Byl jsem knězem ve starém Egyptě
Ve světě je to určitě nejznámější český psychiatr. Jeho metoda holotropního dýchání vzbuzuje už desítky let vášnivé spory mezi jejími zastánci a odpůrci. Stanislav Grof, profesor, který tvrdí, že s naším světem se to má docela jinak, než si myslíme.
V koktejlovém salonku pražského Ambassadoru sedí u kulatého stolu "český Jung" a legenda psychiatrie, šestasedmdesátiletý profesor Stanislav Grof. Právě mu donesli sendvič. Charizmatický muž s měkkýma očima a vemlouvavým hlasem občas hledá české slovo a někdy ho ani nenajde. Na ruce mu svítí velký zlatý prsten. Musel mít určitě úspěchy u pacientek, napadá mě, hned jak ho uvidím. A dvaaosmdesátiletý docent Miloš Vojtěchovský, jeho někdejší kolega, mi to později potvrdí: "Byl to opravdu krásný člověk. Ženy ho milovaly."
Už víc než padesát let se doktor Grof věnuje výzkumu změněných stavů vědomí a jeho jméno dnes vzbuzuje obdiv i posměch. Minulý týden dostal Cenu Nadace VIZE 97 manželů Havlových a před pár lety mu zase čeští vědci ze spolku Sisyfos udělili bronzový Bludný balvan za "blátivé myšlení" a "masové šíření iracionality". A protože psychologie je dneska také velký byznys, podezírají ho navíc někteří, že je především dobrý obchodník. "Jednou jsem něco podobného Standovi naznačil. Z toho, jak strašně se urazil, jsem poznal, že on sám svým teoriím opravdu upřímně věří," říká nestor české farmakologie a Grofův někdejší učitel docent Oldřich Vinař.
Stanislav Grof věří v převtělování, v to, že můžeme zažít vlastní porod i vlastní smrt, že se můžeme dostat dokonce do období před svým zrozením, věří ve spojení lidského a kosmického vědomí. Ale než se rozhodnete označit ho za fantastu, který se octl za hranicemi vědy, jemuž zřejmě hnuly mozkem experimenty s LSD či holotropní dýchání měnící chemii mozku, vzpomeňte si, že Marconiho také původně chtěli zavřít do blázince, když začal mluvit o bezdrátovém spojení. A proč by vlastně nebylo docela užitečné trochu zpochybnit materialistické principy našeho západního světa?
Na tripu
"Mezi druhou a třetí hodinou experimentu s LSD, kdy droga kulminovala, přišla asistentka, vzala mě do malé cely, kde jsem si lehl. Připojila mi na hlavu elektrody a zapnula velký stroboskop. V tom okamžiku mě zaplavilo světlo, jaké jsem si nikdy nedovedl představit. Měl jsem intenzivní pocit, že takhle to muselo vypadat v Hirošimě. To katapultovalo moje vědomí z těla. Ztratil jsem asistentku, kliniku, kde se pokus konal, Prahu, planetu, měl jsme pocit, že moje vědomí nemá žádné hranice," popisuje doktor Grof svůj první zážitek s diethylamidem kyseliny lysergové. Psal se rok 1956, byl hloubavým studentem psychiatrie, který tajně, neboť to tehdy nebylo povoleno, obdivoval Freudovu psychoanalýzu.
"Pak jsem měl pocit, že jsem se stal fyzickým vesmírem. A děly se věci, pro které jsem neměl slova. Až později, když jsem četl o Big Bang, Velkém třesku, o černých a bílých dírách, o pulsarech, jsem pochopil, že ty zážitky bylo možné popsat těmito astronomickými termíny. Ještě později se moje vědomí začalo zase scvrkávat. Našel jsem své tělo, ale po určitou dobu jsme nebyl schopen dát svoje vědomí a svoje tělo dohromady. A měl jsem velice přesvědčivý pocit, že to, co mě naučili na univerzitě, totiž že vědomí je produktem neurofyziologických procesů v mozku, není pravda. Vědomí je něco mnohem, mnohem zásadnějšího." Dnes to zní neuvěřitelně, ale v polovině ponurých padesátých let si v socialistickém Československu řada dobrovolníků s požehnáním úřadů dopřávala tripy s LSD. Švýcarská firma Sandoz, jediná farmaceutická firma za železnou oponou, která směla dovážet léky do socialistického bloku, totiž chtěla vědět, jestli je to látka nějak zajímavá pro psychiatrii, a tak rozeslala drogu psychiatrickým ústavům, univerzitám i individuálním terapeutům. "Prostě přišla velikánská krabice plná ampulí LSD. Byl to šlágr," popisuje okamžik, kdy řada tuzemských pracovišť mohla najednou rozjet svůj vlastní drogový výzkum, Miloš Vojtěchovský, jeden z psychiatrů, kteří se tehdy k experimentům houfně hlásili. I mladý Standa Grof byl mezi prvními. Který psychiatr by taky odolal možnosti strávit nějaký čas ve světě svých pacientů? Mezi dobrovolníky byla ale i řada českých výtvarníků, například Ota Janeček, Jiří Anderle nebo Jan Švankmajer. A na jejich tvorbě, jak tvrdí doktor Grof, je ten psychedelický zážitek dobře patrný. Změnil jim prý nejen barevnou škálu, ale především "uvolnil jejich tvůrčí styl".
I jeho ten "hluboký mystický zážitek" ovlivnil na celý život. Ta tam byla psychoanalýza, najednou ho začaly zajímat jen změněné stavy vědomí - nakonec se jim věnoval více než padesát let. Jako lékař byl nejdřív přesvědčen, že extatické vidiny vyvolala droga. "Ale jak jsem ve své praxi pokračoval s výzkumem mimořádných stavů lidského vědomí, uvědomil jsem si, že je to něco, co může prožít každý člověk, že všichni máme hlubokou vnitřní dispozici k podobným zážitkům."
Intoxikace rozumem
LSD bylo oficiálně zakázáno ve většině zemí světa už v 60. letech, v Československu až v roce 1974. To už doktor Grof nepracoval v Praze, ale v americkém Marylandu. Se svou manželkou a spolupracovnicí Christinou (která ve své knize Žízeň po celistvosti mimo jiné popisuje, jak se jí podařilo vymanit se ze závislosti na alkoholu) zjistil, že podobné stavy jako po užití drogy se dají navodit něčím tak normálním, tak fyziologickým, jako je rychlejší dýchání spojené s hudbou. Tak vynalezli metodu holotropního dýchaní, jímž se lidé mohli dostat do běžně nedostupných oblastí vědomí. Inspiraci našli u šamanů a východních mystiků, kteří znali řadu dalších nefarmakologických praktik měnících vědomí - například hladovění, rituální tanec nebo nedostatek spánku. "Stávalo se mi občas, že zážitky pacientů šly daleko za to, co jsem znal z teorie. Například začali prožívat svůj porod, začali se dostávat dokonce do prenatálních stadií, začali mít výjevy z minulých životů." Profesor Grof pečlivě poslouchal zážitky z holotropních výletů, kterým bylo občas těžké uvěřit, a zapisoval a zapisoval, skoro tři roky. Postupně si uvědomoval, že změněné stavy vědomí vykazují spirituální potenciál velmi se podobající představám mystiků nebo přírodních národů. "A tehdy mi došlo, že mapa lidské psychiky, kterou má dnešní psychiatrie, je velice povrchní." Najednou měl pocit, že má nový nástroj, který mu umožní dostat se daleko hlouběji. Že se před ním otevírá nový svět, stejně jako se otevřel s vynálezem mikroskopu nebo teleskopu. "Ale když jsem měl konečně hlavní typy zážitků zmapované, uvědomil jsem si, že ta mapa vlastně nová není, že tu existuje po tisíciletí. Najednou jsem viděl to spojení s hinduismem, s buddhismem, se šamanismem..." říká vědec, který je přesvědčen, že existuje ještě jiná realita než ta každodenní. "Všechny ty zážitky, které jsem zapsal, psychiatři vlastně už znali. Jenže jakmile překročily určitý rámec, právě kvůli té velice povrchní psychiatrické mapě, začaly být považovány za produkt patologie."
Přesvědčení, že lidské vědomí je propojeno s univerzem a že může ignorovat časoprostorová omezení, Grofovi u mnoha badatelů brzy vyneslo pověst šarlatána. Tím spíš, že jeho transpersonální psychologie radikálně narušuje západní představu o fungování světa, založenou na osvícenské, racionalistické filozofii a exaktních vědách. "Západní civilizace zavrhla všechny mimořádné stavy vědomí, kterým já říkám holotropní. Ale když se podíváte na předindustriální kultury, na hinduisty, buddhisty a podobně, ti všichni si takových stavů velice vážili a strávili spoustu času a energie vytvářením něčeho, čemu se dá říkat technologie posvátného, technik, které ty stavy navozují. My jsme se v době průmyslové a vědeckotechnické revoluce obrovsky intoxikovali rozumem. Najednou se rozum stal naší nejvyšší autoritou a co nebylo racionální, bylo zavrženo. Problém ale je, že ne všechno, co není racionální, je iracionální. Určité jevy jsou transracionální. Mystické zážitky jsou transracionální. Mystici nemají žádný problém fungovat racionálně. Ale mají něco navíc, znalost těch normálně neviditelných oblastí," vysvětluje mi doktor Grof. Když byl před šesti lety oceněn bronzovým Bludným balvanem udělovaným spolkem českých vědeckých skeptiků Sisyfos "za příspěvek k masovému šíření iracionality, za matení veřejnosti a za blátivé myšlení, za přetavení šamanských praktik hyperventilace do tzv. holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři, a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky", cenu si nevyzvedl. "Normálně bych se s takovouhle skupinou lidí vůbec nebavil. Já bych byl otevřený kritice někoho, kdo má osobní zážitky nebo pracoval s tisícovkami lidí jako já. Jinak by to bylo jako debatovat o orgasmu s preadolescentem," reaguje Stanislav Grof. A že se některým českým vědcům výsledky jeho bádání zdají nemožné, pro něj prý naprosto nic neznamená. "V minulosti se přece stalo, že se lidi dokonce odmítli jít podívat do teleskopu, protože přece věděli, že na Měsíci nemůžou být krátery. To je něco, co charakterizuje fundamentalisty - a ti jsou i ve vědě. Trvalo asi sto let, než byl přijat heliocentrický systém. Po desetiletí vědecké kruhy odmítaly přijmout Newtonovy teorie. A odpor proti němu nepřišel z náboženských kruhů, ale z kruhů podobných polovědců, jako jsou ti Sisyfové."
Celou historii vědy by prý ostatně bylo možné přepsat jako historii vědeckých omylů. Sám je přesvědčen o tom, že se právě teď nacházíme v situaci přechodu. "Starý systém se hroutí a vynořuje se naprosto nový obraz vesmíru. A já věřím, že transpersonální psychologie bude nedílnou součástí nového paradigmatu."
Všechny zážitky, o kterých profesor Grof ve svých knihách píše, prý prožil i osobně. Několikrát zažil svou vlastní smrt a byl překvapen, že se zase vrátil do života. Prošel taky řadou svých reinkarnací, byl buddhistou, Aborigincem a byl i ženou. "Některé z těch životů byly dost triviální, nejednalo se o nějaké význačné osobnosti. Většinou taky nezažijete celou reinkarnaci, obyčejně jsou to jen viněty, výjevy, které se týkají nějakých emočně nabitých okamžiků." V jednom ze svých minulých životů žil ve starém Egyptě jako kněz u božstev Isis a Osirise. "A dobře vím, že do značné míry to, co dělám dnes, je vlastně jen znovuobjevení a moderní přeformulování těch principů, které jsem už ve svém egyptském životě znal a praktikoval," tvrdí psychoterapeut. "Určitě bych nechtěl vypadat jako suchý vědec, samozřejmě uznávám, že ve vědě existují tajemství. Grofova teorie o přesazích vědomí do transcendentních oblastí je opravdu krásná a velice kreativní. Jenomže to, co tvrdí, je zkrátka biologicky nemožné," namítá docent Oldřich Vinař a dodává: "Já osobně bych řekl: Je to příliš krásné, než aby to mohla být pravda."
Stanislav Grof (76) vystudoval medicínu v Praze a byl později jedním ze spoluzakladatelů pražského Výzkumného ústavu psychiatrického. V 60. letech emigroval do USA, kde se v roce 1969 stal vedoucím psychiatrického výzkumu v Maryland Psychiatric Research Center a profesorem psychiatrie na univerzitě Johna Hopkinse. Začal publikovat první z řady svých knih o oblasti lidského nevědomí. V roce 1973 se stává vědeckým pracovníkem v Esalen Institutu v Big Sur v Kalifornii. Spolu se svou ženou Christinou vytvořil a rozvíjel metodu holotropního dýchání, která umožňuje dostat se bez použití drog do oblasti nevědomí, což může mít ozdravný efekt a údajně i přesah do transcendentních oblastí lidské psychiky. Spolu s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem zakládá už v roce 1968 Společnost pro transpersonální psychologii. Dnes žije profesor Grof v Mill Valley poblíž San Franciska, věnuje se spolu se ženou především výcviku terapeutů holotropní metody. Holotropně dýchat nemůže totiž každý, jak by chtěl, ale jen pod dohledem terapeutů vyškolených v Grof Transpersonal Training. V Česku pracuje deset lidí s tímto certifikátem. "Holotropní dýchání je nebezpečnějčí než LSD. Už se také stalo, že při tom někteří lidé umřeli," říká farmakolog Oldřich Vinař.
Pátek Magazín LN
12.10.2007
Autor: ALENA PLAVCOVÁ