Český Krumlov

Opravdu mocnými pány v dobách dávno minulých bývali páni z Růže. Na Krumlově žil tehdy chamtivý pán z Rožmberka se svými třemi dcerami, veselou Anežkou, hrdou Lidmilou a snivou Perchtou. Právě mladičká Perchta doplatila na otcovu hamižnost ze všech nejvíce. Zatímco sama zaslíbila své srdce mladému Šternberkovi, otec se rozhodl provdat ji za bohatého, starého a břichatého knížete z Lichtenštejnska.

Zanedlouho zazněly na celém hradě trubky a všude zavládlo svatební veselí. Jen Perchta seděla ve svatební den vedle svého ženicha smutná a pobledlá. Očima stále bloudila po hodovní síni a pozorovala hosty. Tu se její oči setkaly s těmi, které dobře znala. Spatřila rytíře ze Šternberka.

Za chvíli zmizela Perchta i mladý šlechtic ve věži. Kníže střežil svou nevěstu jako oko v hlavě a když uviděl, že odchází s cizím rytířem, vydal se za nimi.

Už, už se chystal shodit Šternberka z okna, když se seběhli všichni hosté a rozzuřeného ženicha zadrželi.

Ještě téhož dne odjeli novomanželé na své panství ve Štýrsku. Perchta se tu od počátku cítila jako ve vězení, kníže byl stejně nepřátelský jako jeho služebnictvo.

Uběhly měsíce a roky, Perchtě již nestékaly po tvářích hořké slzy, ztratila všechnu naději. Celou tu dlouhou dobu na ni však nepřestal myslet rytíř ze Šternberka.

Až jedné bezhvězdné noci přijel pod Perchtino okno, ta se spustila dolů přímo na koně a oba rychle odjížděli. V nočním tichu byl slyšet tlukot koňských podkov jako zvony. Snad proto se i samotný kníže probudil, spatřil svou prchající choť a ihned se za ní rozjel. Brzy se mu však ztratila z dohledu. Druhý den ráno poslal pán zvědy na všechny strany, ale vrátili se s nepořízenou.

Uplynulo mnoho času, když kníže dostal dopis od Perchty.

Prosila jej, aby ji propustil ze svazku manželského. Lichtenštejn se převelice rozčílil, vykřikl: "Nikdy" a padl na zem mrtev.

Poté, co se to paní Perchta dozvěděla, odmítla z pocitu viny Šternberka a navždy se zahalila do bílého vdovského šatu. Krátce nato se stárnoucí kněžna uchýlila do Jindřichova Hradce, kde se starala o chudé. Na náměstí krmila sladkou kaší všechny hladovějící. Lidé proto tuze litovali, když skonala.

Shledávat se s ní však mohli dál. Na Krumlově, Rožmberku, v Jindřichově Hradci, Telči i v Třeboni, se zjevuje bílá postava, které prochází po hradbách. Cinkání svazku klíčů vždy doprovází její půlnoční strašení.

Pokaždé, když byla Bílá paní spatřena na hradbách v černém závoji a rukavicích, blížilo se neštěstí. Vypráví se, že z pocitu viny nenašla klid ani po smrti, a proto se zjevuje na místech, která měla ráda.