Co říkají o Islámu

Islám zjevený Mohamedovi (nechť mu Bůh žehná) je pokračování a vyvrcholení všech do té doby zjevených náboženství, a proto je určen pro všechny lidi a pro všechny časy. Toto postavení Islámu podporují jasná fakta. Za prvé, neexistuje žádná jiná zjevená kniha, která má stejnou formu a obsah jako při jejím zjevení. Za druhé, žádné jiné zjevené náboženství nemá tak přesvědčivý nárok na vedení lidského života ve všech jeho krocích a ve všech dobách. Jen Islám oslovuje lidstvo jako celek a nabízí základní vedení skrze veškeré lidské problémy. Navíc odolal zkoušce čtrnácti století a může ustanovit ideální společnost; tuto schopnost už prokázal pod vedením posledního proroka Mohameda (nechť mu Bůh žehná).

Jen zázrakem mohl prorok Mohamed získat i své nejzapřísáhlejší nepřátele pro Islám bez odpovídajících materiálních zdrojů. Uctívači model, slepí vykonavatelé zvyků předků, iniciátoři kmenových svárů, lidé urážející lidskou důstojnost a krev se pod vedením Islámu a jeho proroka stali tím nejdisciplinovanějším národem. Islám jim odkryl proluky do duchovních výšin a lidské důstojnosti, když vyhlásil spravedlnost za jediné kritérium hodnoty a cti. Islám utvářel jejich společenský, kulturní, morální a hospodářský život podle základních práv a zásad, které jsou nejvíce v souladu s přirozeností člověka, a proto jsou použitelné ve všech dobách, protože přirozenost člověka se nemění.

Je velké neštěstí, že křesťanský Západ, namísto aby se upřímně snažil porozumět fenomenálnímu úspěchu Islámu během jeho počátků, jej považoval za konkurenční náboženství. Během křižáckých staletí získal tento trend na síle a důrazu a bylo napsáno mnoho knih, aby pošpinily obraz Islámu. Jenže Islám začal odhalovat svou opravdovost moderním vědcům, jejichž odvážné a objektivní zkoumání Islámu odolává všem obviněním vzneseným proti němu takzvanými nezaujatými orientalisty.

Předkládáme zde některé myšlenky o Islámu velkých a uznávaných nemuslimských vědců moderní doby. Pravda nepotřebuje na své straně žádné advokáty. Jenže pokračující zlovolná propaganda proti Islámu vytvořila značné zmatky dokonce i v myslích svobodných a objektivních myslitelů.

Doufáme, že následující myšlenky přispějí k zahájení objektivního zhodnocení Islámu.

"Islám nahradil mnišství mužností. Dává naději otroku, bratrství lidstvu a uznává základní fakta týkající se lidské přirozenosti."
Canon Taylor, přednáška čtená před církevním kongresem ve Walverhamptonu, 7. 10. 1887, citováno v Kázání o Islámu (The Preaching of Islam), str. 71 - 72 Arnondem.

"Smysl pro spravedlnost je jedním z nejskvělejších ideálů Islámu, protože při čtení Koránu nacházím tyto dynamické principy života, ne mystickou, ale praktickou etiku pro každodenní život, která se hodí pro celý svět."
Sarojini naidu, přednášky "O ideálech Islámu" (The Ideal of Islam) viz Projevy a stati Sarojini Naidu (Speeches and Writings of Sarojini Naidu), Madrás, 1918, str. 167.

"Dějiny však ukazují, že legendy o fanatických muslimech ženoucích se světem a šířících Islám mečem dobytým národům je jeden z nejfantastičtějších a nejabsurdnějších mýtů, které kdy historici opakovali."
De Lacy O´Leary, Islám na křižovatce (Islam at the Crossroads), Londýn, 1923, str. 8.

"Jenže Islám může lidstvu prokázat ještě jednu službu. Stojí koneckonců blíž opravdovému Východu než Evropa a má obrovskou tradici mezirasového porozumění a spolupráce. Žádná jiná společnost nedosáhla takového úspěchu ve sjednocování, v rovnoprávnosti, v příležitosti a snažení tolika a tak rozdílných ras lidstva... Islám stále má onu moc smiřovat zdánlivě nesmiřitelné prvky, rady a tradice. Jestliže má být někdy opozice velkých společností Východu a Západu nahrazena spoluprací, pak zprostředkování Islámu je nevyhnutelnou podmínkou. V jeho rukou z většiny spočívá řešení problému, kterému Evropa ve vztahu s Východem čelí. Jestliže se sjednotí, zvýší se nezměrně naděje na mír. Jestliže však Evropa odmítne spolupráci Islámu a hodí jej do rukou svých soupeřů, může dojít ke katastrofálním následkům pro oba."
H. A. R. Gibb, K čemu je Islám (Whither Islam), Londýn, 1932, str. 379.

"Vždy jsem měl Mohamedovo náboženství ve veliké úctě pro jeho báječnou vitalitu. Je to jediné náboženství, které podle mě má schopnost přizpůsobit se měnící se fázi své existence, čímž působí v každém období. Studoval jsem ho - toho skvělého člověka, a podle mého názoru rozhodně není Antikristem, musí být nazván Spasitelem lidstva. Věřím tomu, že kdyby člověk jako on se stal diktátorem moderního světa, vyřešil by úspěšně jeho problémy způsobem, který by přinesl tak potřebný mír a štěstí; prorokuji Mohamedově víře, že bude pro zítřejší Evropu přijatelná, protože začíná být přijatelná dnešní Evropě."
G. B. Shaw, Opravdový islám (The Genuine Islam), svazek 1, č. 81936.

"Zrušení vědomí rasové příslušnosti mezi muslimy je jeden ze skvělých výdobytků Islámu a v dnešním světě je palčivá potřeba propagace této islámské ctnosti."
A. J. Toynbee, Zkoušená civilizace (Civilization on Trial), New York, 1948, str. 205.

"Rozmach Islámu je snad nejúžasnější událost v historii lidstva. Vznikl v zemi a v národě předtím bezvýznamném a během staletí se rozšířil po polovině zeměkoule, rozbil velké říše, svrhl náboženství s dlouhou tradicí, přetavil duše celých ras a vystavěl nový svět - svět Islámu.
Čím podrobněji zkoumáme tento proces, tím výjimečnější nám připadá. Jiná velká náboženství se šířila pomalu, bolestně a nakonec triumfovala s pomocí mocných panovníků přestoupivších k nové víře. Křesťanství mělo Konstantina, buddhismus Ašóku, zoroastrianismus Cary, každý z nich propůjčil zvolenému kultu mohutnou sílu světské moci. Islám tak neučinil. Vznikl v pouštní zemi řídce osídlené nomádskou rasou, kterou lidské anály předtím nezachytily. Islám se vydal na své velké dobrodružství s nejmenší podporou lidí a proti největším materiálním nevýhodám. Přesto Islám se zdánlivě zázračnou snadností triumfoval, několik generací se dočkalo toho, že vidělo ohnivý půlměsíc na vítězném tažení od Pyrenejí k Himalájím a od pouští ve Střední Asii až k středoafrickým pouštím."
A. M. Stoddard, citováno v Islám - náboženství všech proroků (Islam - The Religion of All Prophets), Begum Bawani Waqf, Karachi, Pakistán, str. 56

"Islám je náboženství, které je v podstatě racionalistické v nejširším významu tohoto termínu z etymologického i historického hlediska. Definice racionalismu jako systému, který zakládá náboženské víry na principech poskytnutých rozumem, se na něj přesně hodí. Nelze popřít, že mnoho pověr, od uctívání svatých k používání růženců a amuletů, se naroubovaly na hlavní kmen muslimské víry. Přes bohatý rozvoj, v každém smyslu tohoto termínu, učení Prorokova, si Korán podržel nezměněné místo jako základní a výchozí bod a dogma o boží jednotě zde bylo vždy skvěle prohlašováno s majestátem a trvalou čistotou a s tónem jistého přesvědčení, který nebyl mimo rámec Islámu překonán. Tato věrnost základnímu dogmatu náboženství, základní jednoduchost formulace, ve které je to vysloveno, důkaz, který vidíme v horoucím přesvědčení misionářů, kteří jej propagují, jsou mnohé příčiny, které vysvětlují úspěch muslimského misionářského úsilí. Víra, která je tak přesná, zbavená všech teologických složitostí, a proto dostupná běžnému chápání, bude asi mít a má ohromnou moc získat si cestu do lidského vědomí."
Edward Montet, " La Propagande Chretienne et ses Adversaries Musulmans", Paříž 1890, citováno T.W. Arnoldem v Kázáních o Islámu (The Preochings of Islam), Londýn 1913, str. 413-414.

"Nejsem muslim v obvyklém smyslu, i když doufám, že jsem muslim jako "člověk oddaný Bohu", ale věřím, že v Koránu a dalších výrazech islámské vize světa jsou skryty rozsáhlé poklady boží pravdy, ze které se já i jiní obyvatelé Západu máme pořád co učit a Islám je určitě silným favoritem pro naplnění základního vzorce jediného náboženství budoucnosti."
W. Montgomery Watt, Islám a křesťanství dnes (Islam and Christianity Today), Londýn, 1913, str. IX.
 

Zdroj: www.islamweb.cz