Fakta o konci Djatlavovy výpravy

 

Časová osa pravděpodobných událostí podle zápisků z nalezených deníků:

• 25.1.1959: Skupinka přichází do Ivdelu, metropole severní provincie Sverdlovsk.
• 26.ledna: Skupinka se svezla kamionem po horské silničce až do osady Vižaj, kde se ukládá ke spánku.

• 27. ledna: Zahájení cesty na Gora Otorten z Vižaje.
• 28. ledna: Jurij Judin se kvůli onemocnění vrací do Vižaje.

• 31.ledna: Skupina se připravuje na výstup.
• 1.února (dále už jen hodiny tohoto dne):
• -Výprava časně ráno vyráží. Trasa je krátká a náročná. Musejí na lyžích zdolat strmé stoupání lesem. Silně sněží. Viditelnost je minimální.
• 16.00 hod..: Rozkládají tábor na svahu Khol-Syakhl (v jazyce domorodých Mansiovů, kteří žijí v okolí, to znamená Hora smrti). Panuje výborná nálada.
• 18.00-19.00 hod. Večeře
• 19.00-20.00 hod. Část výpravy se ukládá po náročném dni k spánku. Pro tuto hypotézu svědčí i fakt, že někteří byli napůl svlečeni, když ve zmatku upouštěli stany. Teplota venku je -18 stupňů Celsia.

Zde zápis deníku končí, další časové události jsou odhadované a vypočtené podle nestrávené potravy v žaludcích mrtvých.

 

Přichází kritická chvíle. Přibližný čas: 21.30 hod.-

Členové expedice rozřezávají noži látku na boku stanu, derou se otvorem ven a utíkají z kopce do blízkého lesa. Není pochyb o tom, že v hrůze a zběsilém spěchu. Všichni vědí, že vnější podmínky jsou těžké pro přežití, ale uvnitř stanu jim patrně šlo o život. Proč prořezávali boční stěnu? Dralo se k nim něco hrozivého stanovým vchodem?  Stopy ve sněhu ukázaly, že skupina se na útěku rozdělila, ale pak se znovu sešli na okraji lesa a skryli se tam pod velkou borovicí (horským cedrem), zhruba asi 300 metrů od stanu. To, že se skupina spojila, naznačují stopy ve sněhu i několik zachráněných částí oděvu, o který se v mrazu dělili, a jak postupně umírali, živí ho odebírali mrtvým, aby se sami zahřáli.

Ačkoliv byla noc tak mrazivá, všichni mají strach vrátit se do stanu pro oblečení. Patrně se obávali, že tam stále něco hrozného číhá. Rozdělali oheň a čekali asi dvě hodiny, co se bude dít dál.

Polámané větve stromu naznačují, že alespoň jeden člen týmu se pokoušel vyšplhat na borovici, aby z jejího vrcholu dohlédl ke stanu a zjistil, co se tam děje.

Igor Djatlov, Zinajda Kolmogorova a Rustem Slobodin jsou podchlazení a zřejmě nemohou vydržet další čekání. Opatrně se pokoušejí vrátit ke stanům. Ale nedojdou, zkolabují krátce po sobě. Jejich ostatky se nacházejí 300, 480 a 630 metrů od úkrytu pod cedrem.

Ostatní členové skupiny čekají na jejich návrat, nebo na znamení, že je „čistý vzduch“. Nedočkají se. Další dva členové výpravy Georgyj Krivonišenko a Jurij Dorošenko umírají na podchlazení (možné ale je, že nejprve tihle dva umrzli, a jejich smrt byla podnětem pro Djatlovo rozhodnutí zkusit se vrátit ke stanům).

Je ráno, zbylí členové skupiny jsou stále naživu, díky tomu, že na sebe navlékli i oblečení mrtvých kamarádů. Snaží se odhadnout, co se děje u opuštěných stanů. Náhle na ně něco zaútočí. Právě v této době zřejmě dva členové výpravy utrpěli frakturu lebky.

Ti zbývající prchají asi o 700 metrů hlouběji do lesa a choulí se k sobě. Ale smrt je brzy dostihne…  

Jak se zdá, děsivému masakru unikl jen Alexander Kolevatov. Zůstal však sám a k smrti vyděšený. Vyčerpán upadne do závěje a usne navěky…

Poslední člen výpravy zemřel 2. ledna někdy po 14. hod. odpoledne.

Události po incidentu

• 12-25.l edna měla Djatlova skupina dorazit do cílové zastávky a poslat telegram o ukončení expedice. Telegram nedošel, příbuzní pohřešovaných členů výpravy zalarmovali záchranáře a začalo pátrání.
• 26. ledna záchranáři nacházejí poškozený stan a stopy ve sněhu, vedoucí k lesu. Na jeho okraji, pod starým cedrem objevují zbytky ohniště a u něj první dvě těla: Krivonišenka a Dorošenka. Oba jsou bosí a oblečeni jen ve spodním prádle. Ulámané větve cedru, které ležely nedaleko, nesou stopy kůže a dalších tkání.

300 metrů od ohně je nalezen Igor Djatlov. Leží na zádech s hlavou směrem ke stanům, jednou rukou drží úlomek větve a druhou si zaclání obličej. Jako by se proti něčemu bránil. 180 metrů od Djatlova nacházejí tělo Slobodina. Leží tváří ve sněhu a má 17 cm dlouhou frakturu (zlomeninu ) lebky. 150m od Slobodina, blíže ke stanu, objevují záchranáři tělo Kolmogorové. V jejím okolí jsou na sněhu stopy krve.

Druhá skupina mrtvých se nachází v lesní rokli, někteří i ve vodě částečně zamrzlé bystřiny. Nejděsivější pohled je na členku expedice Dubininu, která nejen že utrpěla zlomeninu žeber (jedno z žeber jí dokonce propíchlo srdce), ale má hlavu oddělenou od těla! Hlava byla nalezena až později ve sněhu opodál. Chyběl jí jazyk a část ústní dutiny!

 Alexander Zolotarev má také zlomená žebra na pravé straně. Podivný úder se zřejmě stal  příčinou jeho smrti, protože mrazu vzdoroval poměrně dobře, byl od začátku nejvíc oblečený. Patrně se jako ostaní nechystal ke spánku, ale chtěl jít ještě ven něco vyfotografovat (Co? V noci? ), a to právě v té chvíli, kdy se TO stalo. Proto až do své smrti měl na krku fotoaparát. Vyšetřovatelům se podařilo zachránit a vyvolat exponovaný film. Na předposledním snímku jsou členové expedice, jak stavějí stan. A na tom úplně posledním jsou zachyceny jaké bílé (zářící?) rozmazané skvrny na tmavém pozadí.