Choceňské železo

Celé jedno století stával poblíž železničního nádraží v Chocni tunel. Ten už více než šedesát let neexistuje. Zanechal ale vědcům jednu velkou záhadu, kterou se jim dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Kousky ryzího železa z období, kdy ještě jeho výroba neexistovala.

Dnes tunel připomínají jen zbytky jeho žeber pod zvrásněnými skalami. Ty zbyly z dřívějšího kopce, v němž dělníci v polovině 19. století někdejší tunel prokopali. „Když projedete choceňskou stanicí ve směru na Ústí nad Orlicí, ani si nevšimnete, že tu kdysi stával tunel. Ač už není, stále ukrývá dosud neobjasněné tajemství,“ uvádí železniční sběratel a nadšenec pro dráhy Jiří Rokos.

Stalo se to v roce 1844. Při ražení tunelu dělníci narazili na neobvyklé úlomky ryzího železa, které jsou dnes v depozitáři Národního muzea. Pochází ovšem z období, kdy jeho výroba neexistovala. Úlomky zkoumali přední odborníci té doby, o nálezu dlouho diskutovali členové České geologické obce.

 

Úlomky zkoumali u nás i v zahraničí. Bezvýsledně

„Úlomky se staly předmětem mnoha analýz u nás i v zahraničí. Všichni odborníci potvrdili vysokou ryzost železa, nicméně původ železa nikdo nedokázal vysvětlit. Někdo soudil, že železo zvláštním procesem přírodně vzniklo. Někdo zase mínil, že je to železný meteorit,“ líčí sběratel Jiří Rokos.

Situaci podle něho komplikuje fakt, že úlomky se liší od běžně vyráběného železa. „Dosud nikdo tuto záhadu věrohodně nevysvětlil,“ podotýká sběratel.

A opravdu. Oslovili jsme pracovníky Národního muzea v Praze. Pracovník mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea Dalibor Velebil nám zaslal dvě fotografie choceňského železa a spoustu až neuvěřitelných informací o mnoha snahách odborníků v období minulých 170 let záhadu rozluštit.

 

Není to běžné železo. Není to ani meteorit.

Jednu z posledních zpráv publikovali v roce 2005 v odborném časopise Minerál český odborník Ivan Turnovec z Turnova a slovenský profesor Ján Spišiak z Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. Jejich pojednání má titulek Choceňské železo – stále záhadné.

„Úlomky ryzího železa nalezené v Chocni před více než 160 lety jsou pro mineralogy a geochemiky stále záhadou. Takový vznik železa naše přírodní podmínky neumožňují. Choceňské železo ale nejde zařadit ani mezi meteority,“ shodují se v první větě článku.

Vědci naposledy zkoumali choceňské železo v roce 1981. „Choceňské železo se nepodobá běžně vyráběnému železu ani svou vnitřní stavbou, ani chemickým složením. Nelze je však srovnávat strukturou a složením ani s železnými meteority,“ uvádí Ivan Turnovec.

 

Všechny se našly v hloubce 34 až 38 metrů

Nález unikátních kousků železa v srpnu roku 1844 má na svědomí guberniální rada Karl August Neumann, který byl tehdy na inspekci stavby tunelu v Chocni. Zaujaly ho úlomky železa v odvalovém materiálu. 

Nakonec stavbaři objevili celkem šestnáct kousků ryzího železa, největší vážil deset dekagramů. Všechny pocházely z místa v hloubce 34 až 38 metrů pod tehdejším povrchem. V tomto místě štola tunelu protínala slínovec, tedy opuku.

O třináct let později sepsal Neumann o svém nálezu zprávu. „Pod nejvyšším bodem horského hřbetu byla při hloubení a vyzdívání tunelu proražena šachta k vytahování vylámané horniny, která při mé návštěvě tvořila velkou haldu. Když jsem se na místo vrátil v roce 1856, nalezl jsem ji už rozvezenou a kameny použité ke stavbě mlýna. Při návštěvě na konci srpna 1844 mi úředník pověřený vedením stavby sdělili, že našel jeden větší kus železa v hnědé hornině a dal mi jej spolu s úlomkem horniny, do které kus železa dokonale zapadal,“ líčí Karl August Neumann.

A pokračuje: „Na moje dotazy mne všichni přítomní ujistili, že veškeré nalezené úlomky železa byly uvnitř takových ledvinovitých hlíz a pouze v jedné vrstvě horniny. Byli jsme šťastni, že jsme nalezli šestnáct takových kousků ryzího železa,“ popisuje Neumann.

 

Další kousky už se v haldách a odpadu nenašly

Musel z Chocně odjet a vrátil se tam v listopadu roku 1846, kdy už stavba skončila. Prozkoumal ale s dělníky všechny haldy po stavbě. „Nenašel jsem nic podobného,“ konstatoval Karl August Neumann, který byl technik a dlouholetý profesor chemie na pražské polytechnice. Žil v letech 1771 až 1866 a vedle objevu choceňského železa má na svém kontě ještě dva další.

V roce 1811 rozpoznal meteorit v kusu železa, uchovávaného po staletí v Lokti jako „Zakletého purkrabí“. V roce 1824, kdy byl náhodou v Hořovicích, pozoroval 24. října pád meteoritů a hned o něm informoval v tisku, takže lidé vzápětí nalezli dva kamenné meteority u cesty z Žebráka do Praskoles. Neumann také vytvořil velkou sbírku minerálů, která byla v Čechách jedinečná.

 

Také pochybovač záhady nakonec uznal, že nejde vysvětlit

Česká geologická obec dlouho diskutovala o možnosti vzniku železa. Slavný český geolog Jan Krejčí napsal v roce 1858: „Viděl jsem ty kusy před několika lety, domníval jsem se, že snad nějakou náhodou do skuliny opuky zapadly a tam časem zrezovatěly,“ nevěřil zprvu v existenci záhady Krejčí. Po prověření přímo v terénu ale uznal, že železo nemohlo být zaneseno do slínovce později, než hornina vznikla.

Vědci v průběhu času porovnávali choceňské železo s nálezy atypického železa v na jezeře Huron v Ontariu v Kanadě či na grónském ostrově Disko, které využívali Eskymáci jako materiál pro výrobu nožů, v Buhlu v Hesensku, u řeky Kurejky v severozápadní Sibiři, v Country Antrimu v severním Irsku. Žádná shoda nebo velká podobnost se nenašla.

„Choceňské železo zůstává tedy dál záhadou,“ konstatují oba geologové.

 

zdroj: https://pardubicky-kraj.5plus2.cz

 

 

V srpnu roku 1844 došlo při hloubení železničního tunelu u Chocně ve východních Čechách k nálezu unikátních úlomků ryzího železa. Zaujaly i pana guberniálního radu K. A. Neumanna, který zde byl na inspekční návštěvě.
 

Jednalo se o úlomky vyvezené z tunelu v odvalovém materiálu. Při pátrání odkud železo pochází, zjistil zvídavý gubernální rada, že úlomky železa vypadly z polohy plastičtějšího slínovce. Tato poloha uložená mezi masivními opukami (spongility) je součástí křídových sedimentů, kterými tunel prochází. Schematizovaný geologicky řez choceňským tunelem je na připojeném obrázku. Objeveno bylo celkem šestnáct úlomků, z nichž největší vážil kolem 100 gramů (6,5 lotu). Všechny pocházely z úseku, v němž protínala štola tunelu polohu slínovce. Bylo to v hloubce asi 34 až 38 metrů pod úrovní současného terénu. Okolo jednotlivých úlomků byla vždy vytvořena silná vrstva hydrátů železa. Železo samo bylo kujné a jednotlivé úlomky měly rozdílnou hutnost.

Česká geologická obec dlouhou dobu diskutovala o tomto nálezu. Pochybnosti kolem okolností nálezu shrnul geolog Jan Krejčí: Viděl jsem ty kusy před několika lety, avšak nedůvěřuje v to, že by okolnosti v nichž to ryzí železo nalezeno bylo, zevrubně byly prozkoumány, domníval jsem se že snad nějakou náhodou do škuliny opuky zapadly a tam časem zrezivěly. Po prověření přímo v terénu ale uznal, a ve své zprávě to i uvedl, že železo nemohlo být do slínovce vneseno později, než kdy se vytvářela samotná hornina.

Prověřování poměrů v terénu a dlouhé diskuse byly důvodem, proč byla nálezová zpráva K. A. Neumannem publikována až s velikým zpožděním v roce 1857. Současně byla uvedena i chemická analýza železa provedená synem pana rady inženýrem J. G. Neumanem. Rozbor byl proveden klasickou mokrou cestou a byla jím prokázána vysoká ryzost železa (98,33%), arsenu bylo zjištěno 0,32% a uhlíku a karbidu železa 0,74%.

Jeden z úlomků železa analyzoval současné také badatel A. E. Reuss. Jeho výsledky byly obdobné. Uvedl však ve své zprávě zajímavou teorii o vzniku ryzího železa v přírodních podmínkách. Předpokládal, že redukcí pyritové, nebo markazitové konkrece (jedná se o přírodní shluky sirníku železa) v karbonátovém prostředí za spolupůsobení organických substancí mohlo dojít až ke vzniku ryzího železa. Uvedená představa se objevuje i ve všech dalších zprávách (nejnověji pak v Kratochvílově Topografické mineralogii Čech) i přes to že český geolog Jan Krejčí upozornil již při publikování nálezové zprávy, na možnost, že jde o atypický železný meteorit. Karel Tuček ve své monografii o meteoritech z roku 1981 řadí choceňské železo mezi pseudometeority a kromě Reussovy představy o původu cituje i názor, že by snad mohlo jít i o čepel mykénské dýky.

Díky laskavosti Dr. Jiřího Kouřimského z Národního muzea v Praze jsem obdržel v roce 1981 k výzkumu malý kousek choceňského železa z úštěpků uchovávaných v depozitáři. Z úlomku byla udělána optická emisní spektrální analýza. Železo bylo odjiskřeno na dvou různých pracovištích a to přímo jako elektroda a pak běžným způsobem v grafitové elektrodě. Výsledky potvrzují vysokou ryzost železa. Rozdíly jsou podmíněny tím, že při použití železa jako elektrody excituje pouze kovová fáze, zatímco při odjiskření v grafitu jsou indikovány i nekovové složky.

Část materiálu byla tehdy předána na instrumentální neutronovou aktivační analýzu (jeden vzorek do londýnského ústavu pro korozi materiálu, druhý do laboratoří n. p. Geoindustria v Černošicích). Výsledky opět potvrzují vysokou ryzost železa. Provedené rozbory charakterizuji hlavní kovovou substanci.

Na rozdíl od teoretické měrné hmotnosti vykazuje choceňské železo jen 7,08 g·cm^-3 (ryzí železo 7,7 g·cm^-3). V nábrusu při odraženém světle je vidět v železe množství nekovových inkluzí (uzavřenin), které mají tyčinkovitý tvar. Kromě grafitu a karbidů jsou zde zastoupeny i silikátové složky, které však vzhledem k nepatrným rozměrům nelze identifikovat.

Shrneme-li výsledky nového laboratorního výzkumu, vyplývá z nich, že jde o kovové železo vysoké ryzosti, ve kterém jsou četné uzavřeniny mikroskopických až submikroskopických rozměrů, které snižují měrnou hmotnost. Běžně vyráběnému železu se nepodobá ani svou vnitřní stavbou, ani chemickým složením. Nelze je však ani srovnávat s železnými meteority, protože neobsahují nikl. Dosud přejímaný názor o vzniku redukcí v přírodních podmínkách je neudržitelný. Na tomto místě nemá smysl rozebírat termodynamické podmínky. Stačí jen uvést, že by neměly být přítomny karbidy; a že inkluze by musely zachovávat koncentrickou stavbu charakteristickou pro konkréce.

Choceňské železo zůstává tedy i nadále záhadou. Prokázáno zatím bylo pouze to, že nemohlo vzniknout redukcí v přírodních podmínkách, jak si to představoval pan Reuss. Dokázat jde-li o materiál pozemský, nebo kosmický bude možno teprve za předpokladu, že se objeví další podobné materiály, které bude možno studovat i s prostředím ve kterém budou uloženy.

 

zdroj: https://www.mineral.cz