Efektivita palných zbraní při střetnutí pěchoty
V současné době se začínají objevovat velmi pokročilé systémy řízení palby a zaměřovací systémy pro ruční palné zbraně. Přináší však čím dal pokročilejší a především dražší zaměřovače skutečně kýžený nárůst bojové efektivity při bojovém střetnutí pěchoty?
Ukázkovým příkladem trendu osazování ručních palných zbraní čím dál sofistikovanějšími elektronickými systémy je firma TrackingPoint. Zaměřovač TrackingPoint umožňuje i nezkušenému střelci zasáhnout cíl mnohem rychleji na větší vzdálenost.
Například speciálně upravená útočná puška M600 SR (konstrukce AR-15) se zaměřovačem a systémem palby TrackingPoint stojí bezmála 10 000 dolarů. Využije takto sofistikované zbraně pěchota na bitevním poli? Kde je hranice mezi výkonem, cenou a náročnosti údržby?
Není na škodu si nejdříve připomenout, co je vlastně cílem palebných střetnutí pěchoty:
Bojová efektivita jakékoliv zbraně či zbraňového systému není dána jen jeho technickými parametry. Bojová efektivita je daná především tím, jak zbraňový systém umožňuje vést úspěšně bojovou činnost ve všech jejich formách jednotkám, do jejichž struktury je zařazena, v součinnosti s ostatní bojovou technikou a v závislosti a na možnostech logistické podpory.
Panuje všeobecné mínění, a to i vojenských odborníků, že základním úkolem ručních zbraní je zasáhnout protivníka přímým zásahem zraňujícím až smrtícím účinkem tak, aby mu bylo zabráněno pokračovat v bojové akci, či alespoň by byl na čas vyřazen z bojové aktivity. To platí, jedná-li se o individuální střetnutí mezi protivníky či duelanty.
V bojovém střetnutí jednotek jde však o kolektivní či skupinové střetnutí. Tam jde také mimo jiné o individuální palebná střetnutí, ale hlavním účelem palby ručních zbraní je vést krycí a umlčující palbu k znehybnění protivníka na bojišti a zbavení jej schopnosti klást ozbrojený odpor.
Primárním posláním ručních zbraní ve skupinovém střetnutí je tak jeho ochromení, zejména psychické strachem, aby mu mohla být vnucena naše vůle jako základního předpokladu k jeho porážce ve sražení. Přímé zasažení protivníka ve skupinovém střetnutí je jen sekundárním posláním ručních zbraní.
V boji je třeba protivníka znehybnit soustavně a dlouhodobě. Ne na okamžik, ne v minutách, ale i v celých hodinách. Navíc v kontaktním boji na krátké vzdálenosti ani jiný zbraňový systém než ruční zbraně nelze použít k umlčení protivníka pro možné ohrožení vlastních jednotek, které by mohla způsobit dělostřelecká a letecká podpora.
Přesně pro tento důvod vypadají čísla o spotřebované munici americkou armádou v Afghánistánu opravdu hrozivě. Podle amerického nejvyššího kontrolního úřadu GAO (General Accounting Office) v roce 2011 museli američtí vojáci vystřílet 250 000 nábojů na každého zabitého protivníka.
Proto není ani možné srovnávat náklady např. na střely vzduch-země AGM-114 Hellfire (jak to dělá firma TrackingPoint ve svých reklamních materiálech), která má jen krátkodobý umlčující účinek, s náklady na spotřebu pěchotní munice, zabezpečující dlouhodobé umlčení protivníka.
Přesnou mířenou střelbu lze použít jen ojediněle - není základním a hlavním způsobem palebné činnosti pěších jednotek, zejména v kontaktním bojovém střetnutí.
Jednoduše řečeno - jen technické parametry nejsou tím jediným a rozhodujícím parametrem, kterým se hodnotí zbraňové systémy. To platí i v případě velmi sofistikovaných zaměřovacích systémů pro ruční palné zbraně.
Autor: Doc. Ing. Milan Vašíček, CSc, plukovník v záloze, který vyučoval na Vojenské akademii, resp. Univerzitě obrany v Brně.