Český Šternberk

Již od věku třináctého ční nad řekou Sázavou hrad Český Šternberk. Vypravuje se zde o pokladech i o čertech. Nedaleko hradu stojí vysoká skála, obklopená temným lesem. Pověst praví, že ve skále byla kdysi puklina, které vedla až do nitra skály. Tu také objevil jeden z pánů a ukryl zde rodový poklad.

Bylo parné léto a místní sedlák se procházel zrovna po lese, když se přihnala bouřka. Sedlák nevěděl, kam se skrýt, až stanul před skálou a objevil puklinu. Ukryl se tedy v ní a čekal, až déšť přejde. Avšak dlouho pršelo a sedlák, znaven horkem, usnul.

Tu však letěl kolem čert, a jak je známo, pekelníci nemají vodu rádi. Ukryl se proto do skály, a když spatřil sedláka, zaradoval se. Další hříšná duše. Jistě chtěl uloupit panský poklad, pomyslel si, vzal sedláka a odletěl s ním do pekla. Ozvala se při tom taková rána, že se až skála zavřela. Ohlušující rachot byl slyšet až do vsi.

Zatím se na statku selka již dlouhou dobu strachovala o svého muže. Když se nevracel, poslala jednoho pacholka, aby se šel po něm podívat. Bouřka již ustala, a tak se mladík rád prošel po okolí.

Již se blížil podvečer, když stanul před skálou. Připadala mu nějak podivná. Obešel ji a tu mu svitlo, ve skalisku bývala štěrbina a ta tu teď není. Mládenec se tomu převelice podivil a pojednou spatřil před sebou kus látky. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že je to látka ze sedlákovy vesty. A ještě něco podivného uviděl, ve skále byla otištěna podkova. Tu zde zanechal čert, kopyto se mu do skály otisklo, když sedláka odnášel.

Sedláka již nikdy nikdo neviděl. Říká se, že v místě, kde sedlák tenkrát za bouřky usnul, se skála na Velký pátek otvírá a sypou se z ní dukáty přímo do řeky.