Čtyři myšlenky

Lobpön Cečhu rinpočhe

Každé praxi dharmy předcházejí určité specifické přípravy, které vytvářejí její solidní základ. Existují dva druhy příprav: všeobecné a zvláštní. K všeobecným přípravám patří tzv. čtyři myšlenky, které odvracejí naši mysl od samsáry.
Co to znamená “odvrátit mysl od samsáry”? Znamená to, že jsme osvobozeni od veškerého ulpívání na životě v kterékoliv z šesti oblastí samsáry. Vysvobození dosahujeme díky tomu, že uvažujeme o čtyřech určitých myšlenkách.
První z nich je, že si uvědomujeme drahocennost svého lidského života, jehož je velice těžké dosáhnout. Druhou myšlenkou je uvědomění si pomíjivosti. U třetí myšlenky jde o to, že rozvíjíme pochopení působení karmy, zákona příčiny a následku. Čtvrtou myšlenkou je neuspokojivost samsáry, utrpení, jež je obsaženo v každé formě samsárického bytí.

Drahocenné lidské tělo

O lidském těle mluvíme jako o drahocenném těle, jehož je krajně obtížné dosáhnout. Je to proto, že je vybaveno určitou svobodou a “dispozicemi”.
Jeho cennost je často popisována trojím způsobem: tím, že si všímáme samotné situace, pomocí číselného přirovnání a pomocí analogie.
U prvního z těchto tří aspektů jsou popisovány tzv. svobody, které drahocenné lidské tělo charakterizují. Narodit se jako člověk je považováno za cenné z toho důvodu, že jsme se svým vlastním jednáním vyvarovali jiných druhů znovuzrození. Jsme osvobozeni od forem bytí, v nichž bychom se setkávali s naprosto jinými situacemi než v lidském životě. Obecně se hovoří o osmi dalších druzích existence:

1. zrození ve světě paranoie,
2. zrození ve světě duchů,
3. zrození ve světě zvířat,
4. zrození v necivilizovaných zemích,
5. zrození ve světě bohů, obzvlášť bohů s dlouhým životem,
6. život s duševními překážkami,
7. život se špatným názorem,
8. zrození v době, kdy se neobjeví žádný Buddha.

Drahocenné lidské zrození je charakterizováno jako bytí osvobozené od těchto osmi stavů. Když se nacházíme v nějakém z těchto osmi druhů existence, prožíváme vlastně jen utrpení a žádnou svobodu v tom smyslu, že bychom mohli praktikovat dharmu. Ve světě paranoie je jediným prožitkem to, že trpíme horkem a chladem. Ve světě duchů bytosti neustále trpí hladem a žízní. Zvířata jsou lovena a trýzněna, navzájem se pojídají a jsou využívána a zneužívána. Pokud se narodíme v necivilizovaných zemích, nemáme žádnou možnost naučit se cokoliv, co by nás mohlo přivést na nějakou pozitivní stezku. Jako dlouho žijící bůh sice díky následkům pozitivních skutků vykonaných během našich dřívějších životů prožíváme štěstí a radost, avšak prožívání následků pozitivní karmy současně znamená, že se tato karma vyčerpává. Tak se tito bozi po svém dlouhém životě znovu narodí v nižších stavech, které jsou plné utrpení. Následkem není tedy nic jiného než utrpení. Bytosti s duševními překážkami nejsou schopny pochopit význam dharmy a nemohou ji proto používat. Bytosti se špatným názorem se automaticky přiklánějí k negativnímu jednání a tím hromadí příčiny pozdějšího utrpení. Pokud se někdo narodí v době, ve které nepůsobí žádný Buddha, pak také neexistuje nic jako buddhismus a na cestě z utrpení samsáry není možné obdržet žádnou pomoc.
Drahocenné lidské tělo tedy znamená být osvobozen od těchto osmi nepříznivých druhů existence. Existují ještě určité “dispozice”, které naše lidské tělo činí drahocenným nástrojem. Obecně je popisováno deset určitých aspektů, z nichž pět má přímý vztah k nám samotným a dalších pět spíše k vnějším podmínkám, ve kterých jsme se narodili.
Prvním aspektem z první pětice je to, že jsme se opravdu narodili v lidském těle. Druhým je to, že jsme se ocitli v tzv. ústřední zemi, tzn. na území, kde je přístupné Buddhovo učení. Třetím aspektem je to, že nemáme poškozené smyslové orgány. Za čtvrté, že nenásledujeme špatné názory, a za páté, že máme důvěru k dharmě.
Z dalších pěti aspektů, které mají souvislost spíše s vnějšími podmínkami, je prvním to, že jsme se narodili v době, v níž se v tomto světě objevil některý buddha. Kdybychom se narodili sice jako člověk, ale v období, ve kterém žádný Buddha nepůsobí, tak by nám lidské zrození mnoho užitku nepřineslo. Neměli bychom totiž metody, které Buddha učí. Druhým aspektem je to, že pokud se buddha objevil, je také třeba, aby učil. Na toto bychom neměli pohlížet jako na samozřejmost. Ne všichni buddhové, kteří se objeví, také učí. Třetím aspektem je to, že Buddhovy nauky nebyly předávány jen někdy v minulosti a potom opět vymizely, ale že zůstaly uchovány až do dnešní doby, tj. že jsou nám nauky ještě dnes přístupné. Čtvrtý aspekt je sice začleněn v tomto druhém souboru pěti aspektů, je ale vlastně něčím velice osobním: chápeme se buddhistických nauk a praktikujeme je. Když se totiž nalézáme ve zde popsané příznivé situaci, tzn. že žijeme na území, kde učil Buddha, a nauky jsou dodnes udržovány, pak pokud bychom je rovněž nepraktikovali, mnoho by nám nepřinesly. I pátý aspekt je spíše osobní: nepraktikujeme jenom nauky, ale máme také dobré srdce, přirozený láskyplný postoj vůči druhým bytostem.
Těchto osm popsaných svobod a deset “dispozic” tvoří 18 podmínek, které – pokud existují všechny společně – tvoří “drahocenné” lidské tělo. Důraz spočívá na slově “drahocenné”, neboť lidské tělo tak nazýváme jen v tom případě, kdy se sejde všech 18 podmínek. Když jsme se s jednou nebo s více z nich nesetkali, nemůžeme takovou lidskou existenci nazývat drahocennou.

My všichni zde jsme dosáhli lidského zrození, které je kvalifikováno jako drahocenné. Není lehké toho dosáhnout, právě naopak, je to mimořádně těžké, neboť k tomu musí být nahromaděno velké množství pozitivního potenciálu. Díky síle tohoto potenciálu ve vlastním proudu mysli jsme dosáhli pozitivního následku – drahocenného lidského těla. Je to prostě výsledek toho, že jsme v dřívějších životech nahromadili množství zásluh. Jen na základě této skutečnosti můžeme nalézt drahocenné zrození.
Za tyto podmínky vděčíme jisté příčině, kterou je dodržování kázně. Díky ní dosahujeme drahocenného lidského života. Jedná se o různé sliby, které vedou k osobnímu vysvobození a k získání odstupu od deseti negativních skutků. Vzhledem k tomu, že přímou příčinou dosažení drahocenného lidského těla je úroveň kázně, nehraje velkou roli, zda to formulujeme tak či onak.
Abychom skutečně pocítili význam toho, že dosáhnout našeho lidského života je tak vzácné a obtížné, můžeme použít příklady a přirovnání. Představte si skleník, stavbu s naprosto hladkými stěnami. Když teď někdo na skleněnou stěnu hodí hrách, většina se ho odrazí a spadne na zem. Je nanejvýš nepravděpodobné, že hrách ulpí na tabulích skla, třebaže to není nemožné. V případě, že hrách neustále házíme, dříve či později alespoň jeden ulpí. Pravděpodobnost dosažení drahocenného lidského těla je ještě mnohem menší než to, že na skle ulpí nějaký hrášek.
Toto je jeden z mnoha příkladů, které nám ukazují, jak cenné a obtížné je dosáhnout našeho lidského bytí. Ještě jiný příklad: představte si kruh, který je větrem a vlnami zmítán po hladině oceánu sem a tam. Na dně oceánu žije želva, která se na hladinu vynoří jen jednou za sto let, a to na krátký okamžik. Pravděpodobnost toho, že při tom prostrčí hlavu kruhem, je dosti malá , ale ještě obtížnější je dosáhnout drahocenného lidského těla.
Tuto hodnotu můžeme rovněž vyjádřit pomocí čísel tak, že srovnáváme počty různých druhů bytostí. Například existují dosti přesné odhady toho, kolik lidí žije zde v této zemi. Je to známé číslo. Kdyby se však někdo pokusil spočítat, kolik hmyzu žije na nějakém malém kousku půdy, zjistil by, že je to nemožné. Je to způsob, jak ukázat vzácnost lidské existence.
My všichni tady jsme se narodili za okolností, které učinily náš lidský život něčím výjimečně drahocenným. Měli bychom si být vědomi, že je to díky nashromáždění velkého množství pozitivního potenciálu a očištění naší mysli od mnoha zatemnění. Nyní prožíváme následky toho, jak jsme v minulých životech jednali a praktikovali. Teď je důležité tento výsledek, tj. náš lidský život, co nejlepším a nejsmysluplnějším způsobem využít, neboť jinak by byl prostě promarněn. Bylo by to tak, jako kdyby třeba měl někdo v úmyslu pro něco jít a potom se vrátil s prázdnýma rukama. Kdyby se někdo vydal s prázdnou nádobou pro vodu a potom se vrátil opět s prázdnou nádobou, pak celou cestu podnikl nadarmo. Stejným způsobem bychom se tedy měli snažit vytěžit z naší příznivé situace plný užitek a ne ji jednoduše promarnit.
Dát vlastnímu životu smysl znamená využít dharmu a použít metody, které učil Buddha. Ten ale disponoval tak velkým počtem prostředků, že je jednotlivec nedokáže všechny využít. Proto bychom měli použít jenom ty, které jsou vhodné pro danou situaci.
Praktikovat dharmu podle Milaräpova vzoru znamená odvrátit se ode všech světských záležitostí. Dnes však existuje jen málo lidí, kteří jsou schopni praktikovat v tomto měřítku. Když někdo zjistí, že toho není schopen, měl by se rozhodnout praktikovat v rozsahu, v jakém je to pro něj možné. Měl by činit tolik, kolik je schopen. To se týká všech praxí, které provádíme: meditací, hromadění zásluh, očistných praxí a samozřejmě také přípravných cvičení.
Jednou z možností, jak například můžeme neustále hromadit pozitivní potenciál, jsou dary buddhům. V nejlepším případě darujeme velké množství toho, co máme. Když to ale není možné, můžeme pokaždé darovat prostě čistou vodu. V případě, že nejde ani to, je možné darovat velké množství květin. V případě, že by se nemohlo uskutečnit ani toto, můžeme s naprosto oddanou myslí myslet na květiny a ty buddhovi darovat. Je možné buddhovi darovat v mysli i květiny, které někde vidíme. Touto metodou, tedy předkládáním dary buddhovi různými způsoby podle individuálních možností, je možné v mysli nahromadit pozitivní tendence.
Další možností je být velkorysý k sangze. Tady platí to samé jako u předešlého. Nejlepší je být velkorysý ve velkém měřítku. Pokud to není možné, pak v rozsahu podle individuálních možností. Podporujeme sanghu s myslí plnou respektu.
Třetí možností je být velkorysý ke všem cítícím bytostem. Děláme vše potřebné k tomu, abychom byli nápomocní všem cítícím bytostem. Pokud například najdeme žíznící zvíře, podáme mu vodu.
Toto byla ukázka různých příkladů, jak je neustále možné procvičovat na různých úrovních užitečné a záslužné praktiky. Měli bychom skutečně jednat tak dobře, jak je to možné. Týká se to, jak již bylo zmíněno, přípravných cvičení i všech ostatních druhů jednání, které můžeme procvičovat, abychom posílili náš vlastní pozitivní potenciál a rozptýlili negativity, jež zatěžují naši vlastní mysl.
V souvislosti se záslužným a škodlivým jednáním bychom neměli zaujímat takový postoj, kdy se vyhýbáme závažnému negativnímu jednání, které je tak zjevně negativní, že si ho snadno uvědomujeme, a nezávažné jednání opomíjíme. Negativní skutek, ať už malý či velký, je stále negativní a stále bude dozrávat v utrpení a problémy. Následek bude pořád negativní, poněvadž stále odpovídá podmíněnému jednání. Proto bychom se neměli soustředit pouze na to, abychom se vyvarovali závažného negativního jednání, ale měli bychom se vyhýbat i jednání méně škodlivému, jakého se tak snadno dopouštíme.
To samé platí i pro užitečné jednání. Na jedné straně bychom se měli přirozeně soustředit na to, abychom jednali tak užitečně a pozitivně, jak je to jen možné. Nemůžeme ale nikdy uvažovat tak, že malé pozitivní činy nemají žádnou hodnotu, a proto je raději nevykonáváme. Velice snadno se může dostavit následující koncept: myslíme si, že tak jako tak nejsme schopni přinášet ve velkém měřítku něco pozitivního, a proto raději vůbec nezačínáme. Pozitivní jednání však bude mít pokaždé odpovídající následek a tak bychom měli činit to, čeho jsme osobně schopni a nikdy nezanedbávat malé pozitivní činy. Ani v souvislosti s praxí bychom si neměli myslet, že se vůbec nevyplatí začínat, poněvadž tak jako tak nejsme schopni praktikovat ve velkém měřítku, ale děláme tolik, kolik je pro každého vhodné.
Následující příklad naznačuje, proč je tak důležité zaujmout odstup i od sebemenšího negativního jednání. Představte si hromadu sena velkou jako hora. I když ji podpálíme jen malou jiskrou, všechno seno shoří. Obdobným způsobem může mít i nejmenší negativní skutek velký destruktivní následek.

Pomíjivost

Druhá ze čtyř myšlenek se týká pomíjivosti. Mnoho lidí umírá, přestože jsou ještě mladí. Jen velmi málo jich umírá stářím. Pro názornost zde můžeme opět použít přirovnání. Máslová lampička se skládá z nádobky s máslem a z knotu. Když je takováto lampička až po okraj naplněna máslem a knot ještě nehoří, odpovídá tento stav člověku před narozením. Máslová lampička, která je zcela vyhořelá, odpovídá člověku, který zemřel stářím. Mezi těmito dvěma možnostmi potom existuje velké množství variant. S některými činnostmi souvisí více podmínek přivozujících smrt, než těch, které náš život podporují. A rovněž se zdá, že těch podmínek, které přivozují smrt, ve srovnání s dřívější dobou přibývá. Dříve například lidé chodili pěšky a neexistovalo nebezpečí zemřít při autonehodě nebo pádu letadla. V dnešní době je možné spatřit obrovské množství podmínek, které mohou zabíjet a jen málo podporujících život.
Měli bychom si být vědomi skutečnosti, že sama smrt je sice něco jistého, ale nikdy si nemůžeme být jisti okamžikem, kdy přijde. Náš život by mohl být přirovnán ke kapce rosy na stéblu trávy. Jakmile vyjde slunce, vypaří se.
Život je cenný, neboť je velice obtížné jej dosáhnout. Je ale velmi snadné jej ztratit. Nemáme žádnou kontrolu nad trváním situace, ve které se nacházíme. S tímto tělem máme mnoho možností, ale stejně tak existují pomíjivost a smrt. Nevíme, kdy přijde. Není tu nic jistého.
Život je jen jako krátký záblesk. Neustále si sice děláme plány do budoucnosti, ale až dnes večer půjdeme spát, není vůbec jisté, zda se ráno opět probudíme. Můžeme zemřít v jakémkoliv věku. Hned po narození, jako dítě, jako mladistvý, jako dospělý nebo starý člověk. Je vlastně jen málo těch, kteří zemřou jako staří. Obvykle život končí již dříve.
To, že smrt přijde, je jisté. Nejistý je však přesný okamžik, neboť smrt se nechová podle žádných pravidel. Děti nežijí bezpodmínečně déle než jejich rodiče, učitel neumírá nutně před svými žáky. Víme to i z vlastní zkušenosti a přesto máme utkvělou představu vidět jako běžnou věc to, že děti žijí delší dobu než jejich rodiče. Když se však někdo porozhlédne a vzpomene si na vlastní zkušenosti, bude si jist, že tyto věci nejsou pevně dány: rodiče často své děti přežijí. Přestože máme štěstí, že ještě žijeme, není ničím samozřejmým, že tomu bude i nadále, neboť okamžik smrti může nastat kdykoliv. To je ten hlavní problém našeho života: je tak křehký, je tak snadné jej ztratit, tak snadné zničit.
V okamžiku smrti jsme velice osamoceni. Jakkoliv mnoho blízkých a milých přátel teď máme, jakkoliv blízká je nám rodina, kolik sester, bratrů, přátel a přítelkyň máme, v okamžiku smrti nás nemohou doprovázet a nemohou nám pomoci.
Rovněž tak materiální věci, které se nám zdají být tak důležité: kolik peněz jsme nahromadili, jak velký a příjemný je náš dům, jak dobré je naše auto, nic z toho si nemůžeme vzít s sebou. Je prostě nemožné vzít si něco takového s sebou, a tak musíme všechno opustit. To platí i pro naše tělo, které je nám v našem životě nejbližší a nejmilejší. Našimi životy nás takzvaně doprovází stín našeho těla. Nemusíme ho nějak nosit nebo se o něj nějakým způsobem starat, neboť je automaticky neustále tady. V okamžiku smrti nás však dále doprovázet nemůže.
Ve skutečnosti tedy neexistuje vůbec nic, co bychom si mohli vzít s sebou. To jediné, co se v okamžiku smrti skutečně počítá, jsou tendence, které jsme v naší mysli nahromadili. Pozitivní a škodlivé dojmy nás budou doprovázet, ať už chceme nebo ne, neboť se nemůžeme rozhodnout, že si ty pozitivní vezmeme s sebou a negativní odvrhneme.
Tyto tendence určují stav naší mysli. Na nich závisí, jak prožijeme naši smrt a okamžiky po ní. Pokud jsme v mysli nahromadili velké množství pozitivních dojmů, budeme mít i tomu odpovídající následky. Budeme potom prožívat více štěstí a nebudeme se setkávat s utrpením, které vykračuje ruku v ruce s negativními tendencemi. V případě, že v naší mysli převládají negativní tendence, určují naše prožívání v tom smyslu, že budeme prožívat utrpení a bolest. Měli bychom si toho být skutečně vědomi. Při naší smrti a při tom, co pak skutečně přijde, nám nemůže pomoci nic jiného než způsob, jakým jsme během našeho života jednali.

Karma – příčina a následek

Karma, třetí ze čtyř myšlenek, se týká příčiny a následku. Určité jednání vede k určitému následku. Pozitivní jednání vede k prožitku štěstí a radosti. Na druhé straně škodlivé jednání nevyhnutelně způsobuje následky bolestné, tedy utrpení.
Tomuto se nelze vyhnout, neboť následek vždy odpovídá podstatě příčiny. Jestliže například máme nějaké semínko, zcela jistě z něj vyroste odpovídající rostlina, například z rýžového semínka rýžová rostlina, nic jiného. Proto jsem již dříve zdůraznil, jak je v tomto ohledu důležité být ostražitý a dělat všechno možné proto, aby se ve velké či malé míře posilovalo pozitivní jednání.
Tendence, které v naší mysli převládají, dozrají jako první. Máme-li tedy v mysli tendence, které převládají a mají kořeny v negativních způsobech jednání, pak právě je budeme prožívat a budou v našem životě dominantní. Pak budeme prožívat utrpení a budeme nešťastní. To zase bude způsobovat, že k životu nebudeme přistupovat správně a naše problémy dále budou narůstat.
Když ale naopak posilujeme naše pozitivní jednání a snažíme se o to, aby bylo v našem životě převládající, budeme přijímat štěstí a radost. To zase podporuje naše schopnosti dále posilovat pozitivní způsoby jednání.
Tyto čtyři myšlenky nikdo “nevymyslel”, ani já, ani žádný jiný lama. Nikdo je nevymyslel kvůli tomu, aby vás oklamaly, jsou autentické. Jsou naprosto pravdivé a učil je sám Buddha Šákjamuni. Buddha tyto nauky předal díky své neomezené moudrosti, milující laskavosti a schopnostem. Jde o to, že každý má v mysli silná zatemnění, přičemž hlavními rušivými emocemi jsou ulpívání, hněv a nevědomost. Na jejich základě v naší mysli vzniká velký počet dalších rušivých emocí. Ty ovlivňují naše jednání a vedou tak k mnoha negativním aktivitám. Teď se nacházíme ve stavu, kdy v naší mysli dosti převládají rušivé emoce. Ty vedou k tělesným, verbálním a duševním aktivitám, jimižhromadíme karmu. Obecně řečeno, existuje velké množství negativních skutků, ale vesměs jsou rozdělovány do určitých kategorií: tři mají spojitost s naším tělem, čtyři s naší řečí a další tři s naší myslí. Mezi tři negativní jednání, která jsou vykonávána naším tělem, patří zabití, krádež a způsobování utrpení po sexuální stránce. Čtyři jednání spojená z řečí jsou lhaní, pomlouvání, používání hrubých slov a nesmyslné tlachání.
U skutků mysli mluvíme o zlomyslnosti, závisti a zastávání špatných názorů.
Těchto deseti negativních jednání bychom se měli v každém případě vyvarovat a současně také vykonávat jejich opak, totiž deset pozitivních skutků.
Ještě existuje další druh negativních skutků. Ty jsou mnohem škodlivější než ty, které jsme doposud uvedli. Jedná se o tzv. pět výjimečně škodlivých skutků:

1. zabít vlastního otce,
2. zabít vlastní matku,
3. zabít arhata,
4. fyzicky zranit buddhu nebo někoho, kdo buddhu reprezentuje, například našeho vlastního učitele,
5. rozštěpit sanghu.

Provést některý z těchto pěti skutků znamená nahromadit extrémně negativní karmu. Je mnohem negativnější než dříve zmíněných deset negativních způsobů jednání. Následek těchto skutků velice rychle dozrává a to bezprostředně po smrti, bez přechodného stavu.
Toto je také důvodem pojmenování těchto skutků, neboť doslovný překlad zní: ”Pět skutků, při nichž neexistuje přechodný stav”. Přechodným stavem je zde míněna časová prodleva od smrti k dozrání následků.
Existuje ještě dalších pět způsobů jednání, které jsou velice podobné pěti předcházejícím:

1. zničit stúpu,
2. zabít “běžného” bódhisattvu, někoho, kdo ještě nedosáhl žádného stupně přímého poznání,
3. zabít vlastního duchovního učitele,
4. mít pohlavní styk s realizovaným arhatem,
5. okrást Tři klenoty – Buddhu, Dharmu, Sanghu.

Je mnoho způsobů, jak vysvětlit způsob fungování karmy a jsou rozlišovány různé typy jednání. Toto je však nejpoužívanějším způsobem rozdělení negativního jednání: deset negativit, pět extrémních negativit a pět negativit, které jsou jim velice podobné.
Obecně řečeno, negativní jednání nemá žádné vlastní pozitivní kvality. Je prostě jen škodlivé. Buddha však jednou řekl: “Na negativním jednání je jedna dobrá vlastnost a tou je, že je možné se od negativity, která jednáním vznikla, očistit.” To neznamená, že by škodlivý čin v sobě měl nějaké pozitivní vlastnosti, ale je to jenom způsob k vyjádření toho, že negativní může být opět očištěno.
Toto očištění je možné díky použití tzv. čtyř sil. Zde je ale potřeba rozlišit následující: existují případy, kdy je i přes použití čtyř sil mimořádně obtížné odstranit tendence vyprodukované určitými negativními činy. Jedná se o pět již dříve popsaných extrémně škodlivých činů. Další výjimkou, kdy je obzvlášť těžké zacházet s negativními dojmy v mysli, je případ, že nemáme žádnou důvěru ke Třem klenotům a ulpíváme na špatných názorech.

Nevýhody samsáry

Kolo podmíněné existence se stále otáčí na základě naší karmy, která dozrává v určité prožitky. To vytváří samsáru. Jsou hromaděny skutky a karma a díky tomu se manifestují prožitky. Jestliže převažují pozitivní skutky, prožíváme více či méně radostné následky, u negativních činů převažuje utrpení. Tímto způsobem rozlišujeme uvnitř samsáry šest různých druhů prožitků, šest existenčních stavů: stav paranoie, stavy duchů, zvířecí existenci, lidskou existenci, polobožské a božské stavy.
Ať už pozorujeme kterýkoli z těchto stavů, nenacházíme nic jiného než utrpení. Samsára není ničím jiným než utrpením, protože je to vždy následek nějakého jednání. Abychom získali určitý náhled na to, co prožívají bytosti v případě, že se v těchto stavech znovu narodí, krátce si těchto šest stavů přiblížíme. Stav paranoie není pouze nějakou oblastí, ale i názvem pro určitý duševní stav. Dělí se na další podoblasti. Tak například existuje 18 různých pekel. V osmi z nich bytosti trpí převážně horkem, v dalších osmi převážně extrémním chladem. Existují ještě dvě další pekla, takže je jich celkem 18. Ve všech těchto stavech není prožíváno nic jiného než horko a chlad – výhradně extrémní utrpení.
Teď bychom si mohli pomyslet, že v oblastech paranoie sice existuje velké utrpení, ale ostatní oblasti existence nejsou tak strašné. Podívejme se ale, co například prožívají bytosti ve světě duchů. Hladoví duchové, kteří tam žijí, velice silně trpí žízní a hladem. V jistém popisu této oblasti se říká: “Hladový duch ani jednou za 100 let nezaslechne slovo “jídlo” nebo “pití” a nemá k nim vůbec přístup.” Je popisováno, že hladový duch má břicho velké jako hora a hrdlo tenké jako jediný vlas. Není pro něj možné přijmout takové množství jídla, aby plně utišil hlad a žízeň. Když najde nějaké jídlo nebo vodu, v jediném okamžiku se to, co sní nebo vypije, promění v něco odporného jako například krev a hnis. To jsou jejich převládající prožitky, ve skutečnosti nic než utrpení.
A potom bychom si mohli myslet, že ve světě zvířat to není tak strašné. Ale ani tady, když se podíváme na situaci zvířat, neobjevíme nic jiného než utrpení. Je snadné spatřit, kolik utrpení prožívají zvířata ve vodě i  na souši, jak jsou lovena a zneužívána.
Tyto tři světy nazýváme třemi nižšími světy, protože utrpení v nich je velice hrubé a dominantní. V tzv. vyšších světech rovněž nenacházíme nic než utrpení. Převažujícím problémem asurů, polobohů, je například žárlivost. Vidí příjemné prožitky bohů a jsou závistiví a žárliví, poněvadž jejich vlastní prožitky jim nepřipadají stejné. Proto proti bohům neustále bojují, nikdy však nezvítězí. Neustále prohrávají a neustále žárlí, což v jejich světě vytváří utrpení.
Ale i samotní bohové trpí. Přestože mají ve svém životě mnoho zábavy, prožívají před svojí smrtí obrovské množství utrpení tím, že si svoji smrt uvědomují. Svoji blížící se smrt zpozorují sedm dní předem, přičemž sedm dní v oblasti bohů odpovídá sedmi lidským rokům. Bozi tedy vidí po sedm let přesně to, kde se po své smrti znovu narodí, a protože vypotřebovali všechnu dobrou karmu, klesnou do nižších světů. To, že se smrt blíží, zpozorují i podle určitých znaků, například podle toho, že květiny, které zdobí jejich tělo, začínají vadnout, a že jejich tělo začíná nepříjemně páchnout. Rovněž svět bohů je tedy plný utrpení.
V lidském světě prožíváme utrpení zrození, stárnutí, nemoci a smrti.
Ať už se podíváme na kteroukoliv oblast existence, vidíme, že samsára a utrpení jsou totožné. Samsára může být přirovnána ke stavu, kdy sedíme na jehle. Neexistuje ani jediný okamžik bez utrpení.
Čtyři myšlenky, díky nimž se odvracíme od samsáry, jsou pro nás opravdu velice důležité. Mnoho starých mistrů používalo jeden citát. Říkali: “Přípravy jsou mnohem důležitější než hlavní praxe.” Pro vlastní rozvoj při praxi dharmy je bytostně důležité velice jasně pochopit tyto základní názory. Proto bychom si měli najít čas k tomu, abychom pečlivě promysleli význam těchto čtyř myšlenek. Teprve poté, co jsme obdrželi detailní poučení o drahocenném lidském těle a vše jsme promysleli a pochopili, můžeme ho skutečně ohodnotit. Potom přecházíme k pomíjivosti a když jsme do detailu promysleli i toto, chápeme přirozeným způsobem fungování karmy a potažmo i samsáry a to, jaké utrpení existuje v jednotlivých světech.
Po rozvinutí těchto základních názorů máme solidní základ, na kterém můžeme postavit naši praxi dharmy, totiž čtyři zvláštní přípravná cvičení: poklony, meditace na Diamantovou mysl, darování mandaly a gurujógu. Pak skutečně máme solidní základ k bezprostřednímu prožívání. Pokud se někdo o takový solidní základ nesnaží, bude obtížné v kterékoli z těchto praxí dosáhnout uspokojivých výsledků. Je to, jako když stavíme dům. Potřebujeme dobré základy, jinak nám dům může později snadno spadnout.
Měl jsem vlastně spíše vysvětlit toto téma, ale prosím vás o to, abyste si vše, co zde bylo řečeno, uchovali v mysli.
Být v samsáře znamená trpět. Měli bychom se však považovat za šťastné bytosti, protože jsme se ocitli v situaci, kdy máme lidské tělo. Nacházíme se ve velice příznivé situaci. To znamená, že máme jedinečnou možnost, kterou v ostatních oblastech existence nenajdeme. Do jisté míry máme svobodu v tom, že jsme schopní rozlišovat mezi pozitivním a negativním jednáním. Jsme schopni se zříci negativního jednání a koncentrovat se na jednání pozitivní. Když ve svém životě procvičujeme pozitivní jednání, můžeme v tomto životě dosáhnout vysvobození ze samsáry.
Pokud se o to naopak nesnažíme a nadále jednáme negativně, získáme tomu odpovídající následky a ze samsáry se nevysvobodíme. Potom budeme i nadále procházet tím či oním stavem věčného koloběhu znovuzrozování.
Z tohoto důvodu bychom si měli být vědomi toho, jak velkou šanci máme tady a teď učinit vše možné pro to, abychom ji využili, dokud ji máme k dispozici.
Vím, že se v tomto ohledu všichni velice snažíte. Všichni lidé jsou dnes velice zaměstnaní, musejí vydělávat peníze. Přesto si nacházíte čas jít na výklad a praktikovat dharmu. To je velice dobré a užitečné a chtěl bych vás povzbudit k tomu, abyste pokračovali. Nikdy ve své praxi dharmy neztrácejte odvahu.

Výklad přednesený v červenci 1996 v Dhagpo Kagyu Ling v jižní Francii.