Ekonomický život v islámu

Ekonomický život v islámu je také postaven na pevných základech a Božích příkazech. Získávat prostředky k živobytí slušnou prací není jen povinnost, ale také velká čest. Závislost živobytí práceschopné, avšak nepracující osoby na někom jiném se považuje za náboženský hřích, společenské stigma a ostudné pokoření.
Bůh muslimovi nařizuje, aby byl soběstačný a aby se vyhnul závisnosti na někom jiném. Islám respektuje všechny druhy práce, kterou si lidé vydělávají na živobytí, jestliže tato práce neobsahuje necudnost nebo zlo. Muslim si může s čistým svědomím a náležitým respektem vůči společnosti vyhrnout rukávy a pustit se do jakékoliv práce, aby uživil sebe a na něm závislé osoby. Prorok Muhammad podle Tradicí prohlásil, že pro člověka je mnohem lepší vzít kus provazu, pořezat dřevo, naskládat je a prodat, aby mohl žít a poskytnout peníze na dobročinné účely, než žebrat na druhých a čekat, jestli mu něco dají nebo ne. Podle islámu nelze snižovat postavení čestných pracujících pro povahu práce, kterou si vydělávají na živobytí. Dělníci však nemají nijak uzavřenou cestu k zlepšení svého údělu a pozvednutí své životní úrovně. Mají stejné možnosti jako ostatní a mohou se těšit ze svobodného podnikání.
Všechno, na co si člověk zákonnými prostředky vydělá nebo co si vytvoří, je jeho soukromé vlastnictví a stát ani nikdo jiný to od něj nemůže podle zákona požadovat. Na oplátku za zaručení práva soukromého vlastnictví člověk musí plnit jisté závazky vůči společnosti a platit státu určité daně. Když to provede, má plné právo na ochranu ze strany státu a jeho svoboda podnikání je bezpečná a zaručená. V islámském systému nikdy nehrozí chamtivý kapitalismus nebo ničivý komunismus. Podnikavý jednotlivec je zodpovědný za státní prosperitu a stát je zase zodpovědný za bezpečnost jednotlivce. Třídní konflikty nahradila spolupráce a soulad: strach a podezření se léčí vzájemnou bezpečností a důvěrou.
Islámský ekonomický systém nebyl vytvořen jen na základě aritmetických výpočtů a výrobních kapacit. Spíše se vytváří na základě bohatého systému mravních zásad. Člověk, který pracuje pro jiného člověka nebo firmu či nějakou instituci podle Božího příkazu, svou práci vykonává účinně a poctivě. Prorok pravil: "když se někdo rozhodne konat nějakou práci, Bůh s potěšením sleduje, když ji vykonal dobře a účinně. Jakmile dělník odvede práci, je oprávněn k vyplacení řádné mzdy za své služby. Snahy zaměstnavatele nezaplatit poctivou mzdu nebo ji snižovat a odkládat její proplacení jsou podle Božího zákona trestuhodné."
Islám také věnuje značnou pozornost obchodu. Poctivý obchod Bůh schvaluje a žehná mu. Lze jej provádět prostřednictvím jednotlivců, společností, agentur a podobně. Všechny obchody však musí být uzavřeny upřímně a poctivě. Podvádění, skrývání vad nebo zboží před zákazníky, využívání potřeb zákazníků, monopol na zboží, kterým si výrobce vynucuje vyšší ceny, jsou hříšné činy a lze je podle islámského práva trestat. Jestliže člověk má slušně žít, musí si na život vydělat poctivě a tvrdou prací. Jinak lehce nabyl, lehce pozbyl, a nejen to, každý, kdo získal neoprávněný majetek, bude podle slov Proroka v Den posledního soudu hořet v ohni pekelném. Islám bojuje proti podvádění a vykořisťování, a proto požaduje v obchodě poctivost, varuje podvodníky, povzbuzuje poctivou práci a zakazuje lichvu. Činí tak proto, aby ukázal člověku, že právoplatně vlastní jen to, na co pracoval, a že vykořisťování naléhavých potřeb jiných lidí je nenáboženské, nelidské a nemorální. V Koránu Bůh praví:
Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. A to proto, že říkali: "Vždyť prodávání je podobné lichvě!" Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který přestal s lichvou, bude zachováno to, čeho předtím nabyl, a rozhodnutí o něm bude patřit Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichvě, ti se stanou ohně obyvateli a budou v něm věčně. Bůh zničí lichvu, avšak zúročí almužny. Bůh nemiluje žádného nevěřícího hříšného (Korán, 2:1175-276). Nebe On vyzvedl a váhy stanovil - na váze nepodvádějte, spravedlivě ji stanovte a na váhách neubírejte! (Korán, 55:7-9).
Tyto pokyny vedou člověka ke spravedlnosti a přímosti ve všech jednáních a obchodech. Budoucnost podvodníků je bezútěšná a jejich osud je hrozný. Korán se na tento problém dívá takto:
Běda těm, kdo míru zkracují, kteří - když jím je měřeno - plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí! Což si myslí, že nebudou vzkříšeni pro den nesmírný, pro den, kdy lidé před Pána vesmíru předstoupí? (83:1-6).
Kromě toho je mnoho Tradicí proroka Muhammada, které z řad pravých muslimů vyobcovávají podvodníky, vykořisťovatele, monopolisty a nečestné obchodníky. Jakékoliv obchodní jednání, které zahrnuje nespravedlnost nebo podvod nebo vykořisťování, je přísně zakázáno a podle zákona je zrušitelné i po uzavření obchodu. Hlavním cílem islámského zákonodárství v ekonomice a obchodu je zajistit práva jednotlivce a udržet solidaritu společnosti, zavést vysokou mravnost do světa obchodu a prosadit Boží zákon v této sféře podnikání. Je logické a odpovídá to islámu, když se náboženství zabývá takovýmito záležitostmi, protože nejde jen o duchovní formulaci, ale o úplný systém života ve všech jeho oblastech.
Vlastníkům se neustále připomíná, že jsou jen pouhými zástupci Boha spravujícími své majetky. Islám neobsahuje nic, co by muslima odrazovalo od získávání bohatství a snah zlepšovat své materiální podmínky zákonnými prostředky a slušnými způsoby. Faktem však zůstává, že člověk přichází na svět s prázdnýma rukama a stejně tak i z něho odchází. Skutečným a jediným vlastníkem věcí je samotný Bůh, který každého vlastníka jednoduše jmenuje Svým zástupcem, pouhým správcem. Nechápejme to jako pouhý životní fakt, ale jako významný prvek orientace lidského chování. Vlastník je vždy připraven utrácet podle Božího způsobu a přispívat na hodnotné věci. Je pak vnímavý k potřebám společnosti a dostává tak důležitou roli, posvátný úkol, který má plnit. Je proto ušetřen pádu do jámy sobectví, chamtivosti a nespravedlnosti. Taková je tedy opravdová koncepce majetku v islámu, takové je i skutečné postavení vlastníků. Korán považuje vlastnictví bohatství za zkoušku, ne za důkaz vynikajících vlastností nebo oprávněnosti výsad šlechty nebo za prostředek vykořisťování. Bůh praví:
On je ten, jenž učinil vás nástupci dřívějších na zemi a jenž povýšil jedny z vás nad druhé v hodnostech, aby vás zkoušel tím, čím vás obdařil; Pán tvůj je věru rychlý v trestání, ale také odpouštějící, slitovný (6:165).
Navíc Korán zprostředkovává lidstvu zajímavou rozpravu mezi Mojžíšem a jeho lidem. Vypadá takto:
I pravil Mojžíš lidu svému: "Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným!"
Odpověděli: "Byli jsme utištěni předtím, než jsi k nám přišel, i po tom, cos k nám přišel." Řekl: "Možná že Pán váš zahubí nepřátele vaše a učiní vás nástupci jejich na zemi, aby viděl, jak si budete počínat" (7:128-129).
Debata Mojžíše s jeho lidem neznamená rozhodně uznání nějakého privilegovaného rodu lidstva na rasovém nebo etnickém základě. Neznamená to ani, že Korán naprosto schvaluje chování a představy Mojžíšových následovníků v dalších stoletích. Tón textu je poněkud vyčítavý a kritizuje pochybovače: ujišťuje je o skutečnosti, že všechno na zemi patří Bohu, který to rozděluje mezi Své služebníky formou zděděných zástav a předmětů zkoušky. Tento fakt se v Koránu opakuje. Například se zde říká:
Jemu náleží království nebes i země a k Bohu se rozkazy všechny navracejí ... Věřte v Boha a posla Jeho a rozdávejte z toho, v čem učinil vás posledními vlastníky! Těm z vás, kdož uvěřili a almužnu rozdávali, je určena odměna veliká ... Co je s vámi, že nechcete rozdávat na cestě Boží, když Bohu přece připadne dědictví nebes a země? (57:5, 7, 10).
Na rozdíl od komunismu islám nahrazuje totalitní umělou nadvládu komunistického státu užitečnou vládou Boha, komunistickou teorii třídního boje nahrazuje zdravou morálkou, vzájemnou zodpovědností a spoluprací. Na druhé straně poskytuje dostatečné záruky proti chamtivému kapitalismu a proti bezostyšnému vykořisťování ze strany vlastníků. Islámský ekonomický systém zaručuje plné uznání "nezávislé" existence jednotlivce a jeho přirozené usilování o práci a majetek. Nepovažuje ho však za absolutně nezávislého na Bohu nebo na vesmíru. Nezbožšťuje člověka nebo jeho kapitál, stejně tak neuctívá proletariát a neruší svobodné podnikání. Bere člověka takového, jak byl stvořen, a podle toho s ním jedná, dává možnost jeho instinktivním snahám a omezené moci. Člověk je člověk a mělo by se s ním podle toho zacházet. Není Bohem ani polobohem, aby si činil neoprávněné nároky na neomezenou moc a na neoddiskutovatelnou neomylnost. Člověk však ani není zanedbatelným nebo nevýznamným prvkem. Člověka nelze přecházet bez povšimnutí, avšak pouze v hranicích jeho skutečného postavení a nezveličované nebo nezmenšované přirozenosti.
Přestože je člověk vybízen k práci, má svobodu podnikání, přestože má právo vydělávat a vlastnit majetek, skutečnost, že je jen pouhým správcem, poskytuje nezbytné opatření k zajištění správného nakládání s majetkem, se svěřenou hřivnou. Má právo vydělávat, investovat a utrácet. Avšak v této činností se řídí vyššími principy, které mu brání, aby sešel z pravé cesty. Na ilustraci podáváme jeden příklad. Vlastníci nemají neomezenou svobodu utrácet své peníze nebo zacházet se svým majetkem podle své libosti. Je třeba dodržovat jistá pravidla vydávání prostředků. Slovy Koránu Bůh nařizuje vlastníkovi dodržet finanční závazky vůči jeho bližním a nařizuje mu zdrženlivost v osobních výdajích. Neustále se mu připomíná skutečnost, že Bůh je skutečným Vlastníkem nebo Dárcem. Následuje pasáž z Koránu:
A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu, však nerozhazuj rozhazováním, vždyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.
A neměj svou ruku přivázanou ke krku svému ani ji nerozvírej příliš široce, abys nebyl pomlouván a neupadl v nouzi. Pán tvůj otevřenou rukou uštědřuje obživu anebo ji odměřuje, komu chce, neboť On dobře je zpraven o služebnících Svých a jasně je zří (17:26-27, 29-30).