Chrám Šalamounův

Nejstarším místem, kde se setkávali člověk se svým Stvořitelem byly oltáře. První takovou zmínka nacházíme v příbězích o Noemovi viz, Gn. 8,20. V době patriarchální byl již pevnou součástí jejich bohoslužebného života. Oltáře byly stavěny na místech, kde se jim zjevil Bůh (Gn.26,24-25), obyčejně ve stínu košatých stromů (Gn.12,6), nebo na výšinách (Gn. 12,8). Nejstarší oltáře byly zhotovovány z hlíny (Ex. 20,24), později byl na jejich stavbu používán kámen. Oltáře zasvěcené Bohu Izraele však nesměly být stavěny z neopracovaných kamenů.

Stánek setkávání

Snad vůbec prvním stavitelským činem Izraelitů po vysvobození z Egypta bylo vystavění svatostánku. V jeho prostorách se s Hospodinem setkávali a tázali o radu (Ex. 33,7). Kdykoliv vešel Mojžíš do stánku, sestupoval oblakový sloup ke vchodu a Bůh z něho mluvíval. Jakmile izraelité spatřili tento tajemný symbol, vycházeli ze stanů a klaněli se Hospodinu (Ex. 33, 7-11). Tento přenosný stánek měl tvar obdélníka o délce 100 loktů (52,5m) a šířce 50 loktů (26,25m). Toto vnější nádvoří bylo ohrazeno 60 sloupy ze dřeva akáciového,vysokými 5 loktů (2,62m). Na severní a jižní straně jich bylo po dvaceti, na východní a západní straně po deseti. Jednotlivé sloupy byly od sebe vzdáleny 5 loktů. Jejich pevnost zajišťovaly postříbřené tyče, které sloupy spojovaly. Na těchto tyčích visely bílé opony. Stabilitu dále zajišťovaly provazce, přivázané k měděným kolíkům, který byly pevně usazené v zemi.
Vlastní svatostánek stál uprostřed tohoto nádvoří, blíž k jeho západní straně. Byl 30 loktů (15,75m) dlouhý, 10 loktů (5,25m) široký a stejně tak vysoký. Byl vyhotoven ze 48 desek akáciového dřeva, potažených zlatým plechem. Na východní straně byl vchod, zdobený pěti zlacenými sloupy z akáciového dřeva, jejich hlavice byly zlaté, patky měděné. Na nich visela opona utkaná z modrého a červeného purpuru, šarlatu a kmentu viz. Ex. 26,15-30 a 36,20-38.

Svatostánek se dělil na dvě části

1. svatyně - byla dlouhá 20 loktů (10,5m), široká 10 loktů (5,25m)
2. velesvatyně nebo také odvozené od = mluvit. Toto nejposvátnější místo mělo tvar krychle (je po kouli nejdokonalejší tvar, s krychlí se ještě setkáme ve studii o Davidově hvězdě) o straně 10 loktů.
Obě části oddělovala opona, utkaná z modrého a červeného purpuru a šarlatu dvakrát barveného a z bílého kmentu. Byla vyzdobena vetkanými obrazy cherubínů.
Inventář první části tohoto svatostánku tvořil stůl na předkládané chleby, byl na severní straně, ze dřeva akáciového a pobit zlatým plechem. Byl dlouhý dva lokty (1,05m) a široký jeden loket (52,5cm), vysoký loket a půl (1,05m). Na stůl se kladlo dvanáct nekvašených chlebů. Pekli je levité. Vyměňovali se každou sobotu.
Dále zde byl zlatý sedmiramenný svícen, byl dutý, vytepaný z nejčistšího zlata a vážil jednu hřivnu (49,11kg). Byl vysoký tři lokty a dva lokty široký.
Součástí svatyně býval i kadidlový oltář, stál před vchodem do velesvatyně. Byl z akáciového dřeva vysoký dva lokty (1,05m) a široký jeden loket (52,5cm). Měl čtyři rohy, dokola roubený, Byl taktéž pobit zlatým plechem. Na tomto oltáři se každý den, večer i ráno obětovalo kadidlo.
Ve velesvatýni se nacházela nejposvátnější relikvie Izraele a sice truhla smlouvy.
Byla ze dřeva akáciového a obložená zlatým plechem. Byla dlouhá 2,5 loktu (1,31m) a široká 1,5 loktu (78cm) a stejně tak vysoká. Truhla byla přikryta víkem z masivního zlata, nazývaným kapporet, na něm stáli dva cherubové ze zlata vytepaní, tvářemi obráceni k sobě. Jejich křídla byla rozpjatá a sbíhala se nad středem kapporetu, který tvořil jakýsi detašovaný trůn Boha Izraele srovnej 1Sam. 4,4 a Žalm 98,5. V truhle byly uloženy dvě kamenné desky, na kterých bylo Božím prstem vyryto Desatero přikázání. Viz. Ex. 25,16 a 32,15n. Do této velesvatyně vstupoval pouze jednou do roka velekněz a to o Velkém dni smíření. Víko truhly kapporet je odvozeno od stejného kořene jako smíření, nebo-li přikrytí kippur. Podle Talmudu (Šekalim 6,1) byly truhly dvě: jedna byla ve svatostánku, druhou si Izraelité brávali do boje.V první byly celé desky Desatera, ve druhé byly ty, které Mojžíš rozbil.
Před budovou svatostánku stával obětní oltář, naproti vchodu do svatyně. Byl 3 lokty vysoký (1,57m), 5 loktů široký (2,62m) a stejně tak dlouhý. Byl ze dřeva akáciového a pobit měděným plechem, proto je též nazýván měděným oltářem (Ex. 38,30 a 39,39). Uvnitř byl dutý, aby se mohl snáze přenášet, teprve na místě byl vyplněn hlínou a neotesanými kameny.
Skládal se ze dvou částí: dolní - širší měla kolem dokola měděné mřížoví, aby oheň lépe hořel, horní polovina byla užší a vybíhala ve čtyři rohy. Uprostřed byl měděný rošt, aby popel snáze propadával. Kolem horní části byl ochoz, na kterém stávali obětující kněží. Vystupovali po nakloněné rovině.
Dále zde bývalo měděné umyvadlo. Odtud kněží brali vodu, aby si umyli ruce a nohy před posvátným úkonem.
Osud Stánku setkávání: Po obsazení Svaté země byl svatostánek přenesen do Síla. Za krále Saule byl přenesen do do Nobe (1Sam.21,1) a za Davida byl v Gabaonu (1Par. 16,39 a 21,29). Když byl posvěcen Šalomounův chrám byly tam přeneseny zbytky svatostánku (1Král.8,4 a 2Par.5,5). Osud Truhly smlouvy sdílel osud svatostánku, po vysvěcení Chrámu byla uložena do tamní velesvatyně. Před prvním zničením Chrámu byla truhla uschována. "V zápisech se dočteme, že to byl prorok Jeremiáš, kdo nařídil..aby kněži nesli schránu. Nalezl ve skále jeskyňku k přebývání, vnesl tam stan, schránu a kadidlový oltář; vchod pak zahradil.Později přišli někteří z jeho doprovodu, aby vyznačili tu cestu, ale nemohli ji nalézt. Když se to Jeremiáš dozvěděl, zlobil se na ně a prohlásil, že místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a lid neshromáždí a nesjednotí. Potom sám Hospodin to místo ukáže a zjeví se jeho sláva i oblak…" 2Makab. 2,4-8 ČEP.
Chrám Šalomounův. Budova stála na místě dnešní Omarovy mešity. Byla obrácena k východu, délka budovy byla 60 loktů (31,5m), 20 loktů široká (10,5m) a 30 loktů vysoká (15,75m). Byla postavena z velkých hlazených kvádrů, které byly již předem tak upraveny, že při stavbě nebylo slyšet kladiva viz. 1Král.6,7. Stěny byly obloženy cedrovými deskami a zdobeny reliéfy cherubínů a palem. Strop byl cedrový, podlaha cyprišová.
Z nádvoří se vcházelo do svatyně přes předsíň. Ta byla 20 loktů široka (10,5m) a 10 loktů široká (5,25m). Výška není uvedena. Sečteme-li šířku předsíně, svatyně a velesvatyně dostaneme číslo 70.
Po stranách předsíně stály dva duté měděné sloupy. Byly vyzdobeny hlavicemi o výšce 5 loktů (2,6m). Výška sloupů činila 36 loktů (18,9m), jeden sloup se jmenoval Jachín, druhý Boaz. Překlad by mohl znít postaví v síle, tj. nepomíjitelnost trůnu Davidova. Tyto sloupy mají též důležitý význam v židovské mystice v kabale.
Vlastní budovu obklopovalo vnitřní nádvoří, nazývané též kněžské. Od vnějšího nádvoří bylo odděleno zdí, bylo vydlážděno. Vedly do něho tři brány: od severu, jihu a východu. Na západní straně brána nebyla. Toto nádvoří obklopovalo mnoho místností, určených k bohoslužebným účelům. Před vchodem do Chrámu stál obětní oltář 20 loktů dlouhý, široký 10 loktů a stejně tak vysoký. Byl obložen měděným plechem, byl postaven z neotesaných kamenů. Mezi Chrámem a oltářem stálo velké umyvadlo z mědi, mimo to zde se zde nacházelo deset menších umyvadel.
Z vnitřního nádvoří se sestupovalo do nádvoří vnějšího.Mělo na jižní a severní straně po jedné bráně.V rozích tohoto nádvoří se nacházely místnosti pro posvátné hostiny, mezi nimi místnosti, které sloužily jako skladiště. Chrám byl zničen 9. Avu r. 586 př.o.l při dobývání Jeruzaléma babylonským vojskem.
Po návratu z babylonského zajetí započaly práce na stavbě Druhého chrámu. Roku 534 př.o.l. byly slavnostně položeny základy. Po různých peripetiích byl Chrám v měsíci adaru roku 515 př.o.l. slavnostně posvěcen. Tento chrámový komplex prošel rozsáhlou přestavbou za panování krále Heroda Velikého. Práce začaly roku 19 př.o.l. a byly dokončeny až v roce 64 o.l. tedy šest roků před jeho definitivním zničení. Jeho podrobný popis uvádí Josephus Flavius:
 

Posvátný obvod,jak jsem řekl, byl postaven na mocném pahorku. Na počátku sotva stačila jeho náhorní plošina pro chrám a pro oltář. Byl totiž kol dokola strmý a srázný. Král Šalomoun, který byl i zakladatelem chrámu, dal východní stranu zpevnit zdí a na násypu bylo vybudováno jediné sloupořadí. Z ostatních stran byl chrám otevřený. V pozdějších dobách lidé vrch stále přisýpáním trochu zvětšovali a pahorek se vyrovnával a rozšiřoval. Také severní hradbu potom prorazili a získali tak tolik místa, kolik později zaujímala celá plocha chrámového okrsku. Obehnali pahorek od úpatí zdí ze tří stran kolem dokola a vytvořili dílo větší, než se nadali; vynaložili na ně dlouhé věky a všechny posvátné poklady, nashromážděné z náboženských daní, posílaných bohu z celého světa. Tak si vybudovali jak vnitřní (hořejší) ohrazení, tak i spodní část chrámového obvodu. Nejnižší část chrámového obvodu zpevnili zdí tři sta loket vysokou, na některých místech i vyšší. Nebylo ovšem vidět celou hloubku základů, protože údolí byla do značné míry zasypána, neboť chtěli vyrovnat ulice města. Stavělo se z kamenů o velikosti čtyřiceti loket. Hojnost peněz a horlivá péče lidu působily, že plány byly větší, než se dá slovy vylíčit, a tak to, o čem se nedoufalo, že bude dokončeno, vytrvalostí a časem se stalo skutkem.
   Tak mohutných základů byly hodný i stavby, ramena o délce dvaceti loket. První brána chrámu, vysoká sedmdesát loket a široká pětadvacet, neměla vrata. Představovala rozlehlost a otevřenost nebes. Celé její průčelí bylo pozlaceno a bylo skrze ni vidět vnitřek celé přední síně chrámové, která byla největší. Diváky zaujalo také okolí chrámové brány, které celé zářilo zlatem. Chrám byl uvnitř rozdělen na dvě podlaží a jen první síň bylo možno zpředu vidět, a to v celé její výšce, která dosahovala téměř devadesáti loket. Dlouhá byla asi padesát a široká skoro dvacet loket. Jak jsem řekl, byla pozlacena celá brána k této síni a celá stěna okolo ní. Nad ní bylo zlaté révoví, ze kterého visely hrozny velikosti člověka. Protože byl chrám rozdělen na dvě podlaží, byl pohled zevnitř méně mohutný než zvenčí. Chrám měl zlatá vrata, vysoká pětapadesát loket a široká šestnáct. Před nimi byla zavěšena jako opona ve stejné velikosti babylónská látka, pestře utkaná z hya-kinthu, lnu, nachu a šarlatu, obdivuhodně vypracovaná. Spojení materiálů nebylo neuvážené, nýbrž představovalo jakýsi obraz vesmíru. Zdálo se totiž, že šarlat naznačuje oheň, kment zemi, hyakinth vzduch a nach moře, a to proto, že se jim podobají barvou, len pak a nach podle původu, protože jeden vydává země a druhý moře. Na oponě byl vyobrazen pohled na celá nebesa včetně znamení zvěrokruhu.
Kdo vstoupil dovnitř, byl v přízemní části chrámu. Tato část byla vysoká šedesát loket, dlouhá stejně tak a široká dvacet loket. Šedesátiloketní část opět byla rozdělena. První oddělení asi o délce čtyřiceti loket obsahovalo tři velmi podivuhodné a široko všem lidem známé předměty, svícen, stůl a kadidelnici. Sedm svítilen znázorňovalo planety (neboť právě tolik ramen svícen měl), dvanáct chlebů na stole znázorňovalo zvěrokruh a rok, kadidelnice svým třinácterým kadidlem, jímž byla naplněna z moře, z pouště a z obydlené země, naznačovala, že všechno od boha pochází a bohu náleží. Nejvnitrnější část byla dlouhá dvacet loket a rovněž byla od vnějšku oddělena oponou. Nebylo v ní docela nic, byla úplně nepřístupná, neposkvrněná a nikdo ji nesměl spatřit. Nazývala se nejsvětější svatyní. Po stranách dolní části chrámu bylo vedle sebe mnoho příbytků o třech poschodích. Vcházelo se do nich po obou stranách od brány. U hořejší části chrámu nebyly již takové příbytky, a proto byla také užší, vysoká asi čtyřicet loket a prostší nežli dolejší část. Celá výška takto měla dohromady sto loket včetně šedesáti loket přízemní části.
Vnějšímu průčelí chrámu nechybělo nic, co uvádělo ducha i oči v úžas. Byl na všech stranách pokryt mohutnými zlatými deskami, takže za časného východu slunce z něj tryskala mocná ohnivá záře a jako by slunečními paprsky odvracel oči těch, kteří jej chtěli spatřit. Cizincům zdálky přicházejícím se jevil jako zasněžená hora, protože tam, kde nebyl pozlacen, byl bělostný.
Na vrchu měl ostré zlaté hroty, aby nebyl znečišťován, kdyby naň usedl nějaký pták. Některé z kamenů, z nichž byl vybudován, byly dlouhé pětačtyřicet loket, vysoké pět a široké šest loket.
Oltář před chrámem byl vysoký patnáct loket, šířku a délku měl stejnou, po padesáti loktech. Byl vybudován do čtverce s úhly vyčnívajícími v podobě rohů. Povlovně stoupající příchod k němu byl ze strany jižní. Byl postaven bez železných nástrojů a železo se ho nikdy nedotýkalo. Okolo chrámu a oltáře bylo postaveno jakési rozkošné zábradlíčko z pěkného kamene, vysoké asi na loket, které oddělovalo lid na vnější straně od knězi. Těm, kdo trpěli semenotokem, a malomocným byl zakázán přístup do města vůbec, do posvátného obvodu pak byl zakázán přístup ženám v době měsíčků. A i když byly čisté, nesměly překročit mez, o níž jsme vpředu mluvili. Muži, pokud nebyli úplně očištěni, nesměli do vnitřního dvora; rovněž tak tam nesměli knězi, nebyli-li čistí.
Ti z rodu kněžského, kteří pro tělesnou vadu nekonali bohoslužbu, byli přítomni uvnitř zábradlí spolu s těmi, kdo byli těla neporušeného, a dostávali podíly po právu svého rodu. Oděni byli ovšem v šat obyčejný. Posvátné roucho oblékal jen ten, kdo konal bohoslužbu. K oltáři pro vonné zápalné oběti a do chrámu vstupovali jen ti z knězi, kteří byli' bez poskvrny, oděni kmentovým rouchem. V bázni z náboženského předpisu se zdržovali pití nesmíšeného vína, aby v ničem bohoslužbu neporušili.
Velekněz vcházel s nimi, ne však vždy, nýbrž o dnech sobotních a o novoluní a tehdy, kdy byl nějaký starodávný svátek nebo všeobecné slavnostní shromáždění během roku. Bohoslužbu konal v rouchu, které mu krylo stehna až po ohanbí, pod ním měl lněné spodní roucho, přes něž měl oděv dlouhý až na paty, barvy hyakinthové, obroubený, s bohatým třepením. Na třásních visely střídavě zlaté zvonečky a granátová jablka. Zvonečky představovaly hřímání a granátová jablka blesky. Páska, kterou byl oděv ke hrudi připoután, byla pestře utkána v pěti pruzích ze zlata, z nachu a šarlatu a dále ze lnu a z hyakinthu, z látek to, o nichž jsme řekli, že z nich byly utkány také chrámové opony. Také nárameník měl zhotoven z těchto látek, bylo však v něm více zlata. Podobal se oblečenému brnění.
Přidržovaly jej na ramenou dvě zlaté pukly, v nichž byly zasazeny nádherné a veliké sardonyxy a na nich byla vyryta jména praotců kmenů židovského národa. Z druhé strany bylo přivěšeno jiných dvanáct drahokamů po třech ve čtyřech řadách:

Z nich na každém opět bylo vyryto jméno jednoho z praotců pokolení. Hlavu kryla kmentová tiára, ověnčená hyakinthem. Okolo tiáry měl jiný zlatý věnec, na němž byla vytepána posvátná písmena Jsou to čtyři hlásky. Takový oděv nenosil velekněz v jiný čas a prostěji se odíval; nosil jej, jen když vstupoval do vele-svatyně. Vcházel tam jednou za rok samojediný; v ten den bylo obyčejem, že se všichni ke cti boží postili.
Co se týká města a chrámu, obyčejů a zákonů, které o nich platily, vyložíme dále podrobněji, neboť zbývá o tom ještě mnoho povědět. Antonia byla postavena u rohu dvou sloupořadí první části posvátného obvodu, u západního a severního. Byla vybudována na skále vysoké padesát loket a ze všech stran strmé. Bylo to dílo krále Heroda, ve kterém nejvíce projevil svou velkorysost Skála byla nejprve od úpatí pokryta hladkými kamennými deskami, jednak pro ozdobu, jednak proto, aby sklouzl každý, kdo by se pokusil na ni zaútočit nebo ji zlézti. Hradba před věžovitou budovou hradu byla vysoká tři lokte, uvnitř této hradby celková výše Antonie dosahovala čtyřiceti loket. Vnitřek měl rozlohu a uspořádání jako královský palác, neboť byl rozdělen na místnosti nejrůznější podoby a potřeby, na sloupové síně a lázně a na široká nádvoří pro táboření vojáků, takže tím, že měl všechno potřebné, se podobal městu, nádherou však královskému paláci. Celkovým tvarem se Antonia podobala věži; v rozích byla ozdobena čtyřmi jinými věžemi. Tři z nich byly vysoké padesát loket, ta pak, která stála v jihovýchodním. rohu, sedmdesát loket, takže bylo možno z ní přehlédnout celý chrámový obvod. Na té straně, na které Antonia souvisela se sloupořadím posvátného obvodu, měla na obě strany sestupy, jimiž procházely hlídky, stále tam totiž byla posádkou římská legie a okolo sloupořadí rozestaveny ve zbrani střežily o svátcích lid, aby nechystal nějaký převrat. Chrámový okrsek byl totiž hradem pro město a Antonia byla hradem pro chrámový okrsek. Na Antonii byli strážci těch tří míst. Horní město pak mělo vlastní hrad, palác Herodův. Vrch Bezetha, jak jsem řekl, byl od Antonie oddělen. Byl ze všech nejvyšší, zčásti zabrán novým městem a jediný zakrýval posvátný obvod od severu. Protože mám v úmyslu v pozdější době promluvit přesněji o všech podrobnostech města a hradeb se týkajících, řekl jsem pro přítomnou potřebu dosti.