Doubravská hora

Na svazích Doubravské hory ční už dlouhé věky zříceniny hradu Doubravka. Doubravská hora je opředena mnoha pověstmi a kouzly, snad proto, že tu kdysi dávno žila zlá čarodějnice a rostou tu zvláštní léčivé byliny. Vypráví se, že na svazích pod hradem rozkvétá jednou za sedmkrát sedm let čarovná růže. I stalo se jednou, že syn starého ovčáka hledal ovečku, která se zatoulala. Dlouho nemohl ovečku najít a když vlahý letní večer zahalil kraj, vydal se zpět na pastvinu bez ovečky.

Náhle pocítil únavu, kolena se mu sama podlamovala. Usedl proto na pařez a pozorovat plující měsíc. Po chvíli sklopil oči a spatřil podivuhodnou záři a noční ticho přerušila tajemná hudba. Před mladým ovčákem se pomaličku rozvíjela stříbrná růže. Když se rozvil i květ, chlapec růži utrhl.

Květ v té chvíli zazářil a stejně tak i Doubravka. Zříceniny hradu se změnily v nedobytný hrad v celé své dřívější kráse, ozářený stovkami svící.

Krásná růže vedla ovčáka přímo na hrad. Brána se se skřípotem otevřela a na nádvoří stála sličná dívka v lovecké kamizole. Nevyslovila jediné slůvko a vedla mládence dovnitř. Zakrátko stanuli v hodovní síni.

Tolik jídla a pití chudý ovčák nikdy neviděl. S chutí usedl ke stolu, jedl, pil a ani si nepovšiml, že jsou zde hosté. Až když dojedl, všiml si okolního panstva. Všichni se na něj tiše dívali.

Pasáček se polekal a vzal nohy na ramena. Ještě než opustil hodovní síň, děsivě zahřmělo a on stál opět mezi zříceninami hradu. Nakrátko se tu zjevil trpaslík a smutným tenkým hlasem povídá: "Proč jsi utekl? Nic by se ti nestalo. Utrhl jsi kouzelnou růži a ta ti dala zvláštní moc zrušit věčné prokletí. Stačilo, abys řekl děkuji." Poté se skřítek rozplynul a nikdo ho už nikdy neviděl.