Hamrštejn

Již po dlouhé věky je hrad Hamrštejn pustý a jak čas plynul, proměnil se v teskné zříceniny, vystupující ze skály uprostřed lesů. Psal se rok 1882, když se obrovský, dlouhý kus hradby sesul dolů z vysokého skaliska. Tam se rozpadl na mnoho velkých i maličkých částí.

Ten den byl již od úsvitu podivný a nebe nevěštilo nic dobrého. Nad celým krajem se po obloze převalovaly temně šedé mraky, lidé očekávali bouřku, prudký liják, ohlušující hromy a zářící blesky, ale nestalo se tomu tak.

Pojednou se celé městečko počalo otřásat a z lesa se ozýval rachot, připomínající hřmění v horách. Právě tehdy procházel kolem zřícenin hradu Hamrštejna potulný poutník, který zavítal do zdejšího kraje a snad tu i práci hledal.

Když před sebou spatřil padající hradbu, vyděsil se k smrti a prchal se ukrýt do bezpečí.

Hradní zeď se tříštila na kusy o skálu a na pevnou zem dopadalo mnoho kamenů, zahalených do oblaku prachu.

Poutník došel do nejbližší vsi až s blížícím se večerem a zamířil do hospody, aby svlažil vyprahlé hrdlo. Všichni lidé si povídali o podivném hřmění, přicházejícím z dálky.

Potulný muž jim právě tenkrát vyprávěl o tom, co viděl u zřícenin hradu. Všichni jej s údivem poslouchali a nemohli uvěřit, že jejich hrad se tak rozpadá a mění se ve stále větší ruiny.