Edward Kelley u Rudolfa II.

Na Tadeáše Hájka z Hájku se obrátili John Dee a Edward Kelley. V létě roku 1584 se poprvé představili na pražském císařském dvoře. V Hájkově domě vykonal Dee zdařilou transmutaci rtuti v čisté zlato a následně byl jmenován dvorním alchymistou. Edward Kelley byl doporučen panu Vilému z Rožmberka, který byl příznivcem alchymistů a zabýval se hermetickou vědou. Právě pan Vilém z Rožmberka se Johna Dee zastal, když ho císař Rudolf II. pro intriky vypověděl z Čech. A tak žil Dee v Třeboni na hradě pána z Rožmberka a Edward Kelley se stal jeho nástupcem v císařské laboratoři. Ovšem pan Kelley nemohl zapomenout na výborné podmínky, které měl u pána z Rožmberka, a tak několikrát ročně odjížděl do Třeboně. Císař mu udělil rytířský titul a vyjednal mu, aby byl přijat za obyvatele Českého království, k čemuž mu pán z Rožmberka postoupil jeden ze svých hradů, dva statky a několik dědin se dvory, lesy a loukami. 

Později si Kelley zařídil alchymistickou dílnu v jednom z nejznámějších domů v Praze: koupil totiž „Faustův dům“. Takto se jmenuje již od poloviny XV. století a od té doby v něm žili lidé, kteří se zabývali alchymií. O Kelleyho práci v Praze a na dvoře pána z Rožmberka v Třeboni se ví velice málo. Je známo, že celé toto období bylo rozkvětem alchymie, ale bohužel bylo i obdobím velkých intrik těch, kteří alchymii a alchymisty neměli v lásce. 

Podle některých spisů, jež se dochovaly, můžeme zjistit, že Kelley v souboji zabil dvorního úředníka Hunklera, a proto měl být podle zákona odsouzen k trestu smrti. Přátelé mu chtěli pomoci k útěku, ale útěk se nepodařil, a tak byl uvězněn na Křivoklátě. Podle některých spisů se prý od něj žádalo, aby prozradil tajemství svého alchymistického umění, ale je to nepravděpodobné, protože Rudolf II. se v alchymii vyznal a kromě toho s Kelleym spolupracovali. Jenomže jak už víme, dějiny píší ti, kteří zvítězili, takže na nás zůstává, abychom se zeptali, kolik je pravdy na tom, co se nám dochovalo do dnešních dnů. 

Kelley onemocněl, byl propuštěn ze žaláře, ale byl úplně bez peněz, neboť mu zabavili všechen majetek. Znovu byl uvězněn, ale teď už mu bylo dovoleno psát, aby mohl dokončit své alchymistické dílo „Tractatus de lapide philosophorum“, které poslal císaři Rudolfu II. spolu s dopisem, v němž prohlašuje, že je nevinen. Kelley zemřel roku 1597, buď v listopadu, nebo o Vánocích, protože ani v tom se dochované spisy neshodují. Prý vypil jedovatou tinkturu, a tak ukončil svůj život.