Fulštejn

Dnes zůstaly z hradu Fulštejna jen zříceniny ukryté mezi stromy v lese, ale vraťme se o pár století nazpět, do dob, kdy v každém koutě české země žila nejroztodivnější pohádková stvoření. Hrad Fulštejn, čnící v drsném kraji, měl také svého ochránce. Byl jím strašlivý ohnivý muž, který byl tuze krutý a nemilosrdný.

Ohnivý muž měl svůj úkryt a domov ve vrchu pod hradem. Žil ve veliké temné sluji a světlo vyzařovalo jen tam, kde právě byl. Měl totiž na hlavě místo vlasů plameny, které zářily teplým světlem.

Proto se také nejednou stalo, že toto světlo přilákalo znavené pocestné, od deště promáčené poutníky nebo nezbedné děti. Ty slýchávaly vypravování o ukrutném obrovi již jako docela maličké, ale pocestní nemívali o takovém stvoření ani potuchy.

Krutý byl osud toho, kdo do jeskyně ohnivého muže vstoupil. Již nikdy se nevrátil zpět.

Říká se, že člověka vždy přitahovalo světlo vyzařující ze sluje. Kdo vstoupil dovnitř, nedokázal se vrátit, jakási tajemná síla ho vedla stále dál a dál.

Cestičkou došel až k ohnivému muži a poté již nebylo úniku. Strašlivý muž chytil každého a jen ti, kteří se dostali do jeho spárů by dokázali vypovědět, co se tam odehrávalo.

Z jeskyně se prý vždy ozývaly hrůzostrašné zvuky. Snad ohnivý muž zbloudilého člověka mučil plameny ohně, kterými se obklopoval, snad je požíral za živa, kdoví, co se s nimi stalo.