Císař otrávený houbami

Byl posledním mužským členem mocného rodu Habsburků, po něm převzala otěže vlády jeho dcera Marie Terezie. Řeč je o římskoněmeckém císaři Karlu VI., který skonal ve Vídni 20. října 1740 coby pětapadesátiletý patrně v důsledku požití jídla z jedovatých hub. Jiná verze hovoří o selhání srdce po nachlazení při lovu.

Karlovi, jenž byl rovněž i českým a uherským králem, se v mládí dostalo výchovy od jezuitů, takže nedal dopustit na katolickou víru. Na okolí prý působil vážným dojmem, choval se uvážlivě a vůči lidem pojímal po celý život značnou nedůvěru. Zalíbení našel v hudbě, hrál na několik nástrojů, řídil velký dvorní orchestr a složil dokonce i několik oper.

Rád vyrážel také na lovy a měl prý skvělou mušku. Po jednom mistrném zásahu jelena mu jeho společník uznale povídá: „To je ale rána! Bejvalo by lepší, kdyby se Vaše Veličenstvo dalo na myslivce.“ Karel mu s úsměvem na tváři odvětil: „No jo, holt to ale musíme takhle vydržet.“ Když ale císař jednou minul, asi by se v tu chvíli nejraději neviděl.

Lapálie se udála v červnu roku 1732 při lovu vysoké zvěře poblíž Brandýsa nad Labem. Karel číhal v křoví, a když měl jelena před sebou, vystřelil. Kulka však místo paroháče trefila v protějším křoví ukrývajícího se císařského nejvyššího podkoního Adama Františka Schwarzenberga, který na následky zranění zemřel. Panovník následně rozšířil knížecí titul na všechny členy schwarzenberského rodu, aby to své ustřelení alespoň trochu odčinil.

Karel si vzal za manželku okouzlující Alžbětu Kristýnu Brunšvickou se světlými vlasy, modrýma očima a mléčně bílou pletí, jíž zamilovaně říkal „bílá Lízinka“. Panovnický pár se však dlouhou dobu nemohl dočkat potomka, přestože pro to oba dělali, co mohli. Karel nechal například jejich ložnici vymalovat erotickými scénami, Alžběta zase navštěvovala jasnovidce i posvátná místa, za její otěhotnění se dokonce pořádala prosebná procesí. V roce 1716 se narodil vytoužený syn Leopold, který však jako půlroční zemřel. Pak už na svět přišly pouze samé dcery, konkrétně tři.

Nejstarší dostala jméno Marie Terezie a šťastní rodiče věnovali po jejím narození v roce 1717 kostelu v rakouském poutním místě Mariazellu sošku děťátka z ryzího zlata a kvůli křtu poslali pro vodu až z biblické řeky Jordán. Marie Terezie se pak po Karlově skonu ujala vlády coby první a jediná žena na habsburském trůnu. Po jejím sňatku s Františkem I. Lotrinským rod nesl nově pojmenování jako habsbursko-lotrinský. Marie Terezie získala trůn na základě takzvané pragmatická sankce z roku 1713. Tímto dokumentem se Karel snažil pojistit nástupnictví v habsburské říši pro své potomky, a to i v ženské linii (to ještě nevěděl, že se syna nedočká), na úkor dcer již nežijícího staršího bratra Josefa I. i otce Leopolda I.

Přestože se celá věc s nástupnictvím zdařila, měla Marie Terezie na počátku své vlády plné ruce práce s nepřátelsky naladěnými sousedy, zejména s Pruskem, kteří se snažili z území habsburské říše ukousnout co největší kus. Problémy tohoto typu už ostatně předpokládal vynikající vojevůdce Evžen Savojský, jenž ohledně pragmatické sankce Karlovi řekl: „Veličenstvo, vaše dědička by pochodila lépe, kdybyste jí zanechal nikoli papír se zákonem o nástupnictví žen, ale sto tisíc dobře vyzbrojených vojáků a plnou pokladnu.“

Zdroj: https://www.national-geographic.cz/