Bhakti znamená lásku a oddanost k Bohu a jeho dílu, respekt a úctu ke všem živým tvorům i celé přírodě. Cestou bhaktijógy může jít každý bez rozdílu, ať mladý či starý, ať chudý nebo bohatý; nezáleží na národnosti ani na vyznání. Bhaktijóga nás vede k cíli jistě a bez oklik.

Bhaktijóga znamená i uctívání jedné boží podoby. Bůh je všude. Je v nás i mimo nás. Jsme s ním spojeni jemnou nitkou lásky. Bůh je univerzální láska. Všechny nás obklopuje a námi proniká láska boží milosti, ale my si toho nejsme vědomi. Kdybychom toto vědomí probudili, kdybychom jednou zažili boží lásku, nepřáli bychom si už nic jiného. Pak bychom poznali, že pravá láska je Bůh.

Člověk bez bhakti je jako ryba bez vody, jako pták bez křídel, noc bez měsíce a hvězd. Všichni potřebujeme lásku. Jedině tehdy se cítíme chráněni a šťastni jako dítě ležící v náručí matky, jako poutník, který po dlouhé a obtížné cestě konečně dosáhl cíle.

Jsou dva druhy bhakti:

• aparabhakti, sobecká láska a

• parabhakti, univerzální láska.

Bhakta přijímá vše, co ho potká, jako boží dar. Nemá žádná přání, nic neočekává a oddává se plně boží vůli. Vyrovná se s každou životní situací, před níž ho osud postaví, a přijme ji. Nežádá nic pro sebe; jeho modlitba zní: „Děj se vůle tvá.“

Dříve než však dospějeme k tomuto vysokému stupni lásky k Bohu, je naše bhakti promíšena se sobeckými myšlenkami. To znamená, že Boha sice milujeme, ale zároveň od něj něco očekáváme. Mnozí se k Bohu obracejí o pomoc, jakmile je začne sužovat nějaká bolest nebo starost. Jiní se modlí o hmotné věci, o peníze, slávu nebo profesní vzestup. Měli bychom však mít neustále na paměti, že až opustíme Zemi, budeme zde muset všechno zanechat, a proto nemá materiální bohatství, moc a sláva žádnou skutečnou a trvalou hodnotu. Duchovně hledající člověk se modlí o moudrost a poznání Boha. Často jsme si však už vytvořili vnitřní obraz Boha – jaký má podle našeho názoru Bůh být, jak se má chovat – a tak nejsme vůbec otevření a přístupní božímu zjevení.

Mudrc Nárada popisuje ve svých Bhakti sútrách devět principů bhaktijógy:

1. satsang – dobrá duchovní společnost,

2. harikatha – naslouchání a čtení o Bohu,

3. šraddha – víra,

4. Íšvarabhadžan – opěvování Boha,

5. mantradžapa – opakování božího jména,

6. šama dama – odtažení smyslů od světských věcí a jejich kontrola,

7. santó ká ádar – prokazování úcty člověku, který se zasvětil Bohu,

8. santóša – spokojenost,

9. Íšvarapranidhána – oddanost Bohu.

Není duchovní cesty bez bhakti. Nemiluje-li student obor, který si zvolil, těžko dokončí studium. Stejně i my budeme schopni překonat všechny překážky jen tehdy, budeme-li mít lásku a oddanost ke svým cvičením, cestě a svému cíli. Bez lásky ke všem tvorům a bez oddanosti k Bohu nemůžeme dosáhnout jednoty s Ním.