Hartenštejn

Přešla krutá zima a nastalo svěží jaro. Ovčák vyhnal ovce na pastviny. Ovečky se pokojně popásaly na svahu pod Hartenštejnem, pasáček seděl ve stínu stromu a snil jako každý den.

Pojednou se před ním zjevila panna nebeské krásy a pomalými krůčky se k Honzovi přibližovala. Už stála přímo před ním a náhle tiše pravila: "Jsem zakletá princezna a ty mi můžeš pomoci. Jsi hodný a skromný, jen takový člověk mě může vysvobodit. Stačí, když o půlnoci přijdeš na Hartenštejn a neutečeš, i kdyby tě jímala hrůza." Pasáček okouzlen dívčinou krásou přislíbil, že na hrad přijde.

Ještě toho večera se Honza vydal na hrad. Usedl na balvan ozářený měsíčním světlem a čekal, až nastane půlnoc. Zvony začaly právě odbíjet, když se na hradbách zjevil strašlivý přízrak. Krásná panna byla zahalena v temném hávu, který divoce trhal černý pes s rudýma očima. Zuby mu při tom děsivě skřípaly. A to vše doprovázelo teskné skučení větru.

Když se černý pes zakousl do princeznina bělostného hrdla, dal se ovčák na útěk. Pln strachu běžel ke své chaloupce, klopýtal o kamení a neustále se ohlížel, zda za ním neběží divý pes.

Tak nešťastně skončil pasáčkův pokus o vysvobození zakleté princezny. A ta se od té doby zjevuje každých sto let na svazích pod Hartenštejnem a zatím marně čeká na vysvobození...