Etapy mystické cesty sv.Veroniky Giuliani
1. Etapa – Od dětského napodobování k velkému tajemství lásky a bolesti: (1660 - 1677) Následování, soucítění, účast, usmiřující pokání. Slyší v sobě Božského Ženicha opakovat slova: “Ty mi patříš, nepochybuj o tom!”
2. Etapa – V uspořádaném životě v klášteře - (1677 – 1681) uprostřed mrzutostí a útěch dostává podobu milovaný kříž. Je to rovněž celý řetěz vytržení a vidění, bojů s démonem silně vyzbrojeným, hlavně tehdy, když se modlí nebo obětuje za hříšníky. Jsou zde však také sladká “objetí” Milovaného v libém spočívání, s hojností světla a nevýslovných sdělení o bytí Boha a o jeho dokonalostech, hluboké zkušenosti sjednocení, v nichž jí Nejvyšší Dobro dává účast na své Lásce a obšťastňuje ji svou činností.
3. Etapa – Překypující mládí - (1681 – 1697) výbušná láska, mystika kříže, žízeň po kajících skutcích, neobyčejné zkušenosti. Této záplavě darů a znamení postupného uchvácení Nejvyšším Dobrem odpovídá proces prohlubování poznání samé sebe a pasivních očisťování, což pokořuje vlastní já a zbavuje ho iluzí, přivádí ho k bezmoci, k jeho vlastní nicotě. Už je zde jen Všechno, Bůh, jeho všemohoucnost, jeho vítězná láska. Zažívá i pronásledování ze strany církve.
4. Etapa – Dvacet let velkého očisťování - (1697 - 1716) vnější pokořování, vnitřní zkoušky, návrat k askezi, “zvnitřňování” po všech stránkách, To všechno je ve skutečnosti jen částečný výčet toho, co ještě může být překážkou na cestě ke spojení s Bohem, která už se téměř blíží k vrcholu, ke zbožšťující proměně.
Dne 2. května 1697, kdy rány stigmatizace jsou dosud zcela čerstvé, začíná Veronika zakoušet zcela zvláštní a viditelný jev – výměnu srdce raněného za srdce milující, mystickou hru. Veronika vždy měla zkušenosti sjednocení, nikdy však nedosáhla jako na konci této čtvrté etapy, tajemnou a úžasnou hlubinu skutečnosti být v Bohu, plavat v Bohu. Předtím se cítila uchvácená, vznášející se. Přitahovaná jako železo magnetem, ponořená do božství, zaplavena nevýslovnými sděleními, celá proměněná do jiné osoby. Nyní se jí dává samotné Nejvyšší Dobro, ztotožňuje ji se Sebou, dává ji Své vlastnosti, proměňuje a zbožšťuje. Dává ji předem zakoušet věčné sjednocení blažených v nebeské slávě, to jistě stálo za tak hluboké “vymytí” ducha! Mystické spojení s Marií.
5. Etapa – Mizení přirozenosti a zenit ducha - Nyní je to čisté utrpení. Hostina věčnosti. Je opravdu nesnadné rozlišovat, zdali jde o chorobné bolesti nebo utrpení mystické, o obyčejné mdloby nebo o vytržení mysli. Je to nové podvědomé (inconscient) utrpení, zcela jiné než “vědomé utrpení”.
Vědomí, které má Veronika o svém usmiřujícím poslání, se však vůbec nezmenšuje. Dostává nový elán v trojím “ano, ano, ano! Ještě víc, ještě víc, ještě víc!” Je až do konce ukřižovaná se svým “ukřižovaným Ženichem”. Její rány krvácejí ještě 17. září 1726. Pak odlétá do objetí svého Ženicha a ke skupině sester se obrací těmito slovy: “Láska se dala najít!