Dívka

Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják. Když došli na křižovatku, spatřili tam dívku v krásném kimonu, jak se marně pokouší přejít přes rozblácenou cestu. Tanzan se dlouho nerozmýšlel, vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu.

Ekido neříkal nic a zasmušile pokračoval v chůzi, dokud je nezastihla noc v klášteře. Pak už se nemohl udržet:

"My mniši se přece nemáme přibližovat k ženám," vyčítal Tanzanovi, "a zvláště ne k těm hezkým... Je to přece pro nás nebezpečné! Proč jsi to udělal?"

"Vždyť jsem tu dívku nechal na té křižovatce," odpověděl mu Tanzan s úsměvem, "jak to, že ty ji stále ještě nosíš s sebou?"