Biokomunikace

Biokomunikace je schopnost živých organismů vzájemně komunikovat, distančně předávat a přijímat informace pomocí vlastních mechanismů, které se uplatňují i za hranicemi rozsahu schopnosti smyslů, percepční a receptorické činnosti. Kvalita přenášených informací odpovídá stupni organizovanosti živé hmoty. Nejznámějším fenomenem biokomunikace je telepatie.

Pro biokomunikaci je v literatuře nejčastěji používáno termínů: telepatie, telepatický přenos, Extra Sensory Perception, telestézie, Mental Radio (U. Sinclair).

Při biokomunikaci dochází k distančním interakcím mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a ostatními živými organismy a mezi živými organismy navzájem.

Biokomunikace má spontánní, experimentální nebo cílený charakter.

Přenos informace může překlenout vzdálenost jak několika metrů, tak několika tisíc kilometrů.

Případy spontánní telepatie, které na sebe upoutaly pozornost jako první, jsou vázány na intenzívní citové prožitky, spojené většinou s nehodou, nemocí nebo úmrtím. Osoba blízká člověku, kterému se něco stalo, prožívá ve formě jasné halucinace, současně s ním zážitky, jakoby sama byla průběhu událostí přítomna. Příjem informace může mít i slabší intenzitu, percipient může cítit jen určité zneklidnění s neuvědomělým zaměřením na určitou osobu.

V experimentální telepatii se induktor soustředí na kresby nebo symboly karet, které má percipient o něho vzdálený nakreslit nebo uhodnout. Při kvalitativních experimentech každý z experimentů již sám o sobě je důkazem přenosu informace, např. přijme-li přibližně stejný obrazec. Při kvantitativních experimentech je mnohokráte vysílán omezený počet symbolů, známý předem jak percipientu, tak induktoru. Nejčastěji se používá tzv. Zenerových karet o pěti symbolech – kříž, čtverec, hvězda, vlnovky, kruh. Zda k telepatickému přenosu došlo, či nikoliv, rozhodne statistické vyhodnocení. Jednou z nejznámějších pokusných osob ve světě pro kvantitativní testování je Čech, pan P. Štěpánek.

Prof. S. Manczarski, prof. I. M. Kogan a prof. A. S. Pressman usilují o vysvětlení dálkového přenosu mezi lidmi na základě elektromagnetických vln. Prof. S. Manczarski zjistil, že představa obrazce umístěného v impulsátoru, produkujícím elektromagnetické vlny, se přenáší lépe než bez něho. Prof. L. L. Vasiljev zastával hypotézu neelektromagnetickou: přenos se děje za pomoci dosud neznámé energie. Prof. J. B. Rhine vylučoval jakékoli energetické agens.

Spontánní telepatie podnítila vědce k soustavnému bádání a výzkumu psychotronických fenoménů. Dálkový přenos informace byl sledován převážně mezi lidmi. Poslední výzkumy však ukázaly, že schopnost k dálkovému přenosu informace je přirozenou a běžnou vlastností živé hmoty.

Podle distanční interakce v rámci živé hmoty rozdělujeme biokomunikaci na druhy:

– distanční interakce člověk – živočich

– distanční interakce živočich – živočich

– distanční interakce člověk – rostlina

– distanční interakce živočich – rostlina

– distanční interakce rostlina – rostlina

– distanční interakce na buněčné úrovni a v níže organizované živé hmotě

Poznámka:

Percipient je příjemce informace cestou biokomunikace (telepatie).

Induktor je vysílatel informace cestou biokomunikace (telepatie).

Agens je zde myšleno jako přenosové médium informace při biokomunikaci (telepatii).