Důležitá je Karmapova schopnost udržet kvalitu linie Kagjü
Džigme rinpočhe
Interview s Džigme rinpočhem, KIBI, 20. března 1994
Co vás přesvědčilo o tom, že ten chlapec je skutečnou inkarnací 16. Karmapy?
O chlapci se už několik let vědělo. Sám hledal mnichy z klášterů v Rumteku nebo Cchurphu, ale v té době se žádný z nich neobjevoval. Mnoho lidí vědělo, že ty mnichy očekává. Ale to samozřejmě nebyl jediný důvod k tomu, abychom rozpoznali, že to je Karmapa.
Jeden z nás, ten který ho viděl první, řekl, že dítě mu v mnohém připomínalo 16. Karmapu; například pozice, ve které sedělo a podobně. Nejdříve si chtěl sednout vedle dítěte, ale najednou to nešlo jinak, musel si sednout níže a skládat oběti.
Už dříve chlapec sám o sobě prohlásil, že je Karmapa a chtěl navštívit bratrance 16. Karmapy. Řekl, že chce v domě zůstat a na někoho počkat. Jeho rodiče také očekávali, že někdo přijde. Když byl později rozeznán druhý chlapec v Cchurphu, rodina se vrátila zpět do Khamu. Jeho otec ho raději nechával doma, protože se obával, že se bude příliš bavit s lidmi. To je něco málo z pozadí celé historie.
A nestal se Karmapa, v oblasti kde žil, příliš známým?
Ano, všichni o něm věděli. Všichni, kdo se s ním setkali, měli pocit, že je to Karmapa. Pak, když se objevil druhý "Karmapa", začali být lidé na pochybách. Nikdo to nemůže vědět opravdu jistě. A protože Situ rinpočhe je také důležitý lama, a říká něco odlišného, mnoho lidí váhá a nemůže se rozhodnout.
Je Karmapa informován o problematické politické situaci, která se kolem něj rozvířila? Zajímá se o vývoj situace? Ptá se na ni?
Ano, ví všechno přesně, ale nic nekomentuje. Jednou řekl Ješemu, že se situací v Rumteku se nedá mnoho udělat, protože ti lidé tam nic neposlouchají a dělají si, co se jim zlíbí. Ale o situaci se příliš nezajímá. Řekl: "Jen je nechte dělat to, co dělají, oni nikdy nedovolí, aby se jim něco říkalo."
Slyšeli jsme, že chlapec v Cchurphu musí být pravý Karmapa, a to z následujícího důvodu: Uvedení na trůn, které se odehrálo v Cchurphu, bylo tak silné, že chlapec by zemřel, pokud by nebyl Karmapou. Jaký je váš názor? (Podle tradice je usednutí na Karmapův trůn tak silné, že jej může přežít pouze Karmapa.)
Ano, my si také myslíme, že by nebyl schopen vydržet na trůnu. Tak to říká tradice, ale nyní je v Tibetu očividně všechno odlišné. Původní trůn už neexistuje, původní klášter také neexistuje - není tam nic než ruiny. Myslím si, že veškerá síla a požehnání jsou pryč. Všechno bylo zničeno a poté částečně zrekonstruováno. Takže nyní je možné všechno. Můžete se posadit na trůn, dívat se a čekat, co se bude dít - a nebude se dít nic. Slyšel jsem, že to někteří tibetští mniši zkusili poté, co začala kulturní revoluce a 16. Karmapa z Cchurphu uprchl. Oblékli se do Karmapových šatů a sedli si na jeho trůn jen proto, aby viděli, co se bude dít. Třásli sochami Mahákály a říkali mu: "Tak pojď, zabij mě." Nic se nestalo a tak si začali myslet, že vše, čemu věřili, byly jen pověry. Bez samají a důvěry nemůže nic doopravdy fungovat.
Mnozí lamové řekli Šamarovi rinpočhemu, že Karmapa by se neměl vracet do Rumteku, protože tam byly zlomeny všechny samaje a svazky. Musíme postavit všechno znovu. Jinak bude jeho aktivita slabší a méně účinná. Mnozí lamové, ne z linie Kagjü, ale z jiných linií, říkají, že bychom se teď neměli vracet do Rumteku. Ani kdybychom mohli. I kdybychom tam šli, nemohli bychom to zvládnout bez mnoha příprav. Bez příprav by to bylo, jako kdyby Karmapa byl skrytý za zdí zlomených samají. Musíme se správně připravit. Všechna učení zdůrazňují význam příprav. Proto děláme soubor Přípravných cvičení, meditace na učitele atd. Bez správných příprav se nebude dít nic.
Vnímám to tak, že lidé, kteří nemají důvěru, nemají vůbec nic. Číňané říkají, že buddhismus je slepá víra. Slepá víra ale nikam nevede, protože k tomu, abyste se někam dostali, musíte intelektem pátrat proč a nač. I v dobách Buddhy existovali lidé, kteří v něho neměli vůbec žádnou důvěru. Byli ale i jiní, kteří jeho vlastnosti okamžitě rozpoznali a následovali jej. S rozpoznáním Karmapy není možné zacházet jako se sochou Buddhy, kterou vyměníme, pokud se nám víc líbí jiná.
Mnoho lidí říká, že se cítí být přitahováni k dítěti z Cchurphu, jiní k našemu Karmapovi a další naproti tomu necítí vůbec nic. Myslím, že si každý musí sám vyjasnit, co tyto pocity znamenají. Například, když někdo vidí sochu Buddhy a neví přitom nic o Buddhových kvalitách, nepociťuje nic zvláštního. Prostě vidí jen tvář a tak dále. Proč by se mu měla socha líbit? Pokud ale víme, kdo Buddha byl a co učil, máme při spatření sochy dobré pocity. V našem běžném pohledu je mnoho posuzování a připoutanosti.
Takže to, co ke Karmapovi cítíme, ve skutečnosti mnoho neznamená?
Je přirozené, že osobní pocity jsou pro každého důležité. Ve vztahu ke Karmapovým vlastnostem jsou ale nepatřičné. Stejně tak nemá význam, jestli se někdo cítí dobře nebo špatně. Když se nám někdo hodně věnuje, máme ho rádi, jinak ne. Všechno nějak probíhá a dočasné dojmy jsou často vyvolány vnějšími vlivy. Vlastnosti některé osoby mohou být velmi rozdílné od toho, co o ní soudíme.
V Německu někteří lidé říkají, že Karmapa je rozpoznaný tulku Gelugpy. Víte o tom něco?
Ne, ale Karmapův bratr je dost významný tulku Gelugpy.
Co byste doporučil lidem, kteří si nejsou jisti, zda má pravdu Situ rinpočhe, nebo Šamar rinpočhe?
Prostě čekat. Nikdo nemůže s rozpoznáním Karmapy zacházet jako se sochou Buddhy, kterou vyměníme za tu, která se nám líbí víc. Pokud jde o Karmapu, musíme mít zcela jasno. Myslím, že jednání, které vedlo k rozpoznání chlapce v Cchurphu nebylo jasné vůbec. Všechno bylo provedeno velmi tajně a tak rychle, že jsme ztratili důvěru.
Nejenom, že si to myslím, ale mám opravdu naději, že Karmapa se sám jasně ukáže. Také Buddha a první Karmapa se proslavili sami. Nikdo nedosadil prvního Karmapu jako Karmapu.
Protestní transparenty Tibeťanů, útočících po obřadu na KIBI, se odvolávaly také na Dalajlamu. Myslíte, že teď, když byl skutečný Karmapa představen, bude Dalajlama nějak reagovat? Několik dní předtím jeho kancelář prohlásila, že již nemá čas na vyhledávání tulkuů (vědomě zrozených bytostí).
Tito lidé Dalajlamu hodně poškodili. Nějaký čas předtím prohlásil on sám, že může být Karmapů víc. Dalajlama se vždy snaží každého potěšit. Útočníci degradovali jeho slova tím, že se na ně odvolávali.
Přestože Dalajlamu využívá tolik lidí, on sám nechce nic rozhodnout. Možná každému důvěřuje a pečlivě neprověřuje. Možná je tu politické pozadí, které přesně neznám. Podle mého názoru se stala chyba na začátku. Po špatné úvaze se ztratila kontrola a teď už to tak nutně pokračuje.
Podíváme-li se pozorně na situaci, dojdeme k závěru, že problém trpícího Tibetu má podobné pozadí. Chyba se nestala teď, ale už před několika sty lety, a vedla ke ztrátě země. Mnoho lidí na Západě si myslí, že v Tibetu byl kdekdo moudrý a diví se, proč Tibeťané Tibet ztratili. Když se ale na to podíváme objektivně, uvidíme, že to byly podobné omyly jako tento, které vedly ke ztrátě Tibetu a povedou i ke ztrátě svobody Tibeťanů v budoucnosti.
Pokud budeme my, Tibeťané, pokračovat stejným způsobem, nezávislosti Tibetu nikdy nedosáhneme. Nejen to, ztratíme i svou kulturu a duchovní přednosti. Bude ztraceno vše.... Takže nakonec zvítězí Čína.
Není to jenom můj názor, můžeme to vidět ve všem, co se stalo, když lidé smíchali náboženství s politikou a zapletli se s Čínou. Problémem není komunizmus v Číně, ale základní tibetsko-čínské vztahy. Pokud se podíváme blíže, je to snadné rozeznat.
Budoucnost je velmi nebezpečná. Sotva máme nějaké kvalifikované lamy, a ti zkoušejí vše zakrýt. Jako schovává kočka výkaly pod hromádkou půdy. Když do toho šlápnete, zašpiníte se. Takoví jsme my Tibeťané. Každý se snaží, aby vypadal hezky, ale je stále víc a víc zatažen do politiky a stále víc si škodí. Mnozí ve svých projevech klamou tak jako politici. Lidé k nim stále víc ztrácejí důvěru a oni musí pokračovat ve skrývání svých omylů, neboť jinak by ztratili svou pozici. Tak ztrácejí své kvality. Ne snad takové vlastnosti, jako je schopnost studovat texty a podobné věci, ale pochopení praxe. Dříve bychom mluvili o "zlatém řetězu linie Kagjü". To už je dnes skoro úplně pryč. A tak by mohla čínská myšlenka nakonec vyhrát bez boje. Lidé ztrácejí stále víc a víc důvěru a dál se vzdalují dharmě, Čína vítězí a Tibet ztrácí. Jestli to tak bude pokračovat, zbývá Tibetu už jen pár let.
Vidíte pro linii Kagjü hrozbu, že by se mohlo něco skutečně ztratit?
Ano, myslím si to, ale ne ztratit docela. Stále máme některé schopné lidi. Je tu ale nebezpečí v tom smyslu, že pokud nebudou naše myšlenky a činy čisté, nebudou samaje a důvěra fungovat. Ve vadžrajáně mluvíme o "běžném pohledu" a "čistém pohledu". Při běžném pohledu není dřevo této židle nijak zvláštní. Když ale rozvineme čistý pohled, změní se v aspekt moudrosti. Z tohoto důvodu děláme příslušné praxe. Jestliže je děláme s běžným pohledem, kvalita se pomalu vytratí.
Nyní je aktuální otázka bezpečnosti Šamarpy a Karmapy. Byla by linie zničena, kdyby se jim něco stalo?
Ano, také si to myslím. Ztratila by se podstata a zůstala by jen prázdná forma, nějaký druh víry, tak jako v křesťanství. Kdekdo cítí, že v tom něco je, ale podstata je pryč.
Šestnáctý Karmapa něco takového sdělil Gendün rinpočhemu. Řekl: "Měl bys jet do Evropy a zakotvit tam dharmu." Gendün rinpočhe se Karmapy ptal, co se stane v Tibetu a Asii a Karmapa odpověděl: "Přetrvá tam jen vnější forma dharmy a v budoucnu bude velmi těžké udržet podstatu." Neřekl, že vše zmizí, ale že už to nebude tak jako před tím.
Bylo by pro Karmapu bezpečnější, kdyby žil v Evropě?
Pro Evropu jsou dva dobré důvody: Karmapova bezpečnost a to, že samaje jsou v Evropě lepší. Ve většině evropských zemí, s výjimkou Anglie, nebylo zlomeno tolik samají. Tu a tam několika lidmi ano, ale ne většinou. Tady v Asii je spousta škod na obou stranách. Všechno se zpolitizovalo. Po ceremonii jsme viděli, jak dvě frakce Kagjü navzájem bojují. To k buddhistům vůbec nepatří. Stejně se to děje v Tibetu a všude v Asii. V Americe byla hlavní místa také hodně poškozena. V Evropě je až dosud zlomeno samají méně.
Byli ostatní rinpočheové Kagjü pozváni na tento obřad? Věděli o něm?
Věděli o něm, ale my jsme je nezvali, protože pozvání by je postavilo do obtížné situace. A pokud by přišli nepraví lidé, mohlo by to způsobit mnoho škod.
Prostě jsme to tak nechali. Lidé s dobrým spojením přišli, ostatní mohou přijít později. Někteří rinpočheové přišli tajně před ceremonií, protože mají dosud obavy. Musí žít s takovými lidmi, jako jsou ti, kteří včera házeli kameny. Mnozí z nich mají v Tibetu žáky. Představte si, že by Německo bylo komunistické, tak jako je Čína, a vy byste chtěl provozovat centrum dharmy. Vy i vaši přátelé byste si museli dávat pozor, abyste neudělali chybu a nedostali se do potíží.
Na začátku měl pravděpodobně každý rinpočhe čistou mysl a snažil se dosáhnout harmonie nejlepším možným způsobem. Dál už se jim to ale nedaří, neboť uvedli do pohybu příliš mnoho věcí a vše se stále zhoršuje. Někteří odešli, pravděpodobně chtějí pomáhat lidem. Pokud je však někdo v určitém postavení, je pod tlakem lidí a musí často jednat stejně negativně jako ostatní. Potom musí lhát a tak..., ať už chce nebo ne.
Vypadá to jako tajný čínský plán, jak vytvořit problémy mezi náboženstvími a mezi společenskými vrstvami. Musí být cesta zpět pro takové rinpočhe nutně příliš obtížná?
Ano, oni musí pokračovat. Mají jedinou možnost - všeho se vzdát a odejít do hor. Pak by byli svobodní. Pokud ale žijí v klášteře se svými žáky, pokud mají v Tibetu přátele, musejí pokračovat. Myslím, že nemají jinou volbu.
Někteří z těchto rinpočheů přijeli v létě do Evropy a mnozí z nás s nimi mají silné spojení. Jak bychom se k nim měli chovat?
Jsou dvě možnosti. První je držet se od nich stranou, tak nezlomíte žádné samaje. Dříve jim lidé věřili a oni také důvěřovali lidem. Je lepší udržet si odstup, abychom si o nich neutvořili špatný obraz. Jak jsem už řekl, oni nejsou svobodní. Aby byli svobodní, museli by opustit své kláštery.
Druhá možnost funguje jen tehdy, když máme mnoho oddanosti a silný charakter, pak do ní můžeme vstoupit. V tradici Kagjü je jedno rčení: "Když lama řekne, že oheň je voda a voda je ohněm, pak to od něho přijmeme." Oheň samozřejmě nemůže být vodou, ale vy od lamy přijmete vše, aniž byste to posuzovali. Pokud toho někdo není schopen, je lépe si udržet odstup, jinak by se mu v mysli objevily nepatřičné myšlenky. Jestliže jste ale velmi silní, můžete vidět čistým pohledem vše, co tito rinpočheové dělají.
Mě se to týká také. Snažím se udržet si na Situ rinpočheho čistý pohled a u toho končím. Na jedné straně chápu, že chce vliv, moc a chce se stát tak nějak slavným. Na druhé straně si myslím, že má stále mysl bódhisattvy. Někdy se mohou objevit dočasné překážky dokonce i u bódhisattvy. Ale ve svém příštím životě může být znovu lepší, doufám.
Není nutné jeden po druhém střílet, ale po určitou dobu je lépe se navzájem vyhýbat a nemít žádný kontakt. Myslím, že Situ rinpočhe jednal zpočátku s dobrými cíli. Pak se ale obklopil špatnou strukturou a nyní nemůže uniknout. Aby byl svobodný, musel by se všeho vzdát a odejít do hor, tak jako Milaräpa. To by bylo ale také nebezpečné, protože dnes by ho Číňané našli a vyřídili. Když začal Pančen rinpočhe[1] Tibetu opravdu pomáhat, okamžitě zemřel. Situ rinpočhe je v situaci, že poté, co se takovou strukturou obklopil, nemůže odejít jednoduše do hor.
Ostatní rinpočheové do toho nejsou vtaženi tak silně a mají naději, že něco pro Tibet udělají. Existuje staré přísloví, které říká, že Tibet se zničí sám vždy kvůli naději, Čína kvůli nedůvěře. V Číně nevěří nikdo nikomu a lidé se stávají nepřáteli. V Tibetu jsou stále plní naděje a nakonec přijdou o všechno.
Nebyla to od Číňanů chytrá taktika, povolit Tibeťanům návrat do Tibetu, aby nad nimi měli kontrolu?
Ano, slyšel jsem, že v Dharamsale zjistili, že se Číňané rozhodli zničit Tibet ne bojem, ale rozdělením náboženství a společenských vrstev. V Tibetu jsou různé třídy s různým životním stylem, mentalitou a kulturou. Například mluvíme o Khamu (východní Tibet) a Bo (střední Tibet) jako o zemích rozdílných tak, jako Německo a Francie. Uvnitř Khamu a středního Tibetu jsou zase různé druhy lidí. Je snadné je přivést k tomu, aby se začali navzájem likvidovat.
Vypadá to tak, jako kdyby cílem tajných Čínských plánů nebylo Tibet viditelně utlačovat, ale vytvořit problémy mezi náboženstvími a třídami. Je to velmi chytrá taktika jak Tibet zničit. V Dharamsale o tomto plánu vědí, řekli mi o něm ve Švýcarsku. Tibeťané byli z Dharamsaly varováni, aby si dávali pozor, ale nevědí, co přesně mají dělat. Mnozí Tibeťané jsou na jedné straně velmi chytří, ale zároveň velice hloupí. Chtějí tibetskou nezávislost a zároveň podporují síly, které jí zabraňují. To je důvod, proč je situace okolo Karmapy tak choulostivá.
Myslím si, že Karmapa by se neměl nechat zatáhnout do tibetských afér. Bude tak mít více času, aby ukázal svou skutečnou aktivitu. Karmapovo postavení v Tibetu není důležité. Důležitá je jeho schopnost udržovat kvality linie Kagjü. S vysokým postavením v Tibetu by byl vtažen do mnoha věcí, které by mu v tom mohly bránit. Možná, že to vše je obratný Karmapův plán. Takový, který pochopíme až během dvaceti let.
Nedávno jste řekl, že uvedení Karmapy se bude konat v Rumteku na konci tohoto roku. Je možno se na to spolehnout?
To zatím nevíme. Mnoho lamů, ne z Kagjü, ale hlavně Ňingmapů a Šákjapů, říká, že by se teď Karmapa do Rumteku neměl vracet, protože je to tam zamořeno zlomenými samajemi. Jít tam hned by nebylo pro Karmapovu aktivitu zdravé. Znečištění samají je horší než jaderná kontaminace, neboť neškodí pouze fyzicky, ale také v mysli. Z tohoto důvodu lamové říkají, že by tam neměl.
[1] Desátý Pančenlama, po Dalajlamovi druhý v tibetské duchovní hierarchii, se stal loutkou v čínských politických hrách nedlouho po svém narození. Těsně před smrtí označil čínské chování v Tibetu jako destrukci.
překlad: Pavel Švéda