Globální zatemňování od 90. let slábne

Vědci ze švýcarského Spolkového vysokého učení technického (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) v Curychu prokázali, že po desetiletích snížené intenzity slunečního záření dopadajícího na zemský povrch, začal tento jev od poloviny 90. let ustupovat.

Sluneční světlo, které se dostává k zemskému povrchu, je primárním zdrojem energie pro život na Zemi i klíčovým faktorem klimatických změn. Několik nezávislých studii v poslední době prokázalo, že množství slunečního světla prostupujícího atmosférou, se od 60. let 20. století výrazně (o 10 až 20 procent) snížilo. Jev byl poměrně nedávno vysvětlen větším množstvím vodních par v mracích (důsledek globálního oteplování) a znečištěním ovzduší, respektive přítomností drobných aerosolových částeček v atmosféře. Pro fenomén se vžilo označení globální zatemnění (global dimming).

Nejnovější studie švýcarských vědců pod vedením Dr. Martina Wilda se opírá o údaje ze dvou databází ETH v Curychu, kde jsou archivovány záznamy měření slunečního svitu z celého světa. Z výzkumu vyplynulo, že zhoršování globálního zatemňování se zastavilo v polovině 80. let a od poloviny 90. let začal efekt pozvolna slábnout. Tento trend odpovídá pozorovaným změnám v tvorbě oblačnosti a souvisí s omezením znečištění ovzduší miniaturními částicemi popílku, sazí a oxidu siřičitého.

Všeobecně se předpokládá, že globální zatemňování částečně vyvažuje projevy globálního oteplování. Odhady následků skleníkového efektu byly kvůli tomu až do konce 80. let podceňovány. Od té doby ale začalo oteplení a klimatické změny s tím spojené nabírat na intenzitě.

Závěry švýcarů z ETH Curych se shodují s výsledky týmu Dr. Rachel Pinkerové z univerzity v Marylandu. Americká studie byla letos 5. května publikována v časopise Nature.