"Channeling" - komunikace s duchovními průvodci

Je jednou z forem intuice. Intuice je mentální proces, při němž dostáváme informace do mysli přímo, aniž by byly využívány běžné senzorické vstupy, rozum nebo vzpomínky.

Osoba se při channelingu stává jakýmsi průlivem, kanálem, skrze nějž dostává většinou formou hlasů informace, jejichž podklad není možno nalézt v životní historii jedince.

Prvním terapeutickým krokem je nalezení pozitivního rámce, pomoci se strachem z patologie. Důležité je často nalezení způsobu, jak předejít rozšíření vlivu těchto návštěvníků až k prožitkům ovládání těmito většinou přátelskými bytostmi. Učení hranicím pomáháme vymezení vůči těm, kterým nechci dovolit, aby mě navštěvovali. Důležité může být vymezení času, kdy chci a kdy ne. Pro snazší pochopení je možno při práci použít metafory návštěvníků, kteří zvoní na dveře našeho domu, a my musíme rozlišit, koho pozveme dál a koho odmítneme vpustit.

Channeling je důležitým prvkem učení ve všech kulturách. Podílel se na napsání knih jako je Kniha Mormonů, Korán, některých částí Bible. Nejznámější knihou psanou přímým sdělením je Kurs zázraků (92). V současnosti vyšla v překladu jiná známá Kniha Emanuelova: Poselství z duchovních světů, nebo Hovory s Bohem (Walsh, 1997)

Řadíme sem rovněž komunikaci s někým, koho můžeme nazvat vnitřním průvodcem, duchovním rádcem. Jde o formu transu, extatického zážitku, který bývá pociťován jako přímý osobní prožitek vnitřního provázení.

Doplňující informace k této kategorii /citace z knihy: Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-86183-09-2/

Při některých transpersonálních prožitcích se mohou někteří setkat s bytostmi, které projevují zájem o osobní vztah a zaujímají pozici průvodce, učitele, ochránce či prostě představují vhodný zdroj informací. Obvykle jsou vnímány jako lidé bez těla, nadlidská stvoření či božstva existující na vyšší úrovni vědomí, obdařená mimořádnou moudrostí.

Někdy mají zcela osobní podobu, jindy vystupují jako zářivé zdroje světla, jindy bez jakékoliv formy a jejich přítomnost je pouze pociťována. Svá sdělení adresují příjemci většinou formou přímého myšlenkového přenosu nebo jinými mimosmyslovými prostředky. Někdy nabývá komunikace podoby slovního poselství.

Zvlášť zajímavým jevem této kategorie je „channeling", který v posledních letech vzbudil mimořádnou pozornost veřejnosti a masových sdělovacích prostředků. Během zmíněného procesu předává příslušná osoba zprávy, jež do jejího vědomí zřejmě vstoupily z vnějšího zdroje, přičemž mluví v transu, používá automatického psaní či opakuje telepaticky sdělené myšlenky.

Channeling hraje velmi důležitou roli v celé historii lidstva. Duchovními naukami takového původu byly spisy mimořádného kulturního významu a působnosti, např. staroindické védy, korán či Kniha Mormon.

Podobné zážitky mohou vyvolat vážnou krizi hlavně proto, že často jde o vysoce spolehlivé a kvalitní informace získané z velmi dobrého zdroje bez ohledu na jeho povahu. Příležitostně přináší channeling opakovaně přesné informace i o předmětech, s nimiž se dotyčný nikdy nesetkal. Prožití takového jevu se pak považuje za nepopiratelný důkaz existence duchovních skutečností, což může vést u zastánců a odchovanců konvenčního vědeckého světového názoru k závažnému filozofickému zmatení.

Další zdroj problémů pramení z faktu, že duchovní průvodce obvykle vnímáme jako bytosti s vysokou úrovní vývoje vědomí, mimořádnou inteligencí a výjimečnou mravní integritou. To vede k inflaci ega u dotyčného příjemce: v tom, že byl vyvolen k zvláštnímu poslání, spatřuje důkaz své nadřazenosti. Výborný zdroj informací k dané tematice nabízí kniha Jona Klima Channeling.