1. kapitola

1. Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých),
2. a všichni bratři, kteří jsou se mnou, církvím v Galacii:
3. Milost vám a pokoj od Boha Otce a od našeho Pána Ježíše Krista,
4. který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce,
5. jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
6. Divím se, že se tak rychle uchylujete od toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu.
7. Jiné evangelium není, ale jsou někteří, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit evangelium Kristovo.
8. Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!
9. Jak jsme již řekli, tak to nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!
10. Získávám si teď lidi nebo Boha? Jde mi snad o to líbit se lidem? Kdybych se ještě snažil líbit lidem, nebyl bych Kristův služebník!
11. Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není podle člověka.
12. Já jsem ho totiž nepřijal ani se ho nenaučil od člověka, ale zjevením Ježíše Krista.
13. Slyšeli jste přece o mém někdejším způsobu života v židovství - že jsem nesmírně pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit
14. a že jsem v židovství postupoval nad mnohé vrstevníky ve svém národě, neboť jsem byl horlivějším milovníkem tradic svých otců.
15. Když se však Bohu, který mě oddělil již v lůnu mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo
16. zjevit svého Syna ve mně, abych ho kázal mezi pohany, neporadil jsem se hned s tělem a krví,
17. ani jsem nešel do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou, ale odešel jsem do Arábie a vrátil se znovu do Damašku.
18. Potom jsem po třech letech přišel do Jeruzaléma, abych poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní.
19. Žádného jiného z apoštolů jsem však neviděl, kromě Jakuba, Pánova bratra.
20. A hle, před Bohem prohlašuji, že v tom, co vám píši, nelžu.
21. Potom jsem přišel do krajů Sýrie a Kilikie.
22. V judských církvích, které jsou v Kristu, mě však osobně neznali.
23. Slyšeli jen, že "ten, který nás kdysi pronásledoval, teď káže víru, kterou se kdysi snažil vyhladit,"
24. a oslavovali kvůli mně Boha.

2. kapitola

1. Potom jsem po čtrnácti letech znovu přišel do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
2. Přišel jsem pak podle zjevení a předložil jsem jim (a zvláště těm věhlasným) evangelium, které kážu mezi pohany, abych snad nyní i předtím neběžel nadarmo.
3. Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat,
4. totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.
5. Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepoddali se, aby při vás zůstala pravda evangelia.
6. A od těch, kteří se zdají něčím být (čímkoli kdy byli, pro mne to nic neznamená; Bůh nestraní nikomu), mně tedy ti, kteří se zdají něčím být, nic nepřidali.
7. Právě naopak, když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané
8. (neboť ten, který působil skrze Petra co do apoštolství k obřezaným, působil i skrze mne co do pohanů),
9. a když Jakub, Kéfas a Jan, kteří jsou považováni za sloupy, poznali milost, která mi byla dána, podali mně a Barnabášovi pravice na důkaz společenství, abychom my šli k pohanům a oni k obřezaným.
10. Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, což jsem se právě také snažil dělat.
11. Když však Petr přišel do Antiochie, osobně jsem se proti němu postavil, protože byl hoden odsouzení.
12. Předtím, než přišli někteří od Jakuba, totiž jedl s pohany; když však přišli, stahoval se zpátky a odděloval se, neboť se bál těch z obřízky.
13. A spolu s ním začali jednat jako pokrytci i ostatní Židé, takže byl jejich pokrytectvím stržen i Barnabáš.
14. Když jsem ale spatřil, že nechodí přímě podle pravdy evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Jestliže ty, který jsi Žid, žiješ pohansky a ne židovsky, proč nutíš pohany k židovství?"
15. My, narození jako Židé a ne jako hříšníci z pohanů,
16. i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo.
17. Jestliže však, zatímco hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme i my sami shledáni hříšníky, je tedy Kristus služebníkem hříchu? V žádném případě!
18. Stavím-li totiž znovu to, co jsem zbořil, dokazuji, že jsem přestupník.
19. Já jsem přece skrze Zákon zemřel Zákonu, abych mohl být živý Bohu!
20. Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne.
21. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost přichází skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo.

3. kapitola

1. Ó, nemoudří Galatští! Kdo vás zmámil, abyste nedůvěřovali pravdě? Vás, před jejichž očima byl Ježíš Kristus vylíčen jako ukřižovaný mezi vámi!
2. Chtěl bych se od vás dozvědět jen toto: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry?
3. Jste vskutku tak nemoudří? Když jste začali Duchem, dokončujete nyní tělem?
4. Vytrpěli jste toho tolik nadarmo? (Jestliže to ovšem bylo nadarmo.)
5. Ten, který vám uděluje Ducha a působí mezi vámi zázraky, to tedy dělá na základě skutků Zákona, anebo na základě slyšení víry?
6. Pamatujte, jak Abraham "uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost."
7. Vězte tedy, že ti, kteří jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.
8. A Písmo, které předvídalo, že Bůh ospravedlňuje pohany z víry, předpovědělo Abrahamovi: "V tobě budou požehnány všechny národy."
9. A tak ti, kteří jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10. Všichni, kdo jsou ze skutků Zákona, jsou totiž pod prokletím, neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil."
11. To, že Zákonem není před Bohem nikdo ospravedlňován, je zřejmé, neboť "Spravedlivý bude žít z víry."
12. Zákon však není z víry, ale: "Člověk, který činí tyto věci, bude jimi živ."
13. Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo visí na dřevě"),
14. aby Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.
15. Bratři, mluvím po lidsku: Vždyť ani lidskou smlouvu nikdo neruší ani k ní nic nepřidává, když již nabyla právoplatnosti.
16. Abrahamovi a jeho semeni pak byla dána zaslíbení. Písmo neříká: "a semenům", jako by mluvilo o mnohých, ale: "a tvému semeni" jako o jednom, jímž je Kristus.
17. Říkám tedy toto: Smlouvu, předem schválenou Bohem vůči Kristu, nemůže Zákon, který byl zaveden po čtyřech stech třiceti letech, zrušit, aby obrátil zaslíbení vniveč.
18. Jestliže je totiž dědictví ze Zákona, pak již není ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.
19. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišlo to símě, jemuž bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly, rukou prostředníka
20. a prostředník není prostředníkem jednoho, Bůh je však jeden.
21. Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Vždyť kdyby byl dán Zákon, který by mohl obživit, pak by opravdu spravedlnost byla ze Zákona.
22. Písmo ale zavřelo všechny pod hřích, aby zaslíbení z víry Ježíše Krista mohlo být dáno těm, kdo věří.
23. Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod Zákonem, zavřeni k té víře, která měla být zjevena,
24. takže Zákon byl naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.
25. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem.
26. Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši.
27. Všichni, kteří jste pokřtěni do Krista, jste přece oblékli Krista.
28. Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
29. A jestliže jste Kristovi, pak jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

4. kapitola

1. Říkám však, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho,
2. ale je pod poručníky a správci až do času určeného otcem.
3. Stejně i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme zotročeni pod principy tohoto světa.
4. Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem,
5. aby vykoupil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.
6. A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!"
7. A tak už nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také Boží dědic skrze Krista.
8. Tehdy, když jste neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeností nejsou bohové.
9. Avšak nyní, když jste Boha poznali (spíše jste však byli poznáni Bohem), jak to, že se znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu začít otročit?
10. Dbáte na dny, měsíce, časy a roky!
11. Bojím se o vás, abych se snad pro vás tolik nenapracoval nadarmo.
12. Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili.
13. Víte, že jsem vám poprvé kázal evangelium ve slabosti těla;
14. a vy jste tou zkouškou na mém těle nepohrdli, ani jste mě neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše.
15. Jaké tedy bylo vaše štěstí? Vydávám vám svědectví, že kdyby to bylo možné, vyloupli byste si oči a dali mi je!
16. Stal jsem se tedy vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu?
17. Horlivě po vás touží, ale nedobře; dokonce vás chtějí odloučit, abyste horlili pro ně.
18. Správné je však horlit v dobrém vždycky, a ne jen když jsem u vás.
19. Synáčkové moji, které znovu v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus,
20. chtěl bych být nyní u vás a změnit svůj hlas, neboť jsem nad vámi bezradný.
21. Povězte mi vy, kteří chcete být pod Zákonem, nenasloucháte snad Zákonu?
22. Je přece napsáno, že Abraham měl dva syny, jednoho ze služky a druhého ze svobodné.
23. Ale ten ze služky se narodil podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.
24. Je to jinotaj, neboť ty ženy jsou dvě smlouvy: jedna z hory Sinaj, rodící své děti do otroctví, a to je Hagar.
25. Tato Hagar je hora Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví.
26. Ale ten horní Jeruzalém je svobodný, a ten je matkou nás všech.
27. Je přece napsáno: "Raduj se, neplodná, která nerodíš; propukni v jásot a zvolej, ty, která nemáš porodní bolesti; neboť dětí opuštěné je mnoho, více než té která má muže."
28. My jsme však, bratři, tak jako Izák, dětmi zaslíbení.
29. Ale jako tehdy ten narozený podle těla pronásledoval toho podle Ducha, tak je to i teď.
30. Avšak co říká Písmo? "Vyvrhni služku i jejího syna, neboť syn služky nebude dědicem se synem svobodné."
31. A tak, bratři, nejsme dětmi služky, ale dětmi té svobodné.

5. kapitola

1. Proto stůjte v té svobodě, ke které nás Kristus vysvobodil, a nezaplétejte se znovu do otrockého jha.
2. Hle, já Pavel vám říkám, že budete-li se obřezávat, Kristus vám nijak neprospěje.
3. Každému člověku, který se nechává obřezat, pak znovu dosvědčuji, že je povinen dodržovat celý Zákon.
4. Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti!
5. My přece očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha na základě víry.
6. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale jen víra projevující se láskou.
7. Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil důvěřovat pravdě?
8. To přesvědčování není z toho, který vás povolává.
9. Maličko kvasu prokvasí celé těsto.
10. Jsem o vás v Pánu přesvědčen, že nebudete smýšlet jinak; avšak ten, kdo vás znepokojuje, ponese odsouzení, ať už je to kdokoli.
11. A jestliže já, bratři, dosud kážu obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Pohoršení kříže je tedy obráceno vniveč!
12. Kéž by se ti, kdo vás znepokojují, rovnou vyřezali!
13. Vy jste přece povoláni do svobody, bratři; jenom tu svobodu nemějte za záminku pro tělo, ale v lásce služte jedni druhým.
14. Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe."
15. Když se však navzájem koušete a požíráte, dejte pozor, abyste se vzájemně nepohltili!
16. Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla.
17. Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli.
18. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.
19. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost,
20. modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty,
21. závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království.
22. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost.
23. Proti takovým není žádný zákon.
24. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi.
25. Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme.
26. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme.

6. kapitola

1. Bratři, i kdyby byl člověk zachvácen nějakým prohřeškem, vy duchovní ho napravte v duchu krotkosti a každý dávej pozor sám na sebe, abys nebyl pokoušen i ty.
2. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon.
3. Zdá-li se totiž někomu, že je něco, ačkoli není nic, takový klame svou vlastní mysl.
4. Každý ať posoudí své vlastní dílo a tehdy se bude chlubit jen sám sobě, a ne jinému.
5. Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.
6. Ten, kdo je vyučován ve slově, ať se ve všech dobrých věcech dělí s tím, kdo ho vyučuje.
7. Nemylte se, Bohu se nelze vysmívat: vždyť cokoli člověk rozseje, to také sklidí.
8. Kdo totiž rozsívá svému tělu, bude z těla sklízet zkázu; kdo však rozsívá Duchu, bude z Ducha sklízet věčný život.
9. V konání dobrého pak nepolevujme, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání.
10. A proto, dokud máme čas, dělejme dobře všem, a zvláště členům rodiny víry.
11. Pohleďte, jak velkými písmeny vám píši svou vlastní rukou.
12. Ti, kdo chtějí dobře vypadat v těle, vás nutí, abyste se obřezávali, jen proto, aby nebyli pronásledováni pro Kristův kříž.
13. Vždyť ani ti, kdo jsou sami obřezáni, nezachovávají Zákon! Chtějí však, abyste se obřezávali, aby se mohli pochlubit vaším tělem.
14. Ale já se v žádném případě chlubit nebudu - jedině křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je svět ukřižován mně a já světu.
15. Vždyť v Kristu Ježíši nic nezmůže obřízka ani neobřízka, ale jen nové stvoření.
16. A všichni, kdo budou následovat toto pravidlo, na ty ať přijde pokoj a milosrdenství, i na Boží Izrael.
17. Nadále ať mi nikdo nedělá potíže, vždyť já na svém těle nosím vyrytá znamení, že patřím Pánu Ježíši.
18. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.