Epos o Gilgamešovi (3) - Gilgameš a Chuvava
Gilgameš s Enkiduem pospíšili ke kovářům, aby se dali zhotovit potřebnou zbroj. A mistři kováři se spolu poradili a pak jim zbroj ukuli. Sekery, ohromné meče, a k nim pochvy z ryzího zlata. Celá zbroj, kterou Gilgameš a Enkidu na sobě nesli vážila dvě stě osmdesát osm kilogramů.
Jakmile se roznesla zpráva o tom, co chce Gilgameš vykonat, sešlo se v ulicích Uruku mnoho lidí a Gilgameš k nim promluvil:
,,Proti silnému Chuvavovi vytáhnout chci a spatřit toho, o kom se mluví. Ukázat mu, jak je silný syn Uruku, jeho cedry pokácím a sobě věčnou slávu zajistím."
Starší města Ururku však na to Gilghamešovi řekli :
,,Ty jsi ještě Gilgameši příliš mladý a tvé srdce tě příliš unáší. Ty ani nevíš, do čeho se to chceš pustit. Strašlivý je Chuvava. Do vzdálenosti šest set kilometrů je jeho les obehnán příkopy a do lesa se nikdo neodváží. Vždyť Chuvavův hlas je bouře, ústa oheň a dech je smrt. Proč jen chceš s ním bojovat ? Chuvavu neporazíš."
Avšak Gilgameš jen s úsměvem pohlédl na svého druha a řekl:
,,Já již jsem příteli můj rozhodnut. A přestože se bojím, na cestu se vydám."
A promluvil pak lid Uruku a řekl:
,,Běž Gilgameši, ukaž, jak je silný syn Uruku. Ať tvůj bůh při tobě stojí a přivede tě zpět do našeho Uruku, města prostorných tržišť."
Pak Gilgameš poklekl a zvedl ruce k nebesům:
,,To, co řekli, nechť se stane. Teď se vydám na cestu a k tobě, Šamaši, ruce zvedám. Abych zůstal zdráv na duši a domů zpět se vrátil, jako lodě do svého přístavu se vracejí."
Pak Gilgameš s Enkiduem se věštby dotázali, jak jejich výprava skončí. A věštba pravila:
,,Jeden z vás velké slávy dojde, však druhého nemusí bohové ochránit a nemusí se domů vrátit, jako lodě do svého přístavu se vracejí."
Z Gilgamešových očí skanuly slzy.
,,Když se vydám na cestu, po které jsem ještě nikdy nešel, může mě na ní potkat snadno neštěstí. Ale pokud ji úspěšně projdu, chci za to oslavit svého boha a chrám mu postavit. A pak již jen hojnosti domova si budu užívat a svého boha velebit."
Přinesli Gilgamešovi jeho zbroj, meče, luky i toulce na šípy a sekeru. Gilgameš si ji na sebe vzal a spolu s Enkiduem po ulici jdou. A obracejí se na ně všichni, kdo je potkají.
,,Kdy se vrátíš, Gilgameši?" chtějí vědět jedni.
Jiní mu žehnají.
A staří mu dávají na cestu své rady.
,,Nespoléhej se Gilagmeši jen na svou sílu a dobře se kolem sebe rozhlížej. Enkidu ať tě vede, vždyť on již cestu zná a ví, kudy jít k lesu cedrovému. A bůh Šamaš ať splní tvá přání, ať spatříš to, o čem zatíms jen mluvil. Kéž bůh Šamaš ti usnadní cestu."
Pak i Enkidu promluvil.
,,Když jsi se tedy již rozhodl, vydej se na cestu ! Ať tvé srdce nezná strach a tam, kde si Chuvava své obydlí postavil, tam teď poruč vyrazit."
Poté, co Gilgameš vyslechl rady starších, řekl Enkiduovi:
,, Neváhejme příteli více, avšak nejprve do chrámu vznešené bohyně Ninsuny zajděme a s ní se poraďme." Uchopili se za ruce a do Egelmachu, chrámu bohyně Ninsuny pospíšili. Zde pak Gilgameš takto promluvil:
,,Ninsuno, svoji odvahu jsem již prokázal. Teď se chci vydat na dalekou cestu k strašlivému Chuvavovi, podstoupit s ním boj, jaký dosud neznám a projít cestu, kterou dosud neznám. Prosím, za mne se modli k Šamašovi, ať dorazím do cedrového lesa, ať mocného Chuvavu skolím, ať všechno zlo, jež bůh Šamaš v nenávisti chová, vymýtím z povrchu země. Až Chuvavu usmrtím a vykácím jeho cedry, pak ať zavládne mír v horách i v údolí."
Ninsuna s těžkým srdcem vyslechla slova svého syna, avšak jeho prosbu nemohla odmítnout. Své tělo proto potřela vonným olejem, připjala si své šperky, na hlavu korunu posadila. Pak postříkala vodou zemi i prach, vyběhla po schodech na střechu chrámu a zde zápalnou oběť k poctě boha Šamaše vykonala. Pak takto promluvila:
,, Ach Šamaši, proč jsi mi dal za syna právě Gilgameše s jeho nepokojným srdcem, které ho žene na dalekou cestu k strašnému Chuvavovi. Chce podstoupit boj, který nezná, překonat cestu kterou nezná. Chce dorazit do lesa cedrového, mocného Chuvavu skolit, všechno zlo, jež ty v nenávisti chováš, vymýtit z povrchu země. Prosím tvou manželku Aju, ať ti Gilgameše ve dne připomíná, po setmění pak strážcům noci jej v ochranu svěř a tvůj otec, bůh Měsíce Sin, ať jej chrání."
Pak Ninsuna zhasila zápalnou oběť a zavolal Enkidua.
,, Enkidu, tebe jsem nezrodila, však přijímám tě za spřízněného Gilgameše a prosím tě, chraň svého druha, ať se jeho zdraví zachová. Svěřila jsem ti našeho krále, abys nám krále zdravého vrátil."
Poté Gilgameš s Enkiduem se konečně vydali na cestu. A urazili dvě stě kilometrů nežli poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali. Cestu k libanonskému lesu, jež běžně měsíc a půl trvala, oni ušli za pouhé tři dny.
Navečer prvního dne Gilgameš vystoupil na horu, k níž došli, vysypal na zem jemnou mouku, kterou s sebou přinesl a řekl:
,,Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a k Gilgameš k spánku se uložil, zatímco Enkidu první držel hlídku.
Ráno pak Gilgameš Enkiduovi vyprávěl, jaký měl v noci sen:
,,Stáli jsme spolu v údolí mezi horami, když vtom se na nás ta největší hora zřítila." A Enkidu mu hned jeho sen vyložil:
,,Příteli, to je krásný sen, velmi krásný sen. Ta hora je Chuvava a ten sen značí, že Chuvavu přemůžeme, spoutáme a zabijeme."
Pak hned se zas vydali na cestu. Po dvou stech kilometrech poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali.
Navečer druhého dne Gilgameš na horu vystoupil a trochu mouky na zem vysypal.
,,Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a Gilgameš k spánku se uložil.
Ráno, hned zas Gilgameš svůj sen Enkidovi vypráví.
,,Můj příteli, měl jsem hrozný a zmatený sen. Chytal jsem v něm stepního býka, který byl tak obrovský, že jen svým zabučením dovedl rozrazit zem, a od jeho kopyt se zdvihala oblaka temného prachu. Klesl jsem před ním na kolena, když najednou jakýsi muž mi ruku podal, ze země mě pozvedl a ze svého měchu dal mi napít vody." A Enkidu mu hned jeho sen vyložil:
,,To je bůh, příteli. Ten býk nám vůbec není nepřátelský. Vždyť je to sám bůh Šamaš. A až ti bude nejhůř, ten, kdo tě za ruku uchopí a ze svého měchu ti vodu dá, bude tvůj bůh Lugalbanda. Tak vykonáme dílo, kterému na světě není rovno."
Pak hned se zas vydali na cestu. Po dvou stech kilometrech poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali.
Navečer třetího dne Gilgameš na horu vystoupil a trochu mouky na zem vysypal.
,,Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a k spánku se zas první Gilgameš uložil. Však ještě než na něj přišla řada s hlídkou, náhle se probudil.
,,Co to, Enkidu? Příteli můj. Nevolal jsi mne? Proč jsem se tedy vzbudil? Ach příteli, měl jsem další sen a tenhle sen byl již opravdu děsný. Zem i nebesa hřměla, pak náhle vše zmlklo a snesla se strašná tma. A v tom, strašlivý blesk udeřil a přinesl smrt a všechno se změnilo v popel." Avšak Enkidu opět děsivý sen v dobrý výklad obrátí:
,,Chuvava je jako blesk, avšak dřív než jeho světlo vzplane, my jej porazíme. Uvidíš, již brzo svoji nohu na jeho hlavu položíš."
Pak konečně došli do Libanonu k příbytku Chuvavi. A zdáli spatřily strašlivého Chuvavu., jak před svým cedrovým lesem stojí. A jeho podoba byla tak hrozivá, že i hrdinný Gilgameš se rozplakal a honem k bohu Šamašovi se začal modlit:
,,Vzpomeň si Šamaši, co jsi mé matce Ninsuně slíbil, že při mně budeš stát a proti Chuvavovi mi pomůžeš."
A bůh Šamaš jej vyslyšel a takto Gilgamešovi poradil:
,,Běž odvážně proti Chuvavovi, ale musíš si pospíšit. Ve svém lese má Chuvava sedm kouzelných košil, které jej chrání a na protivníka smrtelné paprsky vrhají. Ale teď ještě stojí před lesem a na sobě má jen jednu košili a šest jich zatím odložil."
A Gilgameš s Enkiduem se za ruce uchopili a jako divocí býci vyrazili kupředu. A vtom je poprvé strážce lesů Chuvava spatřil a sám úzkostí zachvácen silným hlasem zvolal:
,,Ach, kdo jsou ti mladíci? Stůjte!"
Ale Gilgameš s Enkiduem nedali se zastrašit a cestou vzhůru k Chuvavovi se blížili. Cesta to byla příkrá a strmá, ale jako natřikrát přeložený provaz nejde přetrhnout a jako dva mladí lvi jsou silnější než jejich otec, tak dva přátelé, kteří si vzájemně pomáhají, strmou cestu spolu překonají, tam, kde jeden by sám selhal.
Když konečně přišli na vrchol a před nimi se rozprostíral cedrový les, Enkidu takto pravil:
,,Cesta byla namáhavá, a když teď ještě k lesu sestoupím a bránu mohutnou od příbytku Chuvavova otevřu, pak již ochabnou mé paže a nebudu moci bojovat, když to bude zrovna nejvíc zapotřebí."
Ale Gilgameš mu hned odvahu dodává:
,,Příteli, copak jsme tak ubozí? Teď, když cíl naší cesty leží na dosah, teď snad máme ustoupit? Příteli, ty který jsi tolika bitkami prošel, ty se přeci nebudeš smrti bát. Stůj při mně, ale ovšem buď opatrný. Ať je silný tvůj hlas, ať zesílí tvé ochablé paže, ať pevná jsou tvá kolena. Příteli, zůstaň se mnou a společně půjdeme na nepřítele. Zapomeň na strach, zapomeň na smrt. Když dva odvážní muži se vrhnou do boje, pak jeden ochrání druhého, a i když oba padnou, zajistí si slavné jméno navěky." A Enkidu uchopil druha za ruku a vydali se spolu k okraji lesa.
Když došli k lesu, v úžasu oba zírali na ohromnou výšku cedrů. Chuvava zde již nebyl, jen stopy vedoucí do lesa po něm zůstaly. Před nimi jen veliké cedry, které jsou navzájem prorostlé jako křoviska, pod nimi stín plný omamné vůně a rašící oleandry a temnota, kterou osvětlují jen záblesky démonů, kteří v lese žijí. A tu začal se Gilgameš obávat:
,,V lese panuje temnota, když záře paprsků démonů zmizí, nenajdeme Chuvavu ani cestu zpátky."
Avšak Enkidu jej uklidnil:
,,Příteli, když polapíš ptáka, kam asi půjdou jeho mláďata? Jen zmateně budou v trávě pobíhat sem a tam. Nejprve zabij Chuvavu, pak i jeho pomocníci zmateně budou pobíhat sem a tam, pak teprve budeme hledat zář jejich paprsků."
Pak oba se sekyry chopili a začali rázně cedry kácet. A když Chuvava ten hluk zaslechl, vybuchl hněvem:
,,Kdo se opovážil mé stromy kácet? Vznešené cedry, které jsem na hoře pěstoval!"
A tu bůh Šamaš oběma hrdinům znovu poradil:
,,Rychle, vstupte do příbytku Chuvavova, dokud ještě není doma!"
A tak Enkidu s Gilgamešem dovnitř vešli, čímž však Chuvavu nadmíru rozhněvali.
,,Nahoru vás pozvednu, až k samému nebi a pak vás srazím na temnou zem!" řval Chuvava a řítil se na oba hrdiny. Pod krkem je ohromnými pažemi uchopil, nahoru pozvedl, ale až k samému nebi nedokázal, dolů je srazit chtěl, ale na temnou zem je shodit nedokázal. Tu však Gilgameš pochopil, že Chuvavu vlastními silami nepřemohou. A Gilgameš hořce zaplakal a k bohu Šmašovi se začal zas modlit:
,,Před tebe Šamaši jsem předstoupil, na cestu se vydal, s Chuvavou v boji se utkal, teď mi však pomoci musíš, jinak zahyneme."
A nebeský Šamaš vyslechl prosbu Gilgamešovu a proti Chuvavovi své mocné větry poslal. Orkán i severák, vítr bouřek i mrazivý vítr, smršť i horký vítr van. Všem osm větrů se zvedlo proti Chuvavovi a nemilosrdně jej bijí do očí, takže Chuvava nemůže jít vpřed, nemůže však ani ustoupit. A tak zanechal Chuvava marné námahy a začal prosit o slitování:
,,Pusť mě, Gilgameši. A ode dneška ty budeš mým pánem a já tvým sluhou. Sám své cedry pokácím a domy ti z nich postavím."
Ale Enkidu neznal slitování a Gilgamešovi pravil:
,,Nedej nic na slova, která Chuvava pronesl. Nedaruj Chuvavovi život."
A Gilgameš poslechl svého druha, sekeru uchopil, svůj meč tasil a Chuvavu do šíje ťal, pak zas Enkidu svou sekerou udeřil a po třetí Gilgamešově ráně Chuvava padl.
Tak zabili Giglameš a Enkidu Chuvavu, strážce lesa, při jehož slovech se celý Hermon i Libanon třásl. A ztichly hory, ztichly všechny hřebeny hor.
Pak Enkidu Gilgamešovi řekl:
,,Gilgameši, kácej cedry."
A Gilgameš cedry kácí, Enkidu kořeny vykopává. A nakonec odřízli hlavu Chuvavovu.