Dačice

Město Dačice se pyšní zámkem již dlouhé věky. Odehrál se zde v oněch dávných dobách zvláštní příběh. Na zámku v dobách prastarých žil hrabě s hraběnkou. Oba měli rádi krásné šaty i boty, a proto žil v jejich panství nejeden krejčí a švec. A právě o ševci je náš příběh.

Švec, říkejme mu třeba Jindřich, bydlel nedaleko zámku v malé chaloupce. Nebyl to jen tak ledajaký švec, jeho boty byly známé v celém kraji. Jindřich se proto brzy stal oblíbeným u hraběte nejen pro své ševcovské umění, ale i pro svou přátelskou povahu. Hraběti šil boty na bály i hony.

Jednoho dne ráno nesl Jindřich hraběnce nové taneční střevíčky zdobené perlami. Hraběnce se velmi líbily a ševce bohatě odměnila. Ten se však ze své odměny za dobrou práci neradoval dlouho. Krátce potom co se vrátil do své chaloupky, vtrhli do domu panští drábové a začali vše obracet vzhůru nohama.

Jindřich na ně nejdříve nechápavě hleděl a po chvíli se odvážil zeptat, co vlastně pánové hledají. "Ty máš tu drzost se ještě ptát," rozkřikl se na něj jeden z drábů. "Hraběnce se ztratil náhrdelník a ty jsi byl dnes na zámku jediným hostem."

Netrvalo dlouho a drábové šperk skutečně našli ukrytý pod kůžemi a Jindřicha, toho odvedli na zámek a vsadili do vězení.

Již druhý den jej mučili, natahovali na skřipec, ale švec se ne a ne přiznat. Třetího dne ráno měla být provedena poprava. Jindřicha však museli na popraviště vést strastiplnou cestou přes bažiny a močály. Právě tato cesta pomohla švícku na svobodu.

Tenkrát se stalo asi tohle. Při cestě jednou z mokřin spadl švec i s několika dráby do močálu. Oněm drábům se stal močál osudným a mnozí si mysleli, že i Jindřichovi. Vojáci vytáhli z bažiny bezvládné tělo a aby se hrabě nic nedozvěděl, okamžitě mu nasadili na krk oprátku a pověsili na šibenici.