Cvičení

Mistr seděl nepohnutě pod stromem na zahradě. Přišel žák, usadil se opodál a také tiše seděl. Uplynula delší doba, než mistr promluvil:

"Příteli, co to vlastně děláš?"

"Cvičím se, abych také dosáhl poznání," odpověděl žák a pokračoval v soustředění.

Mistr nic neříkal, přinesl si dva kousky cihly, opět usedl a začal je vší silou o sebe třít. Když to trvalo delší dobu, žák už to nevydržel a zeptal se:

"Mistře, proč děláte ten rámus?"

"Přece vidíš - když se bude dostatečně dlouho leštit cihla, vznikne z ní zrcadlo," odpověděl mu s úsměvem mistr.

"Ale to přece nikam nevede!" namítal žák.

"Stejně jako tvoje cvičení, i kdyby bylo sebedelší," pokrčil rameny mistr a dál třel cihly.

Žák a něj chvíli zničeně zíral a konečně se zeptal:

"A co mám tedy vlastně dělat?"

"Představ si, že řídíš vůz, který se ti zastaví. V ruce džíš bič. Koho půjdeš pohánět, vůz nebo osla?"

Žák zmlkl a pokračoval v soustředění.