera, pověřeného stíháním českých okultistů, usiluje dr. Arvéd Smíchovský. Lasenic se navíc velice obratně hájí, což nakonec vede k jeho propuštění. Pobyt ve vězení mu však na jeho, už tak chatrném zdraví, nepřidá. V červnu r. 1944 umírá v prudkém záchvatu chrlení krve. Jeho plíce nevydržely důsledky těžké dehydratace, již si přivodil v písečné bouři na jedné ze svých cest (v tomto případě do egyptského Údolí králů). V nejtěžší chvíli je mu po boku Alois Sedláček - mecenáš Horev-klubu, který se po Lasenicově smrti snaží spolu s dalšími členy udržet tradici této společnosti. Z trojice nejvýznamnějších zůstává pouze Kabelák, kterého Lasenic nedlouho před svou smrtí žádá, aby se stal jeho nástupcem ve vedení Paragavy i Horev-klubu (to Kabelák odmítá) a pokračoval v jeho studiu staroegyptské Cesty světla Horev. Kabelák se tohoto úkolu později zhostí v rukopisné studii o „filosofii ohně Horev“.

Válka končí, nastává však nová doba temna. Komunistická strana Československa se zmocňuje vedení státu a tvrdá totalita nemilosrdně potírá téměř veškeré snahy o jakýkoliv projev duchovna. Zakázány jsou veřejné přednášky, veřejná shromáždění, znovu jsou likvidovány knihy s okultní tématikou.

Nostrodamovo proroctví, uveřejněné v Logosu z léta r. 1937, mluví o této době následovně: „V květnu 1945 bude uzavřen velký a dlouhý mír… Řády dosavadní se skloní před řády jednotlivců… Rus rozprostře svůj vliv na břehy moří… Začne velké panství Antikristovo…“

Začíná však i nová vývojová etapa československého esoterního proudu, který se až do Sametové revoluce drží v ilegalitě a který byl až doposud historiky opomíjen. Následující pasáž, jež se z kontextuálních důvodů nemůže a ani nechce zabývat pouze „čistým“ okultismem, je první sondou do této nezpracované a přece tak zajímavé etapy národních dějin, která měla zásadní vliv na formování české esoteriky po roce 1989.
 

Zdroj: https://dcch.grimoar.cz