Hasištejn

Nad Prunéřovským potokem se již od nepaměti vypíná hrad Hasištejn. Za těch dávných dob, kdy býval ještě pevným hradem, tu sídlil pán s dcerou. Tenkrát byla doba bouřlivá, a tak pán musel jednoho dne odjet do války. Dceru však nechtěl zanechat na hradě samotnou, a proto si nechal zavolat zdejšího kaplana.

Kaplan tedy přišel ještě toho dne za pánem a ten mu poručil, aby se o dceru dobře staral, než se on navrátí z války. Kaplan pánovi přislíbil, že o jeho dceru bude dbát, jako by byla jeho vlastní.

Čas rychle plynul, týden za týdnem, měsíc po měsíci a pán se nevracel. Na hrad však přijel jednoho dne rytíř. Projížděl tenkrát krajem a hledal místo k odpočinku, až spatřil před sebou hrad.

Pánova dcera ho mile přivítala a s rytířem se brzy spřátelila. Po několika dnech poznala, že rytíř má dobrodružnou povahu a dobré srdce. Jejich přátelství zakrátko přerostlo v lásku.

Hradní paní proto požádala svého opatrovníka, zda by ji mohl s rytířem oddat. Kaplan tak milerád učinil a na hradě se tedy konala svatba. Jen hradní pán všem chyběl.

Však již netrvalo dlouho a pán se z války vrátil. Když zjistil, že se jeho jediná dcera vdala za někoho, koho on vůbec nezná, převelice se rozhněval. Okamžitě šel za kaplanem a v strašné zuřivosti kaplana zabil.

Potom se vrátil na hrad. Již cestou se mu v hlavě zrodil nápad, jak naložit s nehodnou dcerou. Pán svolal několik zedníků a dceru poručil zaživa zazdít.

Uplynulo jen několik dní a pán počal svých skutků litovat. Byl již bezradný a plný hořkosti. Osedlal svého koně a v místě, kde jsou hradby nejnižší, skočil dolů a zabil se.

Tak krutě skončil život pána z Hasištejna i jeho dcery.