Definice a přínosy parapsychologie

Parapsychologie je mladý obor, jehož počátky lze klást do r. 1882 (založení Society for  Psychical Research, Společnost pro psychický výzkum), případně kolem r. 1930 (vstup do výzkumných laboratoří), který se pokusil vynořit se z „mlhavého paranormálna“ s odkazem na své vědecké metody a vymezením definice předmětu zkoumání. Oblast paranormálních jevů tradičně zahrnuje vědecké záhady vztahující se k vzácně se vyskytujícím a  udivujícím jevům, jejíž pouhou podskupinou jsou parapsychologické jevy. Dosud neexistuje absolutní souhlas o způsobu vyjádření specifičností parapsychologie, lze  však vyslovit následující velice obecnou definici:

Parapsychologie je racionální, důkladný, mezioborový výzkum jevů zdánlivě nevysvětlitelných za stavu našich současných vědeckých znalostí, při nichž se projevuje psychika a její interakce s prostředím.

Během doby vzniklo postupně více názvů a definic, které klady důraz na to které hledisko jevu a jež často implicitně obsahovaly hypotézy. Na prvém místě je třeba uvést název „metapsychika“, který navrhl Charles Richet pro označení „výzkumu mechanických nebo psychologických jevů vyvolávaných zdánlivě inteligentními silami nebo neznámými skrytými silami lidské inteligence.“

V r. 1889 vytvořil Max Dessoir termín „parapsychologie“ pro označení celé dosud neznámé hraniční oblasti, která odděluje obvyklé psychologické stavy od stavů patologických“. J.B.Rhine, který jako první uvedl parapsychologii na universitní půdu, považuje parapsychologii jednoduše za „ výzkum paranormálních jevů“, totiž telepatie, jasnovidnosti, prekognice a psychokinese (viz dále příslušné definice). Tuto definici, která ve skutečnosti výslovně uvádí výčet zkoumaných jevů, dosud obvykle používá americká škola a většina laboratoří ve světě, ačkoli některé (v Edinburghu) zdůrazňují spíše hledisko komunikace: „Zkoumání takových způsobů komunikace mezi organismy a jejich prostředím, které současné vědecké společenství nedokáže vysvětlit.“

Thouless a Wiesner zavedli v r.1942 výraz „jev PSI“ (nikoli „psy“) podle řeckého písmene Psi, který měl být neutrálním termínem určeným k prostému vyjádření „neznámého faktoru“ při parapsychologických experimentech, a to na rozdíl od obvyklé sensomotorické komunikace.

Québecká škola poté zavedla označení „psilogie“, které oproti výrazu „parapsychologie“ považuje za více neutrální. Po jistou dobu byl také v platnosti název „psychotronika“, zejména ve Východních zemích, který kladl důraz na předpokládané energetické hledisko.

V sedmdesátých letech vedly filosofické úvahy badatele ve Francii k navržení definice:   „Jevy PSI lze za současného  stavu znalostí definovat jako objektivně nevysvětlitelné (fyzikálně řečeno zdánlivě nemožné), avšak subjektivně pochopitelné (mají na vědomé nebo častěji na nevědomé  úrovni smysl pro osobu nebo osoby, jichž se týkají)“.

Někteří badatelé toto pojetí rozšířili tak, že jevy psi jsou takové jevy, které jsou v rozporu s kauzalitou (příčinností), a jiní, že tyto jevy mají zvláštní schopnost přivádět nás k víře v transcendentno.

Vidíme tedy, že hranice oblasti zkoumání psi se mohou měnit podle jednotlivých posuzovaných hledisek: normální x patologický, energetický, komunikační, kauzální x transgresivní (příčinný x porušující příčinnost - pozn.překl.), týkající se chování atd. Nicméně základní jevy (ESP a PK)  uznávají všichni jako ústřední jádro parapsychologie. Pojetí vlivu psychiky je rovněž zásadní, ať jsou přístupy jakékoli. Parapsychologie, podobně jako většina jiných věd, nedosáhla souhlasu všech badatelů co do předmětu zkoumání a tím se podobně jako každé lidské počínání řadí k sociálně orientovanému přístupu.