Grabštejn

Hrad Grabštejn se stal svědkem mnoha lidských osudů, šťastných či zlých a nevlídných. Sídlili zde páni dobří a milostiví, ale i krutí a loupeživí rytíři. Kdysi dávno se na Grabštejně usadil pán vskutku nekalých činů a zhýralé povahy. V hustých, temných lesích se často skrýval celé dny a čekal na novou kořist.

Mnohokrát olupoval i úplně chudé poddané, staré babičky, které šly do lesa sbírat chrastí, aby si v kamnech oheň rozdělaly a zahřály tak svá roky obtěžkaná těla. Proto se také za několik měsíců lidé počali bát do lesa chodit a dětem povídali, že tam straší zlý duch, aby se hlubokému lesu vyhýbaly velkým obloukem.

Brzy však pán poznal, že ve své rodné zemi ho již lidé znají a nebude tedy lehké získat nečestným způsobem majetek. Tenkrát se rozhodl, že začne podnikat loupeživé výpravy do nedaleké Lužice a ve velkých, bohatých městech se mu snad poštěstí a povede se mu lépe.

A opravdu, z Lužice si rytíř přinášel nejrůznější cennosti, drahé šperky, naduté měšce peněz i drahé a vzácné předměty.

Nikdo dlouho neměl ani tušení, kam se všechny ty věci poděly. Snad loupeživý pán nalezl na Grabštejně tajné místo, kde svůj poklad ukryl na věčné časy tak dobře, že se je nikomu nepodařilo najít.

Avšak i poté, když byl rytíř zajat a uvězněn v temné kobce, podnikali noví páni loupeživé výpravy a hrad byl po mnoho let jejich sídlem.