Edelštejn

Nedaleko Zlatých Hor naleznete na výběžku Příčného vrchu nevelké pozůstatky hradu. Chabé rozpadlé ruiny bývalého hradního zdiva jsou dnes skryty vysokými stromy. Nemnoho návštěvníků zavítá do těchto nehostinných míst, ze kterých vyzařuje tajemná záře strachu a smrti...

Edelštejn zdědil svůj název podle vzácných kovů, které bylo možno nalézt v jeho nejbližším okolí. To lidé věděli již v dávných dobách a zdejší krajina je přitahovala silou myšlenky na bohatství ukryté ve zlatých žilách. Kdo ale věděl, co se děje na Edelštejnu, raději na zlaté bohatství rychle zapomněl.

Hrůzná historie, spojená s kdysi pevným hradem střežícím pohraniční hvozdy, začíná již nedlouho po jeho založení. Toho roku se zde ztratil místní pacholek, kterému všichni přezdívali Hrbka, podle jeho křivých zad. Když se ani po týdnu nevrátil do své obce, vypravili se jej místní hledat do okolních hustých lesů. Hledali dlouho, ale stále marně. Až jednoho dne nalezli v blízkosti Edelštejnu zkřivenou lidskou kostru, z níž vytušili nebohého Hrbku.

Zakrátko vypuklo ve zdejším kraji velké zděšení, zvláště poté, co byla opět v blízkosti hradu nalezena lidská kostra. Její pozůstatky probělávaly v lesní houštině. Toho si všiml polesný, který se jako jediný z obyvatel okolních obcí nebál vstoupit do edelštejnských lesů. Jeden z místních, chudý švec, tvrdil, že se na Edelštejně usídlili lidožraví obři, ale všichni jej nebrali vážně a viděli v něm blázna. Stejně tak se mu vysmál polesný, když mu švec vyprávěl, kterak uviděl v temném lese obra, jak zahrabává krvavé pozůstatky člověka.

Za několik dní zmizel polesný a od té doby jej již nikdo neviděl. Jen švec tušil, co se mohlo stát...

Krvavá historie provázela Edelštejn ještě po mnoho let. Mnoho z místních obyvatel se z obavy před lidožravými obry raději přestěhovalo do vzdálenějších obcí a jen málokdo se odvážil vstoupit do zdejších lesů. Dnes je zde však již klidno a snad i bezpečno. Pokud máte tedy dostatek odvahy, můžete se vydat na tajemný Edelštejn. Nikdy však raději nechoďte sami.