Bretaň a Praha za Keltů

Všelijaké kontakty snoubí Čechy s Bretoňci, kteří žijí v počtu 3,5 milionu na překrásném poloostrově na nejzápadnějším výběžku Francie...

Výtvarník Reon Argondian za časů totality v Bretani vytvořil magickou jeskyni s obdivuhodnými transcendentními obrazy, které nedávno přenesl do další již "české" umělé jeskyně v Mostecké ulici v Praze, kde se jim obdivují desetitisíce návštěvníků. Na svátcích keltské kultury Beltine vystupují na noc z posledního dubna na první květen zase hudební poslové z Bretaně, kde ještě přes milion lidí mluví bretonštinou, jedním z mála dodnes živých jazyků starých Keltů. A tak by se dalo dlouho pokračovat, nicméně zmínky zaslouží spisovatel Kožík, který jakoby zázrakem tušil jakési podobnosti mezi Bretoňci a Čechy, projevující se také v podobné povaze. Jisté je jen jedno, že před více než dvěma tisíci lety se tam i u nás mluvilo prakticky stejným jazykem. Existovaly však mezi kmeny Keltů v Čechách a v Bretani nějaké styky, které by se projevily také v archeologických nálezech?
Až do listopadu roku 2000 by archeologové na tuto otázku odpovídali negativně. Ne, že by kontakty mezi kmeny Keltů vůbec nebývaly, naopak, byly časté, ale mezi těmi téměř nejzápadnějšími Kelty v Bretani a těmi skoro nejvýchodnějšími v Čechách, které dělilo kolem 1400 kilometrů, nebyly archeologicky prokázány. Až do listopadu 2000.
Tehdy si vyšel za "moderním" lupem jeden ze zločinců, na které jsou současné české zákony krátké. Nesl ruksak s detektorem kovů a svoje auto zaparkoval asi na okraji Zbraslavi u Prahy. Přešel most a vystoupil na horu Závist, na níž ve 2. až 1. století před změnou letopočtu stála velká pevnost Keltů, považovaná některými archeology dokonce za jedno z prvních měst, Římany nazývaných oppida.
Lupič sestavil "nádobíčko" do funkční polohy spíše v noci nežli ve dne. Procházel lesem a v okamžicích, když ve sluchátkách uslyšel zvukový signál a na displeji detektoru v ceně několika desítek tisíc korun českých uviděl kruhový obrys mince, začal v zalesněném místě rýt polním rýčem. V noci ukládal nalezené kovové předměty včetně novodobých kulek myslivců do batohu a teprve doma na světle vytřídil unikátní kovové předměty hmotné kultury Keltů. Ovšem ve dne si je však s určitým rizikem prohlédnout mohl.
V listopadu 2000 měl lupič štěstí, protože nalezl minci o průměru 2,2 cm a hmotnosti 5,5 gramu ze stříbra s příměsí mědi. Takové slitině říkají numismatikové bilon. Mince s obrazem koně s ptačí hlavou na jedné a "rozcuchanou" hlavou na straně druhé nebyla ledajaká. Vyražena byla přibližně mezi léty 70 až 50 starého letopočtu v okolí bretonského města Rennes, ne-li v něm samém, tehdy nazývaném Condate. To bývalo hlavním městem keltského kmene Redonů. Později, po ovládnutí Gallie Římany se o Rennes píše jako civitates stipendariae. Šlo o určitou formu vazalského státečku, které spravovalo shromáždění předních občanů.
Na Závisti nalezená mince, statér, spatřila světlo světa v mincovní dílně keltských Redonů během Caesarem vedených gallských válek mezi lety 58 až 52, případně nedlouho předtím. Šlo vlastně o inflační platidlo, neboť předtím byly raženy ze zlata, později z elektronu - slitiny stříbra se zlatem. Také jejich váha se neustále snižovala, až klesla téměř o třetinu. Po ovládnutí Gallie Římany jejich ražba ustala vůbec. Těch stříbrných statérů se dochovalo málo a proto mají značnou numismatickou hodnotu - řádově desítek tisíc korun. Pokud minci v zahraničí (snadno) zpeněží, má za chvilku vyděláno na luxusní dovolenou, pokud ne, těší se s ní v domácím muzejíčku. Ti nejdrzejší lupiči posílají anonymní snímky svého lupu vědcům a ti mlčky skřípají zuby, protože nemohou nic dělat, nanejvýš poslat udání na policii (ta budou zanedlouho odložena, poněvadž chybí důkaz, konkrétně chycení zločince při činu). Připoměňme, že v zahraničí (na rozdíl od nás) navázali profesionální archeologové kontakt s naprostou většinou majitelů detektorů kovů se zájmem o archeologii a prospekci prováděli společně, nebo se (jako na Slovensku) podařilo nezákonně získané unikáty keltské kultury zakoupit (prostřednictvím Národní banky) a získat tak do muzejních sbírek.
Bilonový statér z keltského oppida na Závisti zůstává (zatím) jediným hmotným dokladem kontaktů mezi keltskými kmeny Redonů a Bójů, mezi Bretaní a Čechami. Jak se dostal do Čech, se pravdepodobně nedozvíme nikdy. O Redonech se dochovala písmená zpráva, že roku 52 před Kristem pomáhali vůdci povstání proti Římanům, Vercingetorixovi, a to prostřednictvím pomocné výpravy k odvrácení dobytí gallského "města" Alesie ve střední Francii. Tu Gaius Julius Caesar podle své sedmé knihy stejně dobyl a na řadu století okupoval celou Gallii. Keltské Redony si zmíněný římský vojevůdce podrobil již o pár let dříve zřejmě snadno, protože se nezmínil o žádné bitvě s nimi.
Vůbec není vyloučeno, že nějaký svobodychtivý příslušník kmene Redonů odešel do území Boiohaema, dnešních Čech k Bójům, tehdy ještě nepodrobených Germány. Zrovna tak se stříbrný statér Redonů mohl na oppidum Závist dostat při jednom z posledních komerčních kontaktů. Žel, keltologové nemohou vědět všechno. Něco však umí dešifrovat. Například, povšimne-li si čtenář na minci pod obrazem koně s ptačí hlavou kola s loukotěmi, prozradí mu keltologové, že jde o atribut keltského boha Taranise.

Zdroj: www.fenomen.cz 5.5.2002