Helfenburk (jč)

Dnes již zůstaly z hradu jen teskné, pusté a tajemné zříceniny, ale již v dobách, kdy byl Helfenburk ještě pevným a mocným hradem, si lidé počali vypravovat o tom, že je pod ním ukryt poklad.

Uplynulo mnoho, přemnoho let, páni hrad opustili a ten se pomalu měnil v rozvaliny. Tenkrát žil v chaloupce v podhradí malý chlapec Jakub. O rodiče chudáček malý přišel, a proto žil u své babičky.

Babička byla již stará a moudrá žena. O Jakuba se starala, jak jen nejlépe dovedla a každý večer mu povídala pohádky. A jednoho zimního večera, když chlapec ulehl do postele, přisedla babička k němu a začala mu vypravovat pověst o zříceninách nedalekého hradu.

Kuba se zachumlal do peřin a napjatě poslouchal celý příběh. Pod zříceninami Helfenburka jsou hluboké a dlouhé tajné chodby.

A jako v každých podzemních chodbách, i pod naším hradem jsou již po mnoho a mnoho věků ukryty poklady bohatých pánů, kteří zde kdysi sídlili. Žádný z nich však neměl sebemenší tušení, že až bohatství ukryjí před zloději, již nikdy jej nebudou moci získat zpět.

Hluboko, přehluboko v zemi žije divoký obr, který poklad hlídá a nikomu jej nevydá, snad jedině, že by ho někdo tuze odvážný přemohl a zabil. Obrovský muž nemá krásnou tvář, jeho pohled je pronikavý a zlý. V černých očích má jiskry, místo vlasů plameny ohně a když se rozzlobí, začne divoce, ukrutně křičet a dupat obrovskýma nohama. Obr má velkou sílu a člověk vedle něj vypadá jako trpaslík.

Proto se mu snad také nikdo neodvážil postavit. Když jeden z pánů šel do tajných chodeb pro kus zlata, spatřil obra a rychle utekl pryč. Divý muž po něm začal házet kameny a křičet tak, až se to rozléhalo po celém kraji.

Od těch dob již nikdo nenašel odvahu přiblížit se k obrovi a žádat poklad.

Při těchto slovech již Jakub zavíral oči a brzy usnul. Celou noc se mu potom zdálo, jak se vydal hledat bohatství a obra přemohl.