Domažlice

Přemnoho tajemných příběhů se vypravuje o Domažlicích a jejich okolí. Pověsti mluví o tajných chodbách s poklady, zjevení kočáru se zakletým zemanem a potom o skřítku Skalníkovi. Přenesme se do dob dávno minulých, kdy se ještě u Domažlic těžilo zlato a stříbro. Tenkrát se lidé poprvé setkali se skřítkem Skalníkem.

Na město již počala padat noc, všechna okénka mrkala do tmy jasným světlem. Toho dne byly právě Dušičky. Horník Jakub se vrátil domů k ženě a pěti dětem po celém dni usilovné práce. Usedl k prosté večeři a začal vypravovat příběh o podivném mužíčkovi, se kterým se setkal v dole.

"Právě jsme kopali v jeskyni na vrchu Škarmani, když jsme před sebou uviděli tajemné modrostříbrné světýlko vycházející z nitra jeskyně. Opatrně jsme šli dál a co jsme nespatřili. Na kameni ve vlhké sluji seděl mužíček tak maličký, že by se mi i do kapsy vešel."

Dětem se při tatínkově vyprávění rozzářila očka zvědavostí, a proto Jakub rychle pokračoval.

"Trpaslík měl dlouhý, bílý plnovous, na hlavě čepičku a v ruce držel maličkou lucernu. Když si nás všiml, nepolekal se, naopak s námi přátelsky promluvil. Slabounkým hláskem pravil: "Nebojte se mě, jsem skřítek Skalník a vím, že jste lidé s dobrým srdcem. Budu vás tu chránit. Však běda tomu, kdo mou důvěru zklame nějakým ošklivým činem, snad kdyby se chtěl někdo z vás nepoctivě obohatit, toho bych potom musel ztrestat." Po těchto slovech ten pidimužík zmizel a já i moji kamarádi jsme se vrátili zpět k práci."

Tak Jakub zakončil své vypravování a děti se uložily k spánku plnému snů o trpaslíkovi.

Od těch dob se také jeskyni, kde byl Skalník poprvé spatřen, říká Skalníkovo díra. Však ještě jednomu místu v Domažlicích se říká stejně.

Toto místo je pod hřbitovem a vypráví se, že se tu skalní skřítek zjevuje každou noc. Vždy vyletí ze své skrýše na hořícím pometle a letí za čarodějnicí, která mu povídá o tom, který člověk se toho dne něčím provinil.