Dražice

Dodnes zbyly z hradu založeného biskupem Janem z Dražic jen ponuré zříceniny a pověst o železné holi. Psal se věk čtrnáctý, možná již patnáctý, když se nedaleko hradu usídlili loupežníci. Byla to společnost několika zarostlých, špinavých a krutých mužů. Místo, kde se skrývali, bylo jako stvořené pro jejich nekalou činnost. Vždy věděli ještě dříve než na hradě, že se blíží kočár nebo jen jezdec.

Proto se také okamžitě vydali k cestě a čekali. Mnoho lidí na koních oloupili a stejně kočárů přepadli a získali tak velké bohatství.

Jednoho večera seděli všichni lapkové kolem ohně a znenadání se jim zjevil čert. Rohatý se k nim zpočátku choval jako k bratrům a nabízel jim pomoc.

Slíbil, že když mu dají část svého pokladu, bude nad nimi držet ochrannou ruku. Potom se prý nemůže nikomu z nich nic stát.

Avšak loupežníci byli vychytralí a nenechali se čertem tak lehce oklamat. Rozzlobili se na pekelníka a vyhnali jej ze svého úkrytu.

Ráno, když se probudili, našli železnou hůl s nápisem: "Kdo tuto hůl zdvihne, bude šťasten." Zakrátko zjistili, že hůl sama třikrát tluče o zem v místě, kde je ukryt jejich poklad.

Za několik dní však páni jednoho loupežníka i s holí zajali. Hůl potom byla uschována na hradě v Dražicích.

Mezi prostým lidem se ještě dlouho povídalo, že čert se pro svou hůl vrací vždy, když se do pekla dostane další hříšná duše a on ji má mučit.