D. Ženatý - Je krátce před Velikonocemi (Jan 6,1-15)

Je krátce před velikonocemi. Ježíšova cesta po zemi už nebude dlouho trvat. Ti kdo se rozhodují a váhají, je to Mesiáš, není, už nemají mnoho času. Ještě jsou jim dána znamení, aby poznali. Aby se zrodila víra, že ten Ježíš Nazaretský je Mesiáš? I nasycení zástupů se pro ně stává znamením. Viditelným projevem toho, že Bůh žije a něco dělá.
Znamení. Kolik jich potkáme? Všimneme si jich? Vidíme je všichni, nebo někteří ano,, někteří ne?

Dav tenkrát si znameních všiml. Těch nemocných co Ježíš uzdravil! To přece není samo sebou. Ten muž má v sobě něco výjimečného. A tak jdou za ním. Ježíšova činnost je uvedla do pohybu. Nesedí doma za pecí. Vstanou a jdou. Nevíme, nevidíme jim do duší a do myslí, po čem vlastně touží. Je to ryzí víra v Ježíše jako Mesiáše? Nebo je to smíchané s touhou po mimořádných činech? Nebo je to zpočátku orientováno jen na vlastní prožitek? Něco zažít, něco prožít. Nevíme. Ale všichni, ať byly důvody následování jakékoli, všichni dostanou mnohem víc, než čekali. Dostanou život.

Jsme na tom podobně. Tvoříme taky takový zástup. Ježíšova činnost nás uvedla do pohybu. Jsme tady. A nevidíme si do srdcí a do duší, nevidíme co nás sem přivedlo. Ryzí víra? Naděje že se potkám s milostí? Přijmu odpuštění? Okusím Boží přítomnost? Nebo obecně že Očekávání, že něco prožijeme? Něco nového se dozvím? Uvidím se s milými lidmi? To všechno se v nás nějak míchá, těžko to od sebe oddělit. A nemá cenu se pokoušet to oddělovat.
Důležité že přicházíme. A nás potká Vzkříšený Kristus. A něco se děje. Něco se mění. Přijmeme víc než jsme čekali. Víc než umíme vyslovit. Dostáváme život.

Na druhé straně jezera, na kopci, se Ježíš posadil se svými učedníky. A vidí velký zástup, který přichází. Ptá se Filipa, kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli? Ježíš se stará o hladové žaludky. Ví, že věci tělesné a duchovní tvoří jeden celek a jedno nefunguje bez druhého. Neříká, že duchovní věci mají přednost před tělesnými. Vůbec to tak nerozděluje. Dobře ví, že lidé, kterým kručí v břichu, na tom nejsou dobře. Nemohou být dobrými posluchači.

Filip je místní a Ježíš se ho ptá, kde že nakoupíme chleba? Filip je bystrý a zjistí, že nejde ani tak o to, kde nakoupí chleba, ale za co jej koupí. Peníze, které dají dohromady jim stačí možná na 15 až 20 bochníků, ale co to je pro 5.000 mužů a k tomu ještě ženy a děti, do ví, kolik je zde vůbec lidí. Nějaké peníze bychom měli, Pane, ale je to málo.

Ondřej učiní jiný pokus. Pane, je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby. A pak dodá stejný refrén jako Filip, ale to je málo, co to je pro tolik lidí.
Učedníci už jsou nějaký čas s Ježíšem, a ocitají se s ním v situacích, které jsou si podobné a opakují se. Něčeho je málo, jen trochu, hrstka která nestačí. A Ježíš vždy dovrší tu trochu, zcelí a všeho je dost. Došlo víno v Káně Galilejské, Ježíš tvoří dostatek. Žena u Jákobovy studny se stará o vědro jak nabrat vodu a neví, že Ježíš i bez vědra dá vodu, po které není žízeň. Ochrnutý u Bethesdy nemá člověka, který by jej donesl do vody. Vždy ho někdo předběhne, kousek chybí, Ježíš ho uzdraví. A teď je peněz málo, jen nějaký kluk má dvě rybičky a pět chlebů.

Je to mimoděk informace o tom, že víra je různá? Filipova víra byla malá. Máme málo peněz. Je konec, nejde to. Nenasytíme je. Ondřejova byla trochu větší. Možná, možná by to šlo, je zde nějaký kluk, ten cosi má, ale ne, je to málo, asi to nejde.

Ježíš nepohrdá málem. Nepohrdá malým klukem. I on je přece originální Boží stvoření. Tahá sebou kamsi na druhý břeh nějakou potravu. Něco dělá, kousky, drobky, ale něco ano. Ježíš se nesměje Filipovi a Ondřeji, kteří mu přinášejí trochu rozpačitě trosky a krčí rameny, že si s tím nevědí rady. Mohl by říci, odneste si ty trapné zbytky a koukejte se, jak se to dělá. Žádný velký šéf. Bere učedníky i chlapce vážně. Přijímá tu trochu, s kterou přicházejí. Na tom, co lidé dají dohromady, na těch troskách tvoří svůj nový čin.

Ježíš nechce, abychom mu ukazovali dokonalé životy, které jsme bez něho vybudovali. Není přejímacím technikem, který kontroluje, s čím a jak se ucházíme o místo v božím království. Přijímá nás s našimi troskami. Na nich tvoří nový život. Když volá z kříže dokonáno jest, volá, je dovršeno. Skončeno dílo záchrany. Člověče, už nezbývá, než abys přijal.
Tenkrát na kopci nad jezerem dovršuje k celosti to, co přinesl chlapec a co mu rozpačití učedníci předkládají jako možnost, která ani nemá cenu, aby se jí zabýval. Jako znamení, jako předjímku toho, co se stane.

Učedníkům přikáže, ať se ten zástup posadí. To je teď jejich důležitý úkol. Zkuste přimět tolik lidí, aby se posadili. Zdánlivě snadné, ale. A především jen to úkol obyčejný. Z tohoto světa. Učedníci nemají kolem křepčit kolem, nemají užívat žádná zaříkadla a čekat na úplněk. Postarejte se, ať si sednou. Docela všední úkoly. Ale to neznamená, že snadné. Běžte, mluvte, pomozte, poslouchejte. Dávejte najíst, napít, berte druhého vážně.

Na tom místě bylo mnoho trávy. Proč nám to evangelista Jan sděluje? Co je na tom tak zvláštního? Tráva a zeleň je v Palestině vzácná, to tušíme. Možná nám má v hlavě bliknout. Ten který z mála dělá dostatek to je ten pastýř. Působí, že nebudu mít nedostatku. To je on, který mne pase na zelených pastvách a přivodí k vodám tichým. To je on, Bůh, který navštívil zemi.

A pak vzdal díky a lámal a rozdílel sedícím, učedníci pomáhali, pro všechny toho bylo dost.

Velikonoce jsou za dveřmi. Budeme slavit svatou večeři Páně. Tentýž, který tenkrát hostil zástup, bude i naším hostitelem. Přináší Boží lásku, a dává ji poznat v jezení chleba a pití vína u společného stolu. Jedině tato láska od Boha může hříšníka proměnit, nemocného uzdravit, ztraceného nalézt, zahynulého zachránit. Hříšníci smějí přijímat. Vstanou, přijdou, vezmou. S bázní a třesením, s radostí a úžasem. A stane se zázrak. Ti, kdo přinesli trosky s rozpačitým úsměvem, to co beztak nestačí, jsou zahrnutí milostí, které je pro všechny dost. Odcházejí od hostiny celí, a mohou druhé zvát, pojďte, pro všechny je dost. To je život. Setkat se Kristem u jeho stolu. Smíme se stát účastníky toho skvělého děje. To co sedělo tenkrát se děje také dnes. Vzkříšený Kristus není méně mocný než kdysi. Amen

Pane Ježíši Kriste, přicházíme za tebou. Máme různá očekávání. A ty nás přijímáš. Proměňuješ trosky které přinášíme v dobrý celek. To je naše záchrana. Děkujeme.

Daniel Ženatý