Buddha a jeho učení

 
Buddha se narodil před více než 2500 lety v královské rodině, v tehdy vysoce rozvinuté kultuře severní Indie. Byl obklopen přepychem a dlouho neznal nic než radost. Když však v 29 letech poznal nevyhnutelnost stáří, nemoci, smrti a pomíjivosti všeho, opustil palác a rodinu a rozhodl se najít cestu k překonání utrpení a smrti.

Seznámil se s různými pohledy a meditacemi, ale žádná z nich neměla sílu zcela vysvobodit všechny bytosti z utrpení. Proto si nakonec sedl pod košatý strom v Bódhgáji a zůstal tam šest dní a šest nocí v hlubokém duševním pohroužení. Ve svých 35 letech rozpoznal, že neexistuje žádné nezávislé já, ani vnější svět nezávislý na prožívajícím. Prožil, že toto poznání není nicota, ale že skutečná podstata mysli je plná bohatství a projevuje se jako neohroženost, nepodmíněná radost a všezahrnující láska.

Buddhova učení

V průběhu dalších 45 let Buddha učil a předával různé metody a meditace podle schopností a otevřenosti žáků. Tradičně se Buddhova učení rozdělují na tři skupiny.

Malá cesta (theraváda)

je určena lidem, jejichž hlavní motivací je vyhnout se vlastnímu utrpení, a důraz je na učeních o příčině a následku, karmě.

Velká cesta (mahájána)

rozvíjí moudrost, aktivní lásku a soucit. Praktikující se snaží přinášet užitek nejen sobě, ale také ostatním.

Diamantová cesta (vadžrajána)

přitahuje lidi, kteří mají kromě altruismu také důvěru ve vlastní buddhovskou podstatu a rozvíjejí pohled, že všechny bytosti již jsou buddhy a mají všechny dokonalé vlastnosti, jen to ještě nerozpoznaly. Pro tento typ lidí se Buddha objevil ve formách z energie a světla a přímo předal svůj osvícený pohled jako tok vědomí. Nejvyšším pohledem předávaným v Diamantové cestě linie Karma Kagjü je Velká pečeť (mahámudra). Žák je v ní uveden přímo do podstaty mysli a prožije stav „teď a tady“, mimo obavy  a očekávání, bez ulpívání a odmítání. Objevuje se pochopení, že prožívající, prožívané a prožívání jsou od sebe neoddělitelné.

Buddhismus dnes

Buddhovo učení poukazuje na samotnou podstatu naší existence, na dokonalou podstatu všech jevů. Ukazuje nám potenciál mysli. Díky jeho pochopení je možné prožívat trvalé štěstí. V buddhismu nejsou dogmata a velmi důležité je nezávislé a kritické myšlení.

Buddhismus není jen filozofií, náboženstvím či psychologií. Je praktickým učením o tom, jak se věci mají, díky kterému můžeme rozvíjet moudrost a užitečné vlastnosti a schopnosti, abychom dokázali pomoct nejen sobě, ale i druhým.

Základním přáním všech bytostí je touha po štěstí. V buddhismu rozlišujeme dva druhy štěstí – běžné, podmíněné a absolutní, trvalé. První z nich hledáme v různých příjemných prožitcích, lásce, majetku, společenském postavení. Toto štěstí je však závislé na mnoha vnějších podmínkách. Pokud pominou, štěstí mizí a objevuje se utrpení.

Klíčem k trvalému štěstí je pochopení toho, jak se věci mají. Buddha rozpoznal, že bolestné prožívání životních etap, jako je stáří, nemoci, smrt a pomíjivost všeho, má příčinu. Tou je základní nevědomost, která nám nedovoluje vidět skutečnou podstatu věcí. Omezuje nás klamná představa „já“ či ega, rušivé pocity, krátkozraké návyky, lpění a ztuhlé představy.

Díky Buddhovým učením lze dospět ke zkušenosti, že tělo, myšlenky a pocity netvoří žádné skutečné „já“. Tento stav, kdy již neprožíváme rušivé pocity jako lpění, žárlivost či hněv, se nazývá vysvobozením, někdy také „malým osvícením“. Konečným cílem je prožívání buddhovské podstaty vlastní mysli bez očekávání a obav a bez nesprávných představ, tedy stav trvalého štěstí – plné osvícení.

Z buddhistického úhlu pohledu není svět závislý na slepém osudu, náhodě nebo vyšší moci, ale funguje na základě příčiny a následku, karmy. Každý prožívá svou vlastní karmu, tedy výsledky svého předchozího jednání, myšlenek a slov. Jsou-li pozitivní, přinášejí štěstí, zatímco negativní nastavení je zdrojem utrpení. Pokud člověk dokáže přijmout zodpovědnost za své jednání, může na sobě začít pracovat a svou situaci vědomě změnit.

Ke změně nestačí jen intelektuální pochopení, protože naše návykové tendence a vzorce chování jsou velmi hluboce zakořeněné. Buddha proto poskytuje tři pilíře – informace; meditace, které pomohou přeměnit informace na zkušenost; a vysvětlení, jak si informace a zkušenosti získané z meditace trvale udržet.

Buddhova učení nabízejí praktické poznatky a zkušenosti využitelné pro každodenní život. Tyto metody nejsou závislé na konkrétní kultuře. Ve spojení s meditacemi pomáhají poznat náš vlastní potenciál, rozvíjet vnitřní rovnováhu a klid, zachovávat si zdravý odstup od situací a nalézt trvalé štěstí, které není podmíněné tím, co se zrovna děje.