Chronologie Reiki

Usui pojmenoval léčivou energii Reiki, což znamená vesmírná energie životní síly a odebral se s touto metodou léčení do slumů v Kjótu. Tam prožil několik let a věnoval se léčení lidí v žebrácké čtvrti. V té době byli lidé s deformacemi, chybějícími údy nebo se zjevnými chorobami podporováni společností jako žebráci. Kdykoli někoho vyléčil, požádal jej, aby začal nový život, později ale zjistil, že se k němu vracejí známé tváře. Když viděl lidi, o nichž si myslel, že je vyléčil, jak se vracejí k žebrání, místo aby vedli počestný život, odradilo jej to a on opustil slumy. Lidé, které tam vyléčil, byli nešťastní, protože bez svých nemocí nemohli nadále žít jako žebráci a museli začít pracovat.

Usuiho zkušenost ve slumech je používána k ospravedlnění dnešních vysokých cen za kursy Reiki, přičemž se předpokládá, že lidé si svého vyléčení nevážili, protože za něj nic nezaplatili. Usuiho neúspěchy nemusely být způsobeny skutečností, že žebráci nezaplatili, ale skutečností, že vyléčil pouze jejich těla a ne jejich mysl a ducha. Buddhistická doktrína přestává klást důraz na léčení těla a uvádí, že jediné léčení je duchovní a je podmíněno nastoupením cesty osvícení. Jakmile osoba dosáhne osvícení, nepotřebuje nadále reinkarnovat, a to je způsob, jak ukončit utrpení. Buddhisté popisují cestu k osvícení jako jedinou skutečnou a platnou metodu léčení.

Mikao Usui se stal poutníkem a šířil Reiki v Japonsku - ukazoval cestu a přednášel. Tak se setkal s Čudžirem Hajašim, penzionovaným námořním důstojníkem v záloze. Hajaši obdržel výcvik mistra Reiki od Usuiho v roce 1925 ve čtyřiceti sedmi letech a stal se jeho následníkem. Usui zemřel v roce 1930. Během svého života zasvětil šestnáct nebo osmnáct mistrů Reiki (hlavní prameny se liší), ačkoli pramen Reiki se zmiňuje pouze o Hajašim. Čudžiro Hajaši školil týmy provozovatelů Reiki, mužů i žen, včetně šestnácti mistrů za svého života. Otevřel léčitelskou kliniku v Tokiu, kde léčitelé pracovali ve skupinách na lidech, kteří byli na klinice po dobu svého léčení ubytováni. Léčitelé Reiki také docházeli do domů lidí, kteří nebyli schopni přijít na kliniku. Byla to právě klinika Šina No Mači Čudžira Hajašiho, kam se v roce 1933 přijela léčit Hawajo Takatová.

Hawajo Kawamurová se narodila 24. prosince 1900 v rodině sběračů ananasu v Hanamaulu na ostrově Kauai v Havajském souostroví.20 Hawajo byla na práci na plantáži příliš malá a slabá, a tak začala pracovat ještě na škole, kde pomáhala učit mladší děti a pracovala jako prodavačka v bufetu. Jakmile opustila školu, byla jí nabídnuta práce služky v domě vlastníka velké a výnosné plantáže. Na této plantáži žila další dvacet čtyři roky a za tu dobu se stala hospodyní a knihovnicí, což vyžadovalo vysokou spolehlivost. Poznala Saičiho Takatu, účetního plantáže, za něhož se v roce 1917 provdala. Měli spolu dvě dcery a žili šťastně.

Saiči Takata zemřel na infarkt v říjnu 1930 ve věku třiceti dvou let. V dalších pěti letech se u Hawajo Takatové, vdovy se dvěma malými dětmi, rozvinulo nervové vyčerpání a vážné fyzické problémy. Jako diagnóza bylo stanoveno onemocnění žlučníku, které vyžadovalo chirurgický zákrok. Hawajo však měla dýchací obtíže, které znamenaly nebezpečí při použití anestetik. Její zdravotní stav se zhoršil a bylo jí řečeno, že bez chirurgického zákroku nepřežije, ale že operace by pro ni také mohla znamenat smrt. Poté, co v roce 1935 zemřela její sestra, jela to paní Takatová oznámit svým rodičům, kteří se mezitím vrátili do Tokya, a později nastoupila do Maedovy nemocnice v Akasace.

Po několik týdnů odpočívala v nemocnici a potom byla naplánována její operace. V té době byl u ní odhalen také zánět slepého střeva a nádor plus žlučníkové kameny. V noci před operací uslyšela hlas, který říkal, “Operace není nutná.” Znovu jej uslyšela na operačním stole, zatímco byla připravována na aplikaci anestetik. Vstala tedy ze stolu a zeptala se chirurga, jestli existuje nějaký jiný způsob uzdravení. Doktor jí řekl, “Ano, pokud by mohla zůstat v Japonsku dostatečně dlouho,” a pověděl jí o Reiki klinice Čudžira Hajašiho. Chirurgova sestra, která byla Hajašiho léčiteli uzdravena a vyškolena v Reiki, ji tam onoho dne zavedla.

Paní Takatová žila na klinice a za čtyři měsíce byla zcela uzdravena na těle, mysli i duchu. Požádala, aby mohla být v Reiki vyškolena, byla však nejprve odmítnuta. Ne proto, že byla ženou, ale proto, že byla cizinka. Hajaši nechtěl, aby praxe léčení prostřednictvím Reiki opustila v té době Japonsko. Nakonec se uvolil na přímluvu chirurga Maedovy nemocnice. Hawajo Takatová obdržela výcvik v Reiki I na jaře roku 1936. Přidala se k týmu léčitelů, kteří pracovali na klinice, a v roce 1937 obdržela stupeň Reiki II a vrátila se na Havaj. V Japonsku prožila dva roky.

Její první Reiki klinika byla v Kapaa a Hawajo byla ve své práci úspěšná. Podařilo se jí získat licenci masážní terapeutky, a tím se právně chránit před dotírajícími úřady.

V zimě 1938 navštívil Čudžiro Hajaši Takatovou na Havaji a společně absolvovali přednáškové turné. V té době dostala Takatová od Hajašiho výcvik Reiki III a 22. února 1938 vyhlásil Hajaši Hawajo Takatovou za Mistra/Učitele a svého nástupce. Trval na tom, aby nedávala zasvěcení zdarma. Také jí řekl, že když ji povolá, musí okamžitě přijet za ním do Japonska. V roce 1939 otevřela své druhé léčitelské centrum v Hilu. V roce 1941 se Takatová jednoho rána probudila a v duchu uviděla Hajašiho, jak stojí u její postele. Věděla, že toto je ono povolání, vydala se tedy příští lodí do Tokia.

Když Takatová přijela na Reiki kliniku, Čudžiro Hajaši, jeho žena Čie Hajašiová i další japonští mistři Reiki byli přítomni. Hajaši jí řekl, že se blíží velká válka a že všichni, kteří se zabývají Reiki, by zahynuli a klinika by byla zavřena. Již dříve se obával, že Reiki bude pro svět navždy ztraceno, a proto učinil svým nástupcem Takatovou - cizinku. Čudžiro Hajaši dále řekl, že jako námořní důstojník v záloze byl povolán do služby a že jako léčitel a doktor by nemohl brát lidem životy. Rozhodl se namísto toho přijmout svou vlastní smrt, a proto povolal Takatovou.

10. května 1941 si Čudžiro Hajaši za přítomnosti svých studentů zastavil psychickým způsobem srdce a zemřel. Velká válka, kterou předpověděl, byla 2. světová válka a Reiki skutečně z Japonska zmizelo. Čie Hajašiová přežila, ale jejich dům i klinika byly obsazeny a ona zde již nemohla provozovat léčitelské centrum.

Díky Takatové Reiki nezaniklo. Ona je přinesla nejprve na Havaj, potom na pevninu do Spojených států a konečně do Kanady a do Evropy. Dožila se osmdesáti let, ale vždy vypadala o desítky let mladší. V systému léčení Reiki vyškolila stovky lidí. V posledním desetiletí svého života, v období let 1970-1980 zasvětila dvacet dva mistrů Reiki, mužů i žen. Hawajo Takatová zemřela 11. prosince 1980.

Jestliže byl některý z pacientů na její léčitelské klinice vážně nemocen a potřeboval četná léčení, vyškolila někoho z jeho rodiny v Reiki, aby mohl léčbu vykonávat. Když byl pacient dostatečně silný, byl také vyškolen. Takatová vyučovala pomocí příběhů a příkladů. Nedovolila, aby si její studenti dělali poznámky, a nikdy neučila dvě třídy stejným způsobem. Někdy začala s léčebnými polohami u hlavy a jindy uprostřed těla nebo dokonce u chodidel. Při vyučování mistrů Reiki, stupně Reiki III, se její práce také lišila. Mistři/Učitelé, které vyškolila, nebyli všichni učeni stejným způsobem.

Studenti paní Takatové, dokonce i členové její rodiny museli vždy za výcvik zaplatit. Dospěla k pocitu, že je to opravdu nezbytné a že lidé, kteří za své učení nezaplatili, si toho dostatečně nevážili a Reiki nepoužívali. Cítila, že ti, kteří za učení nezaplatili, neměli úspěchy v podnikání ani v životě.21 Učitelé, které vyškolila, také požadovali vysoké ceny, dosti vysoké na to, aby učinily Reiki finančně exkluzívní, pro většinu lidí nedosažitelné.

Podle mého názoru jsou vysoké ceny za jakýkoli systém léčení v dnešním světě plném útrap morálně nesprávné, ačkoli na tom má také zásluhu pochopení a zkušenosti paní Takatové. Někteří studenti si skutečně Reiki neváží, protože za něj dost draze nezaplatili. Americká kultura podporuje tento pojem respektu založený spíše na zaplacených cenách než na skutečné hodnotě. Já jsem však zjistila, že i když pár studentů nechápe hodnotu toho, co obdrželi, Reiki je jim stále ještě určitým důležitým způsobem k užitku.

Od smrti Hawajo Takatové prošlo Reiki na Západě mnohými změnami. Phyllis Furumotová, vnučka a následnice Takatové, byla jmenována Velmistryní Usuiho Tradičního Reiki. Techniky a metody učení prodělaly změny a Reiki se rozvinulo do několika větví. Každá z těchto větví tvrdí, že uchovává tu jedinou správnou cestu, skutečností ale zůstává, že všechny metody fungují a všechny byly odvozeny od učení Hawajo Takatové.

Usuiho tradiční Reiki, které se také nazývá Usuiho Reiki Rjoho, je pravděpodobně nejblíže tomu, co Hawajo Takatová původně přinesla z Japonska. Tato větev učí Reiki ve třech stupních se stupněm Reiki III jako zasvěcením na Mistra / Učitele. K zasvěcení Mistra tradičního Reiki se přijímá velmi málo lidí; i ti, kteří si mohou dovolit zaplatit $10.000 musejí mít pozvání. Někteří učitelé Reiki nyní rozdělují třetí stupeň na dvě úrovně, stupeň provozovatele Reiki III a učitelský stupeň Reiki III. Někteří nazývají stupeň provozovatele Reiki III rozšířeným stupněm Reiki II. Jeden systém, Radiance, rozděluje výcvik Reiki na jedenáct stupňů a prohlašuje, že vyšší úrovně rozšiřují a přesahují učení Hawajo Takatové. Vyšší počet stupňů také znamená vyšší poplatky.

Učební metody jednotlivých stupňů se také liší. Většina učitelů učí Reiki I stejným způsobem, s určitými změnami a dodatky ke druhému stupni. Největší odchylky jsou však u stupně Reiki III, s rozdíly v metodě předávání naladění. Tradiční metoda naladění / zasvěcení vyžaduje čtyři naladění, každé pro Reiki I, a někteří učitelé používají čtyři pro Reiki II, zatímco některé moderní metody používají pouze jedno kombinované naladění pro každý stupeň. V mém vlastním učení a v této knize rozděluji Reiki jenom na tři stupně a můj stupeň Reiki III obsahuje plné výukové informace. Ačkoli jsem trénovaná v obou metodách naladění, dávám přednost použití moderního způsobu, který přenáší stupně v jednom naladění pro každý z nich. Toto má, podle mne, větší účinek a kromě toho je to podstatně jednodušší. Materiál použitý v této knize vychází z těchto metod a obsahuje všechny tři stupně podrobně popsané. Mé metody jsou modernější než tradiční Reiki - byly zdokonaleny podle kritérií určujících, co funguje nejlépe a nejjednodušeji.

Reiki se od dob Mikaa Usuiho, Čudžira Hajašiho a Hawajo Takatové mění a vyvíjí. Dosahuje k více lidem, zejména tam, kde netradiční učitelé již nyní nepožadují příliš vysoké poplatky. Jak Budha učil léčení přikládáním rukou a jak se to naučil Ježíš a předával dále již dnes není známo. Počátky Reiki musí být uctívány, musíme však zároveň respektovat měnící se svět a měnící se potřeby lidí a Země. Já doufám, že tato kniha pomůže předávat učení Reiki při zachování účinných metod tak, aby již nikdy nebyly ztraceny, a při současném posouvání Reiki na dosah těm, kteří se je chtějí naučit. Reiki je láska a v této době planetární krize potřebujeme všichni tolik lásky, kolik jen můžeme dostat.