Ekosystémy Země v ohrožení?

Ekologové varovně upozorňují, že oteplování planety může mít katastrofální dopady na biosféru Země, tedy rostliny a živočichy.

Nejprve je potřeba si uvědomit, co vlastně považujeme za dobré pro přírodu, resp. jaký stav přírody je ten správný a pro nás cílový. Tuto otázku nelze odbýt slovy, že ideální příroda je ta „původní“, jelikož žádná původní příroda neexistuje. Stav přírody se neustále proměňuje, od jejího vzniku do současnosti a to naprosto přirozeně a nikdy nedosáhne konečné rovnováhy. Neexistuje tedy žádný stav přírody, který bychom měli povinnost konzervovat nebo chránit, na což poukazuje ve své argumentaci např. Václav Klaus.

Můžeme se proto setkat s rozdílnými názory na to, jaký stav přírody je vlastně ten nejlepší a jak tedy stav přírody měřit. Obecně přijímaným měřítkem pro hodnocení kvality životního prostředí se na základě ekologických výzkumů stala biodiverzita, tedy zjednodušeně rozmanitost biosféry vyjadřovaná počtem druhů na jednotku plochy. Ukazuje se, že čím jsou ekosystémy rozmanitější, tím lépe fungují a jsou odolné vůči vnějším tlakům. Rozmanitost je tedy základním cílem celé ochrany přírody.

Teoreticky ale můžeme přírodu hodnotit i pomocí jiných ukazatelů – např. podle množství biomasy na jednotku plochy. V takovém případě by se nám jako nejvhodnější jevily lesy, byť často monokulturní, ve nichž je biodiverzita sice nízká, ale mají hodně biomasy (a tím navíc vážou nejvíce oxidu uhličitého).

Přijměme jako fakt, že míra biodiverzity je klíčovým ukazatelem stavu životního prostředí. Jak může klimatická změna biodiverzitu ovlivnit? Z geologické historie Země máme povědomí, že větší biodiverzita panovala v teplejších obdobích, než v dobách ledových. Z toho můžeme odvodit jednoduchý poznatek, že globální oteplení by bylo pro stav biodiverzitu pozitivním faktorem. Ohánět se ochranou přírody pokud jde o očekávané oteplení je tedy dosti sporné.

Není to však tak jednoduché. Dosavadní pozorování sice ukazují na nárůst biodiverzity v chladných oblastech (tundra), ale v řadě dalších oblastech se situace spíše zhoršuje. Nejohroženějším ekosystémem důsledky klimatických změn jsou mořské korálové útesy, které lze přirovnat v „podmořským deštným pralesům“, co se rozmanitosti týče. Korálům nesvědčí příliš teplé moře. V teplejších letech, zejména v roce 1998, byl zaznamenán značný úhyn korálů. Hrozí, že pokud bude teplých let přibývat, mohou být podmořské ekosystémy silně ohroženy zánikem.

Je třeba si uvědomit, že stávající změna klimatu se děje v prostředí výrazně ovlivněném lidskou činností, což může zhoršovat přizpůsobivost ekosystémů novým podmínkám. Otázkou je také to, zda současné změny nejsou příliš rychlé na to, aby se jim dokázaly ekosystémy přizpůsobit. Nové klima může přinést dobré podmínky pro vznik nových ekosystémů, avšak zároveň zničit mnohé dosud fungující.

Ve výsledku se tedy nezdá, že by oteplování klimatu mělo mít katastrofický vliv na stav přírody, ovšem dílčí problémy se pravděpodobně objeví, zejména v oceánech. Měly by být snad kompenzovány zlepšením jinde.

Důležitou roli v této souvislosti hraje kromě klimatu i samotná koncentrace oxidu uhličitého. Jeho vyšší množství vede k možnosti rychlejší fotosyntézy rostlin. Toho ovšem dokáže využít pouze část rostlin, zatímco jiné mohou být v důsledku toho vytlačeny ze svých stanovišť těmi druhy, které dokáží z oxidu uhličitého více profitovat.