Užívání slova “dualismus” pro gnozi je velmi zavádějící. Celá indická džňána márga a stejně tak i antická gnoze totiž o sobě hovoří zcela zřetelně jako o “advaitě” - “nedvojnosti” (gnostické “splývání s Bohem”), neboť člověk je právě podle této školy po dosažení křtu poznáním vnitřně spojen s Bohem - Dárcem a nazývá proto naopak “dvaitou” - tj. “dualismem” veškeré materialistické spodní kulty Země, “přírody” a “přirozenosti”, které ochotně veškerou lidskost a její hodnoty obětují kultu zvířeckosti, protože ta je podle jejich převrácené vize “blíže Bohu” („Bůh“ coby „Příroda“).

Spodní uctívač Hada je podle gnoze od skutečného Boha - Dárce oddělen především proto, že uctívá omylně pouze „stíny“ a jejich žádosti coby originály a není schopen pochopit jejich závislost na skutečném Originálu, tj. “Počátku”, kterým je Bůh světla poznání. Oba monotheismy - východní gnostický neboli světelný či duchovní a západní materialistický neboli podzemní či krvavý - tak stojí věčně proti sobě jako čisté zrcadlové opaky.