Borotín

Byla ukrutná zima, střechy borotínských chalup byly ozdobeny dlouhými rampouchy. Všude byl bělostný sníh. Také na hradbách borotínského hradu se cosi bělalo. Pramáti Borotínů opět bloudila nekonečnou nocí, tak jako každý den. Pykala tak za své hříchy. Vysvobození se dle legendy měla dočkat až po smrti posledního svého potomka.

Borotínové pod tíhou kruté kletby umírali v mladém věku. Zemřela tak i manželka Zdeňka Borotínského, která zde však zanechala své dva potomky, Jeronýma a Aničku. Ani je však životem nedoprovázelo štěstí. Jeronýmovi byly necelé tři roky, když se ztratil při procházce se svou chůvou u borotínského rybníka. Všichni tehdy mysleli, že se jedná o další obět kletby pramáti Borotínů a že se Jeroným utopil.

Ani Aničce nebyl osud nakloněn. Jednoho dne ji v nedalekém lese přepadli tři loupežníci. Chtěli ji okrást a unést na své sídlo. Jejich řádění učinil konec až mladý rytíř, který na poslední chvíli Aničku zachránil ze spárů zlých loupežníků.

Netrvalo dlouha a Anička svého statečného zachránce představila svému otci. Rytíř ji po chvíli požádal o ruku. Vše vypadalo jako v pohádce, kde vítězí štěstí nad zlem a nenávistí. Opak byl však pravdou...

Za několik dnů přijal borotínský pán na svém sídle svého přítele, táborského kupce. Ten mu ihned po příjezdu líčil, jak je ve zdejších lesích nebezpečno a jak byl před nedávnem oloupen, když vezl zboží k Táboru. V tu chvíli vstoupil do místnosti mladý rytíř, vyvolený Aničky. Kupec v něm však ihned poznal vůdce loupežníků, kteří jej přepadli.

Rytíř se dal na útěk. Do cesty mu však vstoupil otec Aničky a snažil se jej zadržet, aby mohl být spravedlivě potrestán. Rytíř však náhle vytáhl dlouhou dýku, kterou borotínského pána probodl.

Když se Anička dozvěděla, co se událo, zahořkla žalem a v návalu smutku se otrávila prudkým jedem.

Jeroným se po čase dozvěděl celou krutou pravdu. Když mu nebyly ani tři roky, byl unesen jedním z loupežníků, který jej později i vychovával. Jako dospělý se Jeroným stal vůdcem celé loupežnické tlupy a přepadal kupce v okolí. Stal se však i otcovrahem a zapříčinil i smrt své sestry Aničky, se kterou se chtěl, neznaje pravdu, zasnoubit.

Hrozné poznání všech okolností zahnalo Jeronýma do rodinné hrobky Borotínů, kde chtěl naposledy spatřit svoji sestru. Druhý den zde byl nalezen mrtev. Kletba pramáti rodu se naplnila do dna...

Od těch dob je na Borotínu opět klid a již nikdo nebloudí jeho temnými a chladnými zdmi. Noci za svitu měsíce jsou zde však neméně tajemné...