Evangelium Marie z Magdaly

Hlava I.
Bůh měl při narození Ježíše takovou účast, jako slunce při narození plodů a všechny živé bytosti se naplnily životem.
Jste Veliké, vy spravedlivé Emauzy - země pravé moudrosti a blažené nevinnosti.
Buďte hrdé, děti věčného života, zařte, nositelé zralé lásky, zařte a zvěte Ho, vyvolení, aby se posadil k vaší bratrské hostině.
Hle, i já ve špatný den narozená, jsem se rozhodla o Něm napsat; Mnozí jiní napsali o Něm, mnozí jiní pravdu řekli, ale On mi přikázal - Kristus a Duch mi rozkázali napsat to, co si pamatuji o velkém Ježíšově činu.
Nemohu teď o Něm psát, přátelé a bratři, moc vás prosím, pomozte mi svými modlitbami, ráno možná odejdu na mnoho let.
Mnoho jsem viděla a prožila, mnoho slov ztratila, odříkala jsem mnoho modliteb a mnoho mrtvých jsem pochovala.
Pamatuji si jasně jedno. Pamatuji si skutečně a pravdivě život Toho, kterého ukřižovali, protože mluvil o lásce.
Satan Ho neustále pomlouval, a nyní vidím, že z Jeho slova nezůstalo téměř nic.
A v tom, co zůstalo, je pravost často přítomná jako nepravost a pravda jako nepravda.
Levé tam udělali pravým, bílé černým, důležité zatajili a rozhodli se je vyrvat i s kořenem.
Tak řekl Ten, koho jsme milovali: "Spravedliví moji, ukažte na živé slovo, které jsem zůstavil, protože ti, kteří byli moji nejbližší, budou předáni ďáblu a mnohé z jejich písemností zmizí a to, co zůstane, bude změněno a jen málo z něho nebude poskvrněno."
Tehdy jsem se Ho zeptala: "Učiteli, jak já, hříšná, se mohu měřit s apoštoly?"
Odpověděl mi: "Hříšné v tomto světě je svaté v Království Otce Mého.
Život je život Lásky, ne nenávisti.
Mnozí spravedliví nenávidí a odsuzují." Říkám vám: "Nevěstka, která miluje, bude v Soudný den slavnější než spravedlivý, jenž odsuzuje."
Což není horší zhýralosti než prázdné slovo?
Což nepozná holub holubici před očima všech? Což nehyne lidský rod od lži, největší ve vesmíru? Což nenapadají běsové a nouze všechny hrdiny a spravedlivé?
"Raději zmlkněte a pozorujte se, než být pohřbeni zaživa."
"Živý je, Magdaleno, jen ten, kdo ač se nachází kdekoli, neodsuzuje druhé."
Tehdy mne chytli a chtěli ukamenovat. Já hříšná jsem milovala jednoho, který byl ženatý a měl tři děti. Příbuzní jeho ženy mne přivedli na náměstí a začali hlasitě křičet: "Zabijeme svůdnici! Poskvrnila zákon!"
Tehdy se objevil Kristus a řekl jim: "Ten, který je bez hříchu, ať první hodí kamenem!" Tak učinil Syn člověka a dav se rozešel.
Potom ke mně přistoupil a poklekl.
Ó, Sione, celá jsem hořela strachem a studem. V mé duši se dělo něco velikého, padla jsem na zem a silně usedavě plakala. Hladil mne po vlasech a říkal:
"Sestro, hvězdičko nebeská, najdi sílu mne vyslyšet. Mnoho zla je na této zemi, mnoho lží řekl ďábel. Zapomeň, že jsi hříšnice, sestro a řekni mi: žije tvé srdce, když miluješ?"
"Žije, Pane! Když nemiluji, je mrtvé."
"Miluj tedy, sestro nebeská a nehřeš podruhé myslíc, že jsi hříšnice."
Tak jsem poprvé uviděla živého Boha na zemi, bratři.

Hlava II.
Ten, kterého ukřižovali a jenž vstal z mrtvých, žil mezi ovcemi prostě a svatě.
Mnozí Mu naslouchali, někteří byli zasvěceni do Slov Moudrosti, ale jen jeden dosáhl věčného života.
Je to svatý bratr a apoštol Jan, nejméně dotčený poznáním nebe a země.
Stvořený duchem a vodou následoval Učitele až do konce, do podstaty Jeho slova.
Přivedl mne k Němu, očistil mne od potupných slov a myšlenek, kterými synové tupí Dcery Boží.
Ó, já blažená, Kristem přemožená! Já prosebnice milosti Janových přátel! Já jsem poslední žákyně Blaženého na této zemi!
Poslední v očích proroků a apoštolů - žárlivých ochránců starého asyrského a babylónského učení.
Takto učil Kristus v té době, v posledních svých dnech na zemi:
"Pravdivě, pravdivě ti říkám, ty jsi ta, kterou vyvolil Bůh, abys spasila tento svět od záhuby!"
"Raduj se, dcero Siónu! Do dnešního dne nepřijímalo Království Boží ženy nebo matky z této země; ty, Magdaléno, jsi došla až k jeho prahu.
"Slyš nyní Slovo nebes."
"Pravdivě, pravdivě ti říkám, žena spasí svět, ne muž, ani proroci.

chybí
chybí
chybí
chybí
chybí

"Nyní se narodilo Slovo Boží, jenž přišlo od živého Boha".
"Ale jsou Panny, Manželky a Matky vyšší, než je ona."
Mnohé z nich dosud tento svět zabíjel, mnohé z nich lživě odsuzoval k smrti.
Panny nebeské nerodí děti v těle.
S Manželkami nebeskými je jeden Milovaný po celou věčnost.
A Nebeské Matky jsou čisté a svaté od stvoření světa na věky."
"Jestli jste šťastné a blažené z dítěte, které jste získaly, jste Matkami Božími.
Matky Boží počínají v tajnosti, žijí osaměle a nemají společný dům s otcem.
Matky Boží počínají z lásky, milují především Boha a nemají jiného manžela, kromě proroka a apoštola.
Narozený z Matky Boží nemá jméno otce, má jen jedno duchovní jméno - Syn Boží.
Narození z Matky Boží hříchy nekonají a věčným životem žijí.
Matky Boží jsou blažené, v pokoře srdce ozářeny dobrotou a milostí prosvětleny.
Já Ježíš z Betléma, nenarodil jsem se z Matky Boží, neboť mi bylo předurčeno trpět. Kdybych se narodil z Matky Boží, nebyl bych bičován a ukřižován.
Z Matky Svaté jsem se nyní narodil, v tomto věku pronásledování a nepravdy.
Ještě dvakrát přijdu na tuto zemi skrze Matku Svatou.
Až Země na konci, po mnoha staletích, zplodí Matku Boží, tehdy přijdu skrze Ni, jako vítěz bez nepřátel.
Tehdy se narodím v srdcích všech lidí a vytvořím Království boží na zemi věčné.
Na této zemi však nebude ještě dlouho Matka Boží narozena, tak velký je Evin hřích.
Matka Boží je tato: Počíná od apoštola, počíná z lásky, žije sama, není provdána za svého manžela a nesnaží se s ním žít.
Taková je Matka Boží: Za otce svého dítěte považuje Boha. Dítě neučí, nezahanbuje, nespravedlivě neodsuzuje.
Každé slovo, každé manželovo gesto, každý jeho pohled a jeho činy jsou pro Boží Matku bázní Boží a zákonem.
Spolu o samotě ve dvou, jsou pouze několik dnů, jednou v měsíci.
Nikdy za celý jejich život, není v jejích očích ani výčitka, ani výtka, ani úpěnlivá prosba, ani bolest, ani trápení.
V době veliké lásky nikdo, kromě Boha Otce, neví o jejich sňatku.
Neboť zapamatujte si, hlavní lest ďábla je tato: Aby láska dvou byla zjevná před třetím člověkem.
Jedno je výše nad Matkami Božími: Boží Synové.
Po nich se bude vše živé všude klanět Matce Boží.
Tam, kde kraluje ďábel, jsou Matky Boží v nemilosti a její Boží Syny nazývají nezákonně narozenými.
Čas lstivých duchů se skončí v tom okamžiku, ve kterém osvobodíte Matku Boží od přízemních starostí.
Od nynějška je důležité jen jedno: Hledejte Matky Boží, abyste se jim klaněli.
A hlavně: Zvětšujte blaho Boží Matky.
Tak pravil Kristus mně, Marii z Magdaly, odcházeje z této země.
Učitel mi však říkal ještě mnohé o ženách a matkách Nového Jeruzaléma.
O nových ženách a matkách, které se nyní učí u Něho v nebeském království.
Které jsou živými základy Edenu, jenž musí rozkvést na této zemi.
Syn Boží mi říkal i o Matkách Svatých, které stojí o jeden stupeň níže, než Matky Boží.
Matky Svaté ještě nejsou narozeny od Boha, ale jejich láska je veliká.
Kdyby Matky Svaté žily osaměle se svými Svatými Dětmi a kdyby nikdo nevěděl, kdo je jejich otcem na zemi, pak Svaté děti by byly Syny Božími a Matky Svaté, Božími Matkami.
Jedině Syn Boží, Kristus, náš Pán, mohl se narodit z Matky Svaté a stát se Synem Božím.
Matka Svatá je taková: Počíná od apoštola a své Svaté dítě kojí tři roky.
Na rozdíl od Matek Božích, Matky Svaté nesmějí být tělesně spojeny se svým mužem tři roky po narození dítěte, aby vykoupily svůj hřích, z přání, žít s jeho otcem v jednom domě. V této době žijí pouze pro své dítě.
Když vykoupí Evin hřích, hřích svého srdce, pociťují radost a božskou radost zakouší Matka Svatá pokaždé, když manžel není doma. A jestliže začíná ta veliká radost, manžel se k ní může vrátit i tělesně, i kdyby to bylo před uplynutím tří let.
Takto mě učil, Pán náš, Ježíš Kristus o Matkách Svatých.
Jsou ještě matky Spravedlivé, stojící o stupeň níže, než Matky Svaté.
Jsou to Matky Spravedlivých, veliké a obětavé matky, které samy živí svoje děti až do jejich sedmi let.
Krmí je pšenicí a různým ovocem a dávají jim pramenitou vodu.
Ten, kdo se pokusí nakrmit Spravedlivé dítě masem zabitého živého zvířete, nebo jídlem z mleté pšenice nebo sladkostmi, je nejnebezpečnější nepřítel.
Spravedlivá Matka je matkou tygřicí pro nepřátele svého dítěte, bojuje s nimi zuby nehty, avšak život svého dítěte ochrání.
Ženy a matky zapamatujte si: Ty z vás, které nechtějí rodit hříšníky a zločince, musíte žárlivě chránit dítě před stravou pekla a před jakýmkoli dotykem člověka - dravce.
Matky vyššího řádu dělají všechno to, co je určeno jako překrásné a dobré pro matky nižších stupňů.
Tak učil Pán živý, se Kterým jsem mnoho mluvila a na mnohé se Ho ptala.

Hlava III.
Jsou veliká tajemství Matek, ale ještě větší mi Učitel řekl o milovaných Ženách a Pannách. Všechny mají též své řády a podřízenost. Milované Boží, Milované Svaté a Milované Spravedlivé; Manželky Boží, Manželky Svaté, Manželky Spravedlivé; Panny Boží, Panny Svaté, Panny Spravedlivé. Existuje i řád Bratří a Sester.
Mnoho mi Pán sdělil o ženách a pannách, ale o milovaných mi neřekl nic. Pouze jednou na mne pohlédl s velikým smutkem a láskou a řekl, že ve mně zraje zrno Milující Boží, nyní je však kamenují. A tehdy vyprávěl to nejtajnější, jež vyslovil v samém konci, když jsem stála u hrobu. Přišel a mluvil se mnou.
"Jestlipak víš, za co mne ukřižovali sestro? Za to, že jsem nenechal nic v rukou Ďábla.
Zpočátku změnil staré písmo, kde je napsáno : Had pokoušel Evu jablkem.
Já vám ale říkám: ne, Bůh dal Evě jablko, aby měla věčný život.
Satan zaškrtal znovu a zatajil, že had dal Evě maso z živého.
I vznítila se v Evě zloba a obcovala s Ďáblem.
Počala Eva od Ďábla a porodila v srdci Božím smrtelný hřích, porodila hanbu.
Jestli se Pravdivost a Láska milují, musí být nahé.
A když jsou muž a žena nevinní, musí být nazí.
Nevinní jsou ti, kteří svatě naplňují přikázání Boží: "Milujte se a množte se.
Ale i zde zatajil Satan pravdu, když škrtl slovo rukou kněží a znesvěcovatelů písma.
Hanobitelé písma zatajili, jak vzniká a vždy se děla Láska rozmnožení v celém Vesmíru.
Lidský rod se může rozmnožovat jen láskou a jen před zraky Božími.
Jestli se třetí dozví o spojení dvou, věřte, že jsou předáni Ďáblovi. Tak je jen na Zemi. Ale v nebi blahoslavení vše vědí, a proto se všichni radují.
S láskou se jen láska může oženit, a ne muž s ženou před zraky pokrytců a císařů.
A ještě jednou vešel Satan do Evina srdce, a ona si velmi přála a zatoužila, aby Adam náležel pouze jí.
Uplynulo mnoho času a Eva hledala jen to, aby od ní Adam neodcházel. I nyní je v srdcích mužů a žen mnoho Evina. Tak skrze ďábelské duchy mohli útočící nepřátele lidského vstoupit na Zemi. Řekl Kristus, Syn Boží, jenž nás přišel spasit.
Vzpomeň si Magdaléno, Spravedlivá Nebeská, proto potrestal Bůh Evu aby nosila a rodila v bolesti, mukách, krvi. Žena počnuvší od Satana se tímto pozná. Platí mu krvavou daň každý měsíc, protože se vzdala být Milovanou Boží a přála si Adama jen pro sebe.
Adam nebyl osamělý na zemi a na nebi. Přicházelo k němu mnoho vyslanců nebeských, mnoho milovnic, ženy, panny, matky, bratři a sestry.
I smluvila se Eva se služebníky Satana a přísahala jim, že jim bude sloužit, když pouze pro ni uchrání Adama.
A ti ji dali tři zbraně - strach, nespokojenost a žárlivost.
Tak vešel Satan do srdce člověka.
Potom Pán řekl: "Syne můj, dej mi svoje srdce."
Eva se takto pozná: hledala srdce a nic jiného. Oddělila srdce Adama od příslušnosti Milovaných Božích a hledá ho pro sebe. A ďáblové jen toto očekávali.
Mnohokráte byla Eva ještě s Adamem, který byl zarmoucen do smrti.
A tenkrát vzniklo čtvero ročních období: Jaro Léto, Podzim, Zima.
Tehdy se rozhodl Bůh vyhnat Evu a Adama z ráje a ráj vzal Zemi. Ďáblovi hodnostáři toto očekávali: chtěli, aby si Adam obstarával obživu v potu prací. Války a práce, to je chleba temných sil. V tom jim Eva, srdce lidské, mnoho pomohla.
A ještě mnohokrát počínala ve svém srdci se Satanem a v mysli Adamově porodila množství z divů Pekla: služebníky chrámu a kněze, zákonníky a císaře, zbytečné plemeno trhovců, vojevůdců, vojáků, pastevců a zbojníků, utlačitele, spisovatele, pochlebníků krále, stavebníky, tkalce a ostatní. A nakonec zbloudilou, která se dávala všem za rozkoš a za odměnu. I vzniklo toto pekelné vojsko a vyzvalo Evu: "Matko, roď nás na této zemi, abychom ji uchvátili!"
Ještě mnohokrát počínala Eva se Satanem ve svém srdci, její lůno bylo ale ještě prázdné. Zradila Adama již při svém prvním setkání se Satanem, a proto začala Adama chránit zradou. Jen ďábel beze cti hledá věrnost, protože ví, co je nevěra.
Adam byl srdcem většinou daleko od ní. Stýskalo se mu po svých přátelích z nebe a z jiných zemí.
Kvůli tomu se Eva smrtelně rozhněvala a rozhodla se požádat Ďábla o prostředek, aby muže přinutila myslet jen na ni, protože do této chvíle se Adam díval víc do dáli a na nebesa a na Evu si vzpomněl pouze jednou za měsíc. Byl ještě stále Synem Božím.
Satan ji tehdy našeptal: " Ať sní maso!"
A Adam jedl maso a zapomněl na příkaz Boha - nejíst zakázané.
Tak se Adam spřátelil se psem, šakalem, hyenou, a jak to bývá, začal jíst těla zvířat. Tehdy si najednou přál mít Evu. A čím více Adam zabíjel a jedl zvířata, tím více si přál svou ženu. A Satan zajásal.
Satan věděl: "Jestli od tebe nějaké srdce utíká, uchvať ho do smyčky.
Ale dlouho Šelma ve svém útočišti nepřebývala. Zachtělo se jí dokončit své dílo. Zevnitř svazovala srdce lstí, zevně se rozhodla svázat lásku zákonem.
První děti ďábla, které Eva porodila Adamovi byly ti, kteří vyrábějí a prodávají oděv. Obchodníci s oděvem si přáli zbohatnout a prosili otce, co mají dělat.
Řekl jim: "Staňte se kněžími, oni vysvětlují lidem, proč je oblečení nutné!"
Potom se Pán zeptal Adama v Ráji: "Jak vysvětlíš, že jsi nahý?"
Pak porodila Eva Adamovi stavitele. Oni postavili chrámy a sinagogy. Kněží vysvětlovali lidem, že je potřeba se modlit k Bohu pod příkrovem z rukou zhotoveným. I začali zemědělci, pastýři a zedníci zraňovat a poskvrňovat zem Boží. Zem jim opovídala neštěstími, strašným utrpením, nemocemi.
Eva také naučila Adama stavět domov a Ráj tak, aby ho mohla skrýt před zraky nebeskými jeho přátel i jiných planet a světů.
Magdaléno, první lidé byli vyhnáni z Ráje a začali se rodit a pracovat v mukách, potu a krvi.
Tenkrát jsem prosila Pána: "Učiteli! Člověk je vinen, nevím ale, čím je vina Země, když ji lidé mučí a poskvrňují svým ďábelským nářadím?"
Pán se zarmoutil, zmlkl, nic neřekl. Já jsem však vyrozuměla z Jeho pohledu, který hovořil více než slova. Pochopila jsem to veliké tajemství. "Tak se děje s veškerou zemí, řekly Jeho oči, která se touží stát ženou Slunce a ne milovnicí Boží." A tak jsem pomyslela jako Pán. Což nemůže mít Slunce manželku? Což sebe rozdá všem? Milovnice Boží je taková: Raduje se laskáním Slunce, když přichází, ale nepřeje si je tehdy, když není.. Milovnice Boží je taková: Je šťastná, když Slunce líbá jinou Milovnici Boží. Potom je se Sluncem jedna žena a hodně Milovnic Božích.
Ano, Sluncem má ženu, Manželku. Ale Pán mi o tomto nic neřekl a doposud žádnému nic nesdělil.
Ještě mnoho takových tajemství mi vyjasnil Ježíš. Nemám však právo lidem je říkat.
Mnoho lží vsunul Ďábel do Svatých písem, mnoho pravd vytáhl.
Satanovy nezákonné děti se na Zemi rozmnožily a zotročují, běsní a zabíjejí vše živé na své cestě. Satan se pochlebuje nad lidským pokolením a říká: "Eva je mojí otrokyní, dala mi své srdce a já je oplodnil žárlivostí".
Žárlivost vytvořila zákon a zákon vytvořil zmetek, zmetek vytvořil starost jen o své, a starost vytvořila práci.
Práce a války jsou potřebné králům, kupcům a trhovcům, aby člověk zapomněl na Ráj a aby následoval běsy.
Když Mojžíš řekl: Nepřej si mít ženu bližní své", Satan napsal: "Nepřej si ženu bližního svého."
V království O T C E jsou všichni bližními všech.
Je jiné království pod královstvím Božím, kde každý má svého bližního, ale každý hledá a pozná svého jediného, nejbližšího podle toho, že se raduje, když milujeme i jiné.
Nepřej si ženu svůdnici, řekl jednou Učitel, a vysvětlil, co znamená pokušení. Ale Ďábel nezapsal toto vysvětlení a vyškrtl je odtud, kde bylo napsáno.
Jen Ďábel ví, že aby mohl ovládnout zemi, je zapotřebí zvrátit představu lidského rodu o hříchu.
Plakala jsem, ó jak jsem plakala, Bratři, když ukřižovali Pána živého.
On se mi dosud zjevuje a zjevuje se i jednomu ze svých milovaných učedníků. Ve trojici často mluvíme a On nás často vodí do tisíce krajů na nebi.
Mnoho, mnoho zemí i sluncí nám ukázal, mnohé národy jsme viděli, divné, velmi podivné, ale nikde jsme neviděli oblečení, domy, vozy. Nikde, nikde jsme neslyšeli že by někdo nazval někoho "svým."
Já, smilnice na zemi, kterou chtěli ukamenovat, byla jsem jediná z tohoto světa, jež byla vpuštěna do Království Božího.
Sám Hospodin, který nám ukázal tyto nevyslovitelné divy, často se na mne díval s láskou a říkal:
"Což nevidíš tyto anděle, Magdaléno? Mezi nimi je mnoho těch, kteří se musí narodit na Zemi, protože nechtějí vědět, co je to L Á S K A.
A ani jeden se nevrátí do Království Mého Otce, pokud se zde nestane otrokem nebo smilnicí.
Neboť pravdu, pravdu, říkám vám: nikdo nespasí svou duši, dokud ji neobětuje.