Existuje život mimo planetu Zemi?

Na otázku, zda existuje mimozemský život, nelze jednoznačně odpovědět ani ano, ani ne. Samotná otázka je totiž do jisté míry nejasná, neboť neumíme definovat ani život na Zemi a vůbec si nedokážeme představit, jak dalece by se mohl mimozemský život od toho pozemského odlišovat.

Otázkou se profesionálně zabývají především biologové a astronomové a ani ti se při jejím řešení neshodnou navzájem nebo s kolegy z jiného oboru. Pokud pak jde o nejrůznější publikace pro širší veřejnost, tam je situace ještě složitější, neboť argumenty autorů jsou nepřesné a zavádějící, i pokud pomineme opravdu pokleslou sféru tzv. ufologie, kde se to mimozemšťany navštěvujícími opakovaně Zemi doslova hemží. Skutečnost je vskutku mnohem složitější a konečné řešení problému nezná nikdo.

Co si o celém problému může myslet hvězdář? K tomu, abychom lépe pochopili, co je ve hře, musíme si nejprve položit otázku, jak to vlastně je s životem na naší Zemi. Vidíme kolem sebe neobyčejnou pestrost a rozmanitost, vidíme, že život zabírá celou plochu povrchu Země, přilehlého ovzduší i podzemí. Nicméně vůči objemu zeměkoule je biosféra neobyčejně tenounká vrstvička a mimo ni ani na Zemi žádné známky života nenalézáme.

Musíme se zkrátka přednostně zabývat otázkou, čím to, že se život objevil a rozvinul právě v této tenounké slupce, a zákonitě přijdeme na to, že život souvisí s existencí tekuté vody. Je však pravda, že i okolní planety - zejména Mars a Venuše - nějakou vodu měly či mají, a přesto tam život není. To znamená, že voda je pro život podmínkou nutnou, ale nikoliv postačující. Bylo by zkrátka velkým omylem myslet si, že kde je ve vesmíru voda, tam je i život.

Zkusme si představit, že si doma postavíte kolébku, do ní vložíte matraci přikrytou čistým prostěradlem, místnost vyhřejete a do rohu kolébky ještě pro jistotu vložíte láhev s mlékem. Zajisté jste tím vytvořili podmínky vhodné pro život dítěte, ale přesto, když místnost takto večer opustíte a vstoupíte do ní znovu až ráno, stěží v kolébce naleznete nemluvně, jak si tak spokojeně vrní - podmínky byly sice nutné, ale ne postačující. Přesně stejnou opatrnost musíme jako astronomové zachovávat, když někde ve ves míru objevíme nutné podmínky pro (pozemský) život: nemůžeme propadnout přílišnému optimismu, že se tam život vskutku nachází.

Víme vůbec o nějakém přírodním zákonu, v souladu s nímž vzniká nevyhnutelně ve vesmíru život? Musíme bohužel připustit, že nikoliv. Je obtížné definovat život ve vesmíru dostatečně přesně a obecně. Různí badatelé sice takové definice navrhli, ale každá z nich se dá kvůli různým nedostatkům kritizovat. Máme totiž mnoho systémů, které vykazují určité znaky života, ale přesto živými nejsou. Obecná definice neexistuje. Jediné, co jsme zjistili relativně bezpečně, je délka údobí, po které život na Zemi určitě existuje.

Při vzniku Země zde určitě žádný život nebyl. Proto se vyskytly domněnky, že život sem byl až po vzniku Země dopraven odjinud z kosmu, např. prostřednictvím komet. Osobně si myslím, že takové domněnky jsou dočista scestné. Neznalost mechanismu vzniku života na Zemi je vysvětlována pomocí ještě hlubší neznalostí vzniku života kdekoliv jinde ve vesmíru. Přitom vesmír sám je pouze třikrát starší než Země, takže pokud se nějaká posloupnost událostí nemohla pro krátkost času odehrát na Zemi, pak velmi pravděpodobně se to nestihlo ani nikde jinde. Je zcela jisté, že jednobuněčný život se na Zemi vyskytoval již před 3,8 miliardami let (Země je stará 4,5 miliardy let). Od té doby až dosud život na Zemi nikdy nevyhasl, ale ke vzniku prvních vícebuněčných organizmů došlo teprve až před 700 miliony let. Od té chvíle šel další vývoj života na Zemi dramaticky rychlým tempem.

Musíme si uvědomit, že všichni pozemští živočichové závisejí na rostlinách, a to jak kvůli výživě, tak kvůli kyslíku k dýchání. Navíc díky kyslíku se v zemské atmosféře začal vyskytovat ozón, který od té doby zabraňuje pronikání nebezpečného ultrafialového záření Slunce na zemský povrch, a to umožnilo životu, aby z vodní kolébky vystoupil na souš. Před asi 210 miliony lety na souši začali dominovat veleještěři, kteří vládli pozemské fauně plných 140 milionů let a z nichž se mimo jiné vyvinuli dnešní ptáci. Teprve před 70 miliony lety nastoupili savci a před 2,5 milionem let předchůdci člověka. Druh člověka zvaný Homo sapiens je zde teprve 250 tisíc let, poddruh Homo sapiens sapiens se na Zemi objevil před pouhými 40 tisíci lety a moderní genetika prokazuje, že jsme všichni potomky jediného páru odněkud z Afriky. V tomto smyslu se dá hovořit o genetické Evě i Adamovi, což lze považovat za naprosto fascinující vědecké zjištění.