Dva bratři

V malém kášteře v severním Japonsku žili dva bratři. Starší byl vzdělaný, zato mladší byl hloupý a navíc měl jen jedno oko.

Bývalo zvykem, že když přijde poutník a vyhraje v debatě o nejvyšších pravdách, nechají ho za to v klášteře přespat.

Jednoho večera zaklepal na dveře putující mnich. Starší bratr byl už unaven od čtení posvátných písem, a tak řekl mladšímu, aby ho zastal v rozpravě s cizincem.

"Pokud možno potichu!", volal za ním.

A tak mladší bratr uvedl cizince do chrámu a tam oba usedli. Po chvíli však přiběhl poutník ke staršímu bratrovi a oznámil mu:

"Váš bratr je skvělý! Porazil mě."

"Vyprávějte prosím, jak to bylo," naléhal starší bratr.

"Tak se podívejte," začal poutník. "Nejdříve jsem zvedl jeden prst, to jako že Buddha je jeden. On zvedl dva, tedy že Buddha a jeho učení. Tak jsem zvedl tři, že přece Buddha, jeho učení a žáci, kteří podle něj žijí. Vtom mi zamával pěstí před obličejem na znamení toho, že všechno přece pochází z jednoho! Čímž on vyhrál a já si musím jít hledat nocleh jinam. S těmy slovy se cizinec rozloučil a zmizel.

"Kde je ten drzoun?," sháněl se po něm po chvíli mladší bratr.

"Vypadal, že prohrál v debatě," odpověděl mu starší.

"Kdepak! Chystám se mu namlátit," vykřikoval mladší.

"Tak pověz, jak to bylo," uklidňoval ho starší.

"No jak mě uviděl, zvedl jeden prst. To mě chtěl urazit, že mám jen jedno oko. Že byl cizinec, chtěl jsem na něj být zdvořilý. Zvedl jsem dva prsty, abych mu blahopřál, že on má dvě oči. Ten nezdvořák však vzápětí zvedl tři prsty, jako že my oba dohromady máme jen tři oči. To už mě dopálilo a chtěl jsem mu dát pěstí, ale on zbaběle utekl. No a to je vlastně všechno."