Eihei Dogen

Učení japonské buddhistické školy Soto vychází z pojetí buddhova učení, které do Japonska přivezl z Číny ve třináctém století mnich Eihei Dogen. Ten je dodnes považován za významného japonského filozofa, buddhistického mnicha a učitele a za zakladatele japonské buddhistické školy Soto.

Dogen se narodil v Kyotu v roce 1200 do politicky významné rodiny – jeho otec Michichika Koga byl ministr tehdejší vlády a jeho matka byla dcerou jednoho z nejmocnější mužů své doby Fujiwary Motofusy. Oba rodiče umírají v Dogenově raném dětství – otec v roce 1202 a matka v roce 1207.

Ve svých dvanácti letech opouští dům svého bratra, kde byl po smrti svých rodičů vychováván a přes odpor zbytku své rodiny vstupuje do slavného kláštera Enryaku-ji japonské buddhistické školy Tendai. Některé biografie praví, že Dogen byl zázračné dítě a velmi rychle se učil, proto se velmi rychle zorientoval v buddhistické filozofii a teorii vyučované v Enryaku-ji. A protože byl svojí podstatou velmi racionální a praktický měl spousty otázek, na které mu nikdo z přítomných mnichů nebyl schopen uspokojivě a nedogmaticky odpovědět. Nakonec se rozhodl, že klášter opustí a vyhledá opravdového učitele jinde.

Jeho hledání jej v roce 1214 zavedlo do kláštera Onjo-ji k mistru Koinovi. Ale ani zde dlouho nepobyl, neboť stále nenalezl uspokojivé odpovědi na své otázky.  V roce 1217 tak Dogen přesídlil do kláštera Kennin-ji v Kyotu, kde po velmi krátký čas studoval u mistra Eisaie (zakladatele buddhistické školy Rinzai). Mistr Eisai však velmi krátce po příchodu Dogena do Kennin-ji umírá a Dogen dále studuje s Eisaiovým žákem Myozenem. Bohužel v Kennin-ji byly vedle učení importovaného z Číny Eisaiem dále vyučovány doktríny buddhistické školy Tendai, a tak ani po 9ti letech studia Dogen necítil, že by se přiblížil k jádru učení buddhismu. Rozhodl se proto, že má-li objevit jádro zenu, musí odjet do jeho kolébky – Číny.

V roce 1223 se tak spolu s Myozenem vydává na hazardní pouť.  Nejprve dochází k velkému zklamání, protože prošli mnoho čínských klášterů a navštívili mnoho učitelů, všichni se ale zabývali především vlastním pohodlím, bohatstvím a náboženskou pozicí. Až téměř na zpáteční cestě do Japonska se však dozvídá o slavném učiteli jménem Tendo Nyojo, který vyučoval v klášteře Keitoku-ji na hoře Tendo. Při vzájemném setkání Dogen intuitivně cítí, že Tendo Nyojo je ten pravý učitel a tak u něj zůstává studovat.

V roce 1226 jeho “tělo a mysl odpadly”. V roce 1228 se Dogen vrací zpět do Japonska a usidluje se zpět v klášteře Kennin-ji. Ve stejném roce také sepisuje slavné Fukan-zazengi (Univerzální návod pro cvičení zazenu). V roce 1231 začíná kapitolou Bendowa vznikat jeho sbírka Shobogenzo. V roce 1233 přesidluje se skupinkou svých nejbližších žáků do malého a opuštěného kláštera Kannon Dori Koshohorin-ji a v roce 1244 pak zakládá vlastní klášter Ehei-ji.

V roce 1252 mistr Dogen onemocněl a vydal se na léčení do Kyota, kde však 29. září 1253 své nemoci podlehl.

Hlavním dílem Eihei Dogena a perlou mezi buddhistickými spisy, které kdy spatřily světlo světa je sbírka Shobogenzo. Shobogenzo je velmi rozsáhlá sbírka záznamů a přepisů formálních i neformálních hovorů a přednášek mnicha Dogena po jeho návratu z Číny do Japonska, kde začal buddhismus vyučovat. První kapitola s názvem Bendowa (Řeč o následování Pravdy) byla sepsána v roce 1231. Poslední 95-tá kapitola s názvem Hachi-Dainingaku (Osm pravd Buddhy) byla zaznamenána těsně před Dogenovou smrtí v roce 1253.

Chcete-li  přesně porozumět buddhistické teorii, studium Shobogenzo je tou nejlepší cestou, protože Dogen měl vynikající schopnost racionálního porozumění a výkladu. Kniha se v jednotlivých kapitolách dotýká všech základních pilířů buddhistické filozofie a teorie a podává jejich výklad zcela osobitým, velmi racionálním způsobem. Ukazuje buddhismus nikoliv jako mystický nebo slepě dogmatický, ale jako přísně racionální a reálný. Ukazuje nám, že nejzákladnější význam buddhismu nemůže být nalezen v teoriích, ale jen a pouze v přítomném žití tady a teď, kterého může být dosaženo cvičením zazenu. Pro Dogena je buddhismus a zazen jedna a tatáž věc. Cvičení zazenu je buddhismus a buddhismus je jednoduše cvičení zazenu.

Slovo “Shobogenzo” česky znamená “Pokladnice pravého oka Dharmy” a tento název obrazně vyjadřuje Dogenovu víru v komplexnost svého učení jako takového. Pokud pročítáte Shobogenzo, můžete jej číst odpředu dozadu, odzadu dopředu, odprostřed, nebo odkud vás napadne. Shobogenzo není klasická kniha, kterou otevřete na začátku a přečtete ji až na konec. Shobogenzo je jako velká mozaika. Každá kapitola ačkoliv je na první pohled vždy o něčem jiném, popisuje stále jednu a tu samou věc. Vždy zaujímá jistý úhel pohledu, ale stále popisuje to samé. Velmi stručně lze říci, že celé Shobogenzo popisuje zazen, respektive stav mysli a těla (jednotu mysli a těla), kterou nám zazen umožňuje realizovat. Snaží se nám ukázat jádro, podstatu našeho žití a používá k tomu různých metod a příměrů.

Pravdou zůstává, že je to na čtení velmi složitá kniha. Jedním z důvodů je skutečnost, že byla napsána ve 13. století v tak kulturně i jazykově odlišném prostředí a že je v ní použito mnoho frází a citací z čínského buddhismu, které jsou dnešnímu člověku zcela cizí a těžko pochopitelné. Dalším důvodem je fakt, že Shobogenzo obsahuje zcela ojedinělou logickou strukturu, kterou Nishijima Roshi nazývá “Čtyři filozofie” (blíže také kap. “Čtyři pohledy na svět” z knihy Úvod do buddhismu a cvičení zazenu). Kniha je tak plná zdánlivých protikladů. Jejím jediným cílem je však dostat nás “za slova” a ukázat nám realitu přítomného okamžiku.

Kniha má celkem 95 kapitol resp. počet kapitol se liší v závislosti na vydání. Existuje několik edicí Shobogenzo, z nichž vydání 95ti kapitol tzv. Kozenova edice (vydáno mnichem Hangyo Kozenem kolem roku 1690) je nejkompletnější sbírkou. Z této edice také čerpá anglický překlad od autorů Nishijima & Cross, na kterém se významně podílel také Mike Luetchford. Z tohoto anglického překladu také při studiu čerpá naše skupina.