Český pérák prý děsil nacisty

Skákající příšera, která řádila v Čechách v době hitlerovské okupace, děsila Němce a způsobovala jim značné škody. Ve Velké Británii zase řádil Pérák Jack, v Americe Black Flash a v Indii opičí netvor. Ve všech případech se jednalo o tajuplná skákající monstra, děsící a terorizující řadu lidí. Přes veškeré snahy se ani jednoho z těchto tvorů nikdy nepodařilo ani polapit, ani uspokojivě objasnit, o koho vlastně šlo.

Pod pojmem monstrum si většina lidí vybaví nějakou příšernou, strach nahánějící obludu. Milovníci záhad se teď možná těší, že si budeme povídat o nějakém dalším mystériu, zařazovaném obvykle do kolonky „kryptozoologie“. Je to ale omyl. Tentokrát bude řeč o neméně tajemném fenoménu, totiž o skákajících stvůrách velmi podobných člověku, které svého času děsily celá města. Začněme ale od začátku.
Naše první zastávka bude ve Velké Británii 19. století. Zavítáme konkrétně do jejího hlavního města – do Londýna. V roce 1838 se zde odehrálo cosi, co se později stalo námětem celé řady spekulací.
Koncem února probudil v noci mladou Londýňanku Jane Alsopovou v jejím domě na East Endu jakýsi mužský hlas. Neznámý muž hlasitě volal, že je policista a že právě chytil obávaného Péráka Jacka. Zároveň prosil, aby dívka vyšla ven a posvítila mu.
Mladá žena nelenila a okamžitě vyběhla ven se svíčkou v ruce. Jenže místo policisty na ni čekala jakási zrůda v podivné masce, která ji okamžitě surově napadla. Dívka se snažila bránit a ze všech sil volala o pomoc. To ji také podle všeho zachránilo život. Začala se totiž otevírat okna u dalších domů a rozespalí lidé se hlasitě tázali, co se děje. Jakmile to dotyčný zjistil, okamžitě vyděšenou Jane pustil a obrovským skokem zmizel ve tmě.
Zajímavé na tomto případu bylo především to, jak napadená dívka útočníka později popsala. Podle jejích slov se rozhodně nejednalo o člověka, ale o jakousi děsivou příšeru. Místo rukou měl údajně dlouhé pařáty, připomínající spáry orla nebo kohouta. V jeho nelidské tváři prý plály dvě obrovské ohnivé oči a z jeho úst prý šlehaly modrobílé dlouhé plameny. Oblečen byl do jakési tmavé peleríny, a když se k ní otočil při útěku zády, všimla si prý i podivného, střapatého ocasu.
Napadení Jane Alsopové bylo prvním setkáním s příšerným tvorem, kterého žurnalisté pojmenovali Pérák Jack. Toto jméno vzniklo podle toho, že se dokázal pohybovat pomocí extrémně dlouhých skoků. Někteří svědkové si pak údajně povšimli, že boty tohoto stvoření byly na spodní straně opatřeny jakýmisi vinutými pružinami. To vyvolalo četné spekulace, že se ve skutečnosti jedná o převlečeného člověka. Jen v určení jeho motivu se žurnalisté rozcházeli. Jedni mínili, že jde o zločince ve strach nahánějícím převleku, podle druhých byl Pérák Jack jen neškodným vtipálkem, který se pouze bavil lidskou hrůzou a strachem.
Nejzajímavější na celém případu bylo to, že obě skupiny byly schopné pro svá tvrzení přinést konkrétní důkazy. Jak zjistili později vyšetřovatelé, mnohá zjevení Péráka Jacka měli na svědomí nezvedení studenti anebo proslulý šprýmař markýz z Waterfordu. Jejich cílem byla opravdu pouze recese, anebo snaha vylekat některé spoluobčany.
Na druhou stranu bylo Pérákovi připsáno několik brutálních vražd. Také mnohé ženy vypověděly, že se je snažila znásilnit jakási nelidská obluda, která skákala jako přerostlý žabák a ve tmě jí svítily rudě oči. To by ovšem znamenalo, že kromě několika falešných Péráků, tedy lidí v převleku, existoval minimálně jeden pravý, o jehož lidství lze přinejmenším pochybovat.
Strašidelný Pérák Jack budil hrůzu takřka v celé Velké Británii téměř sedmdesát let. Vyprávělo se o něm stovky historek, matky jím strašily neposlušné děti a řada žen se kvůli němu vůbec neodvažovala vyjít za soumraku z domu. Naposledy vznikla kvůli této příšeře panika v Liverpoolu v roce 1907. Od té doby už o tomto skákajícím ďáblovi nikdo neslyšel. To ale neznamená, že velmi podobné stvůry se už nikde nevyskytly.
 

Jiná skákající příšera řádila v Čechách v době nacistické okupace. Je až zarážející, jak byl český Pérák (o němž byl mimo jiné po válce natočen vynikající animovaný film) podobný svému anglickému kolegovi. Také on se zjevoval především v noci, nosil černý plášť a boty, opatřené pružnými péry, a dovedl neuvěřitelným způsobem skákat. Jak uvedlo mnoho očitých svědků, hladce a úplně bez problémů dokázal přeskočit jedoucí vlak, zeď a dokonce i dům. Je tedy zřejmé, že takových výkonů nemohl dotyčný dosáhnout pouze díky odpruženým botám, ale že musel mít ještě nějaké další zařízení. Tedy v případě, že se jednalo o člověka. To ale vůbec není jisté.
Noční přízrak, který děsil nacisty a způsoboval jim obrovské škody, měl přitom veliký akční rádius. Nejčastěji byl sice vídán v Praze, pozorovali ho ale lidé i v Plzni, v Hořesedlích, v Brně a na řadě dalších míst. Někde chodil po střechách a skákal z jednoho domu na druhý, jinde se tiše vynořil za zády nic netušících německých hlídek, zabil jednoho či dva muže a opět obrovským skokem zmizel ve tmě.
Je pochopitelné, že německé velení i protektorátní vládu přiváděly jeho aktivity doslova k šílenství. Na nepolapitelného Péráka byly podle mnoha svědků pořádány celé hony, kterých se zúčastnily oddíly SS i wehrmachtu. Jejich snažení bylo ale marné. Pérák pokaždé unikl, přestože po něm pálily desítky mužů ze samopalů. Zdálo se prý, jakoby mu kulky vůbec nemohly ublížit. Také vycvičení psi, které na skákajícího démona vypouštěli nacisté, projevovali před touto stínovou postavou nepředstavitelnou hrůzu. Přestože byli za jiných okolností schopni bez problémů rozsápat člověka, při setkání s Pérákem jen tiše seděli ztuhlí strachem a někteří se bázlivě tulili ke svým pánům.
Zajímavé je, že český Pérák projevoval jakousi nepochopitelnou oblibu právě ve strašení či pobíjení německých okupantů. To mu mezi českým obyvatelstvem získalo neobyčejnou popularitu, ačkoliv existuje i několik případů, kdy se pokusil zneužít či okrást českou ženu. Když pak nadešel konec války a spojenecká vojska osvobodila naši republiku, skákající netvor beze stopy zmizel a už se u nás neobjevil. To ale neznamená, že se definitivně vypařil ze světa.
Hrůzný Black Flash
Přibližně v době, kdy u nás děsil německé okupanty obávaný Pérák, strašil obyvatele města Provincetown v americkém státě Massachusetts jiný skákající přízrak. Poprvé se objevil v roce 1938 při oslavách Halloweenu. Skupinka maskovaných dětí se tehdy vracela z koledy domů. V té chvíli na ně vyskočila z křoví velmi podivná bytost. Vypadala jako vysoký, urostlý muž s bizarně pokřivenou tváří, zašpičatělýma ušima, velikými, ostrými zuby a ohnivě svítícíma očima. Neznámý byl oblečen do jakéhosi tmavě lesklého pláště, připomínajícího leteckou kombinézu.
Děti se zpočátku domnívaly, že je to nějaký dospělý, který je chce z legrace vystrašit. Když na ně ale neznámý začal cenit zuby a nebezpečně se k nim blížil, s křikem se rozutekly. Příšera je nějakou dobu pronásledovala a velikými skoky přitom překonávala vysoké ploty a zdi. Když pak děcka začala hlasitě křičet o pomoc, zmizel pronásledovatel obrovským skokem ve tmě.
Od té chvíle se začal podivný netvor objevovat v Provincetownu pravidelně. Ti, kteří se s ním setkali osobně, svorně tvrdili, že v žádném případě nejde o člověka. Novináři ho překřtili jménem Black Flash neboli Černý blesk. Přestože ale naháněl lidem hrůzu, nikomu zpočátku nějak výrazně neublížil.
Události nabraly dramatický spád, když se lidé rozhodli postavit se záhadnému skokanovi se zbraní v ruce. Jistý Charles Farley měl ještě štěstí. Když na něho Black Flash vyskočil ze tmy, sáhl po revolveru a vypálil do neznámého několik ran. Ten se ale pouze zasmál, přeskočil asi tři metry vysokou zeď a utekl.
To další dva svědkové dopadli hůře. Jednomu fantom téměř zlomil ruku, druhého uhodil tak silně, že omdlel. I v těchto případech šlo ze strany Černého bleska o obranu, neboť muži na něho zaútočili – jeden nožem a druhý tyčí.
Poslední incident se pak odehrál v prosinci roku 1945. Tehdy si netvor vyhlédl skupinku chlapců a začal ji pronásledovat. Hoši rychle vběhli do domu jednoho z nich a zabarikádovali se tu. Black Flash zůstal venku a začal hlasitě bušit do dveří. V té chvíli popadl jeden z hochů v patře nad vchodovými dveřmi hrnec vroucí vody a vylil ji na útočníka. Fantom prý zaječel bolestí, přeskočil zeď u domu a zmizel. Tentokrát už natrvalo. O koho nebo o co se ale jednalo, to zůstává dodnes hádankou.
Tajemný Black Flash byl sice děsivým, ale ve své podstatě ještě neškodným stvořením. To se ovšem ani zdaleka nedá říci o netvorovi, který v roce 2001 terorizoval obyvatele několika indických měst. Všechno začalo v osadě New Delhi. V noci tu několik osob spatřilo hrůzu nahánějícího tvora. Vyhlížel prý jako člověk, měl ale odpornou tvář s vyceněnými zuby, planoucí oči a místo rukou ostré pařáty nebo drápy. Oblečen byl do splývavé tmavé kombinézy a pohyboval se neobyčejně dlouhými a vysokými skoky. Tento popis jakoby z oka vypadl již popisovaným skákajícím monstrům.
Opičí muž, jak ho nazvala média, ovšem nebyl tak mírným, jako jeho příbuzní z Evropy či Ameriky. Řadu lidí zabil, ještě více jich pak vážně poranil svými pařáty. Stejně jako u českého Péráka či amerického Černého bleska mu vypálené kulky vůbec neublížily. Není proto divu, že obyvatelstvo zachvátila panika. Lidé se neodvažovali vyjít ze svých domovů, děti nesměly chodit do školy a mnozí obchodníci ze strachu ani neotevírali své obchody.
Když se pak na řadu žádostí vložila do případu armáda a po zuby ozbrojení vojáci začali hlídkovat takřka v každé ulici, netvor prostě zmizel. Zůstaly po něm jen strach a spekulace, zda šlo o mimozemšťana, genetický experiment, který se vymkl kontrole, anebo bytost z paralelního světa. Ani o jediné z těchto teorií nelze říci, že by měla jednoznačně navrch. Skákající monstrum z Indie, stejně jako jeho předchůdci, dodnes zůstávají opředeni tajemstvím.
 

Ing. Vladimír Červinka

zdroj: https://www.magazin2000.cz