Dhjánajóga - cesta meditace

"Kdo neukáznil svou mysl, postrádá moudrost a chybí mu i schopnost rozjímání. Ten, kdo nerozjímá, nemá mír v mysli. Jak získá štěstí, když nemá tento mír?" Bhagavadgíta 2.66.

     Učení správné meditace je velice důležité pro každou bytost, která chce dosáhnout nejvyšší svobody. Při meditaci poznávám svůj subjektivní svět. Poznávám vlastnosti mysli, její způsob zpracovávání jednotlivých vjemů. Mohu obdivovat mechanismy vytvářející trojrozměrnou představu a zároveň si uvědomit jejich omezení. Poznávám, jak jednotlivé vjemy ovlivňují představu, ve které žiji. Nacházím citlivá místa, která spouštějí nekontrolované emoční chování. Uvědomuji si vznik jednotlivých myšlenek a mohu posuzovat jejich kvality, příčiny jejich výskytu a důsledky jejich existence na stav mysli. Mohu sledovat, jak mysl tvoří z tužeb závislosti a připoutanosti, a tak odhalit sebezotročující sklon mysli. Nehledejte v meditaci nic příjemného, zvláštního či krásného. To je posilování ega. Pokud něco příjemného a zvláštního zažijete, uvědomte si, že to je jen proměnlivá představa a stále se věnujte tomu, jak mysl funguje a jak se tato představa tvoří.
     Zkoumat a získávat vládu nad svou myslí musíme tak dlouho, dokud objekty a jevy, které se odehrávají v představě, zanechávají otisky v naší mysli. To je krásná definice Šrí Ramany Maharšiho. Cokoli se v představě odehraje, nesmí vyvolat jakoukoli nevědomou odezvu mysli. Například hlučná rána musí projít bez vylekání či jiných reakcí mysli. Pokud ovšem daný zvuk signalizuje nějaké blížící se nebezpečí, potom moudrá bytost klidně a účinně zareaguje.
     Pomocí meditace docházím na cestu poznání. To znamená, že si začínám uvědomovat to, že v mysli se tvoří představa vnějšího světa, to, že celá moje existence je založena na této představě. Kdo se k představě začne chovat, jako k nekonečnému proudu pomíjivých myšlenek, ten nachází svůj pravý základ ve zdroji mysli, ve svém pravém Já. Ten rozpustí neopodstatněné konstrukce mysli a nakonec se mu podaří odstranit i konstrukci prvotní - ego.
     Při meditačním sezení se dostáváme na chvilku poblíž cíle cesty. Po skončení meditace se vracíme zpět do své představy, ale pokud je naše cvičení poctivé a správně zaměřené, potom si z každé meditace přineseme něco do běžného života. Jinými slovy řečeno: každá meditace náš každodenní život přenese blíže k cíli, trvalému setrvání v Božském stavu. Každá dobrá meditace musí přinést nějaké ovoce. Kdo cvičí roky a necítí žádné změny, ten by měl poctivě přehodnotit své cvičení a upravit je tak, aby se změny objevily.
     Velice důležitý předpoklad pro účinnou meditaci je mít v době meditace splněné veškeré povinnosti. Pokud chci meditovat a nemám něco důležitého splněno, potom tato skutečnost bude myslí neustále využívána. Proto, pokud chcete mít v meditaci klid, je nutno nejprve vykonat vše důležité. Ten, kdo neplní své povinnosti a jako záminku uvádí meditaci, je zbabělec, který utíká ze světa před svými povinnostmi a není odvážný člověk hledající nejvyšší cíl.